Jara.Cimrman.jr

"Celé tři hodiny na likvidaci jedné ženy? Bez obav. Rychleji jsme položili celé vlády." Takhle se mi Černá listina líbí. Klika vytahuje další a další chapadla, zmatený Ressler začíná chápat, do hry vstupuje Venezuela a hlavní roli si pro sebe tentokrát ukradne agent Mojtabai. Tady se mi líbilo všechno od přestřelky u jezera, přes trávení Keenové, výměnu důkazů až po nástup paní Panabakerové.

"Ať se mi do cesty postaví kdokoli, zabiju ho." A je jedno jestli je to houslistka, sumista, slečna Němá nebo bezdomovci. Všichni dostanou jednu sem, druhou tam, dvě kulky do hlavy a jde se dál. Já mám takovou přímočarost rád a nevadí mi ani nesmrtelnost hlavního zabijáka, kynologa a zedníka v jednom. Mně vadí, že když se nenápadně dostane až k cíli, tak místo elegantního vypaření se, odchází hlavním vchodem za doprovodu ohňostroje. Ale jinak je to fajn a služby hotelu Continental asi brzo využiju. Musím si pokecat se someliérem a rozhodně si chci nechat ušít oblek s taktickou podšívkou. Bez něj už střety s drzou sousedkou nezvládnu.

"V mém slovníku, pane, slovo OMYL nikdy neexistovalo." Tak takový je ON. English. Johnny English. Nejlepší a zároveň jediný agent jejího veličenstva. ON se prostě nikdy nemýlí. Snad jen občas netrefí taneční krok, někdy vytáhne špatné cédéčko, výjimečně postřelí sekretářku nebo si splete mrakodrap, ale to je lidské. A poměrně vtipné. Agent English je prostě dle očekávání debilní, jeho Englishgirl umí rozkošné pukrle a já bych ochranu anglického trůnu nesvěřil nikomu jinému. Hlavně aby ten člověk nehlídal mou bezpečnost.

"Kde jsem vzal číslo? Správná otázka. Nevím. Pravděpodobně od FBI." Aby bylo jasno, tak z principu nesnáším všechny americké prezidenty a kdyby byl imaginární Andrew Shepherd skutečný, tak bych ho nesnášel taky. Ale mám rád politiku, humor a právo na svobodné vyjádření názoru. O tom všem Americký prezident je a mě moc bavili prezidentovi poradci, "typické" první rande, rozhovory s květinářkou a hlavně ukázka toho, jak se neuspěchává první sex. Tohle zkrátka není o Zákonu o zločinnosti ani o Zákonu o energii, ale o zábavě, které se naštěstí podařilo uniknout z Bílého domu.

"Můj otec pro svoje zásady zemřel. Když ustoupím z těch svých, tak zemřel pro nic." Zásadový Ressler je ve své naivitě dokonalý, avšak Králové silnic mě spíše nudili a ono závěrečné překvapení mě dost zklamalo. Jednak proto, že tato členka Kliky mi byla jasná od začátku a také kvůli vykradení filmu L. A. Přísně tajné. Vždyť Tommy Markin je evidentně kopií Rollo Tomasiho, což činí další děj lehce předvídatelným.

"Očistíš Liz. A pak ti osobně připravím chutnej sojovej koktejl, abys mohl natáhnout brka po vegansku." Tak to je nabídka ke zvážení a mně laškování Toma s Karakurtem celkem bavilo. O hodně horší to bylo s "nepolapitelným" teroristou Zal Bin Hasaanem, protože jeho totožnost byla jasná na první pohled a jeho vytahování i kňučení před sestřičkou zase celkem trapné.

"Dnes stojíme na prahu toho pátého vymírání, které zaviní jedna chytrá avšak chamtivá opice jménem Homo sapiens." Tak to je jasné, to se musí kryogenizovat nejlepší mozky světa, ale tady nejde o mozky, ale o palce. A taky o Ředitele o Karakurta a o očištění jména Liz. A v tomto směru se mi Redovo i Tomovo počínání dost líbilo.

"Jsem na světě už čtyři a půl století a nemohu zemřít." Nikdo není dokonalej. Ale já jen těžko věřím chlapovi, kterej si nosí meč na sportovní zápasy, na oběd a patrně i na záchod. Jenže pak přišel na řadu souboj v Bostonu v roce 1783 a já jsem se začal bavit. Highlander sice v tu chvíli se svými skeči skončil, ale nahradil ho ruskej komik Kurgan a mě to pořád bavilo. Bavilo mě pátrání po Highlanderově minulosti, bavily mě policejní teorie, bavili mě Queeni a bavilo mě i zjištění, že v New Jersey je běžný, že někomu useknou hlavu. Takže beru na vědomí informaci o tom, že zůstane jenom jeden a budu doufat, že já to nebudu.

"Nezískáme-li tu Buddhovu hlavu zpět, čeká celou naši vesnici zkáza." Jako pětinásobný imaginární mistr světa v Muay Thai jsem rád, že se našel důvod, aby venkovan Ting vyrazil do města a začal kopat lidi do hlav. Mě ty jeho boje prostě bavily, trocha parkourového skákání mě potěšila a taky mě nadchla honička s Tuk tuky. A nyní odcházím do tělocvičny, abych si procvičil kryty úderů a kopů hlavou, protože v tom mám jisté mezery.

"My Spartu nedáme, radši ji zbouráme, radši se zbouráme, zbouráme se." Sparťan, Slávista, Viktorián ani Baníkpičovec nejsem a nikdy nebudu. Jsem jen člověk, kterého vždycky fotbal bavil a jehož domovský klub svůj jediný titul patrně nikdy nezopakuje. Nicméně legendární cesta sparťanských hooligans do Banské Bystrice se konala v době, kdy jsem měl na stadiónu vystátý důlek a tak jsem do dneška rád, že Proč? vzniklo. Ve své době to totiž bylo odvážné téma a pro mě to má atmosféru dodnes. Přesto v nejbližší době nehodlám žádnou průvodčí vyhazovat z vlaku, demolovat vlak, nutit někoho líbat vlajku ani práskat jak nepříčetnej. I když dneska by mi to s doktorem Sokolem po boku určitě prošlo a škodu by zaplatila "neschopná" průvodčí.