Jara.Cimrman.jr

"Aby se zachoval život na Zemi, my musíme zcela vyhynout." Souhlasím s tím, že člověk ubližuje naší planetě tak, jak to žádné jiné zvíře nedokáže. Přesto nemám rád žádné teroristy, kteří snižují počet obyvatel planety. Ani ty ekologické. Navíc třeba taková Fronta mě moc nebavila, správňácká agentka Liz ze sebe dvakrát udělala slepici a Redův cynismus měl do jeho vrcholné formy poměrně dost daleko. Přesto času stráveného s nimi stále ještě nelituju.

"Na obzoru je problém. Obzor zmizel." Mám rád původní trilogii Hvězdných válek a ten zbytek mi vesměs nevadí, ale celou ságu si po večerech rozhodně nepřežvýkávám. A rozhodně nepotřebuju, aby mi někdo doplňoval skládající dílky mozaiky, když se celek tak trošku porouchal při přebudování Epizody III na Epizodu VI. Nicméně jsem tvor zvědavý a tak jsem na Rogue One mrknul nejprve jedním a potom i druhým okem a musím uznat, že vizuálně se mi to docela dost líbilo. Taky mě zaujaly štěky legendárních postav a tím pochvala končí. Jestliže mě totiž ze všech nových figur nejvíce zaujal suše hláškující robot K-2SO, tak patrně došlo k chybě v lidském faktoru. Je třeba ji rozsekat světelným mečem a odeslat do hyperprostoru, aby to mělo styl.

"V tomhle pekle mě už nakopali do řiti tolikrát, že mám na hovnech otisky podrážek." Kdyby si má řiť měla v base vybrat mezi drtivou Bílou sílou a Černými vymetači kaďáků, tak si rozhodně zvolí samotku. Já totiž nejsem Nelson Biederman IV, jehož drsný výraz by rozesmál snad každého šikanistu. Ten na to šel manažérsky a Johne div se, ono to nakonec fungovalo. I já jsem se tomu párkrát zasmál, osvojil jsem si suchý humor ředitele věznice, zauvažoval jsem o adopci barevného synka v mém věku a pochopil jsem, že kdo jinému jámu jámu sám si do ní sám.

"Snad ještě vím, kde mám podepsat odškodnění za sexuální obtěžování." Zvrhlý Douglas je skvělý, elektrika v jeho trenkách rovněž a Mossův propracovaný fórek s kafem neměl chybu. Stejně tak otřes mozku a následný restart. Jen ten hambatý Roy mě nějak nebavil, ale to se spraví. Stačí přece nafouknout dostatečný počet balonků a odletět z Londýna do Glasgow propagovat optimismus. Prostě chci taky zemřít jako optimista.

"Tak pré máš valit pomoct keptnovi." Tak tentokrát se mi na Fízlárně hledala pozitiva dost těžko. Nicméně jsem dostal chuť na sledování Četnických humoresek s brněnskými titulky i na věštění z vymáčknutýho jelita a Ruda mě totálně odrovnal svým psaním protokolu dvěma prsty - malíčky. Ovšem vědma byla slabá, Keptn byl slabý, Bob byl slabý a Hrabák v latexu to taky nevytrhnul.

"Dobrej test začíná na nule, probíhá na nule, končí nulou." Ovšem tohle je vrt na prd, o čemž se pracovníci několikrát vtipně zmíní ještě před výbuchem. A pak to přijde - rána a akce. Jenže já jsem viděl už dost katastrofických filmů na to, abych se mezi tím zmateným pobíháním nezačal rychle nudit. Proto jsem přestal kličkovat mezi padající ocelí, poletujícím sajrajtem a praskajícím potrubím a začal jsem se věnovat filozofickým otázkám typu: Proč uhořet, když se můžu pohodlně utopit? Odpověď jsem tradičně nenašel, ale jsem si jistý tím, že nebýt v akci "sympatičtí kravaťáci" od BP, tak bych přišel o jedinou emoci, kterou ve mně snímek vyvolal - touhu poškádlit jejich tělesné schránky šroubovákem a kladivem.

"Předstírej, že nemáš růžový tričko a běž tam." Být vystudovaným architektem, tak bych patrně nevozil po nocích prostitutky, nevloupával bych se do domů doktorů a rozhodně bych neumýval umělé penisy. Jenže s Guyem má být sranda, tak tohle všechno dělá a na mě jeho trapnost spolehlivě nefunguje. Holky sice svými výstřiky leccos zachránily, ale rozhodně toho nebylo tolik, abych Guyovy přestal přát jejich hračky ve všech jeho tělesných tvorech.

"My oba známe lidi, co spolu šukali a pak to posrali a jsou mrtví." Jenže tady prý nejde o šukání, ale o emoce a já zcela výjimečně s tímto ženským pohledem na svět souhlasím. Mě se to totiž líbilo, protože jsem poměrně dlouho neoplýval jistotou, zda jde o zkoušku, provokaci nebo zradu. A přestože se obvykle rád tvářím jako cynik, tak tentokrát jsem i já toužil slyšet klavírní verzi Marseillaisy, což tímto samozřejmě popírám. A taky popírám, že bych na konci přistihl slzu ve svém levém oku, protože jsem vůči filmovým emocím imunní a Marianne Beausejour rozhodně není můj typ. Tedy fyzicky, protože do jejího chování bylo velmi snadné se zamilovat. Mě prostě baví německá přesnost a tady jí rozhodně nebylo málo.

"Bojím se, že když si Harold na universitě bude hrát na herce, zlomí mu to srdce. Nebo mu ostatní zlomí vaz." Speedyho nástup na Tateovu universitu nedoprovázely žádné výbuchy mého smíchu, ale přesto jsem s tímto poměrně ukecaným němým filmem celkem spokojen. Speedyho tanec při představování byl totiž jedinečný, stejně jako seznámení s rektorem, fotbalový trénink či údržba nekompaktního společenského obleku. Nicméně to byly jen zábavné jednotlivosti, které při sobě chabě držela jen studentova touha po obdivu ostatních. A to je přesně záležitost, kterou opovrhuju, takže mi bylo zcela jedno, jestli ho nakonec budou všichni milovat či ho ukamenují a tak jsem se soustředil na praktickou stránku filmu. Naučil mě totiž způsobu, jak obehrát psa o míč a praktickému využití cizí ruky, což jsou činnosti, které rozhodně zvýší kvalitu mého budoucího života.

Komik a jeho svět mě jako zvídavého juniora uvedl v omyl tím, že mi vsugeroval to, že grotesky trvají jen pár minut a vtipy v nich se skoro až předbíhají přitom, jak se hrnou k divákovi. Až později jsem zjistil, že trvají mnohem déle a zábava se v hromadě vaty nehledá až tak jednoduše. Proto děkuji Komikovi za jeho výcucy z grotesek, které mě zbavily zbytečných vycpávek a prováděly přímý útok na mou bránici.