liborek_

Tenhle dokument má dvě tváře... Kdybych měl hodnotit jen tu mnohem zajímavější a dynamičtější, pak bych dal plné 4*. Al Gore totiž mluví zasvěceně, přesvědčeně a přesvědčivě. Navíc je skvělý herec (což je vzhledem k jeho dřívějšímu působení překvapení...:-), takže to má i vtip a slušný spád. Tou druhou tváří jsou však patetická a sebechvalná intermezza, která si "bývalý budoucí prezident USA" mohl odpustit. Filmařsky nic objevného, ale samotná přednáška byla určitě zajímavá a minimálně stojí za úvahu. Pokud někdo usoudí, že jde o propagandu či brainwashing, prosím... Ale zodpovědně se to dá říct jedině tehdy, když má člověk v rukávu protiargumenty a ne jen nepříjemný pocit, že Al Gore útočí na zvyky, které dotyčný není ochotný změnit, protože se mu takto žije pohodlně. Každopádně je Nepříjemná pravda důležitý film, i když lidé brezinovského typu budou hodně hlasitě namítat...3,5*

Z tohoto Almodóvarova kousku jsem nějako na rozpacích. Určitě to byl zajímavý film, plný barevnosti nejen vizuální, ale i narativní, nicméně nezasáhlo mě to tak, jako jiné jeho snímky - např. Vše o mé matce, Mluv s ní nebo Na dno vášně. Místy trošku překombinované, místy málo uvěřitelné, na druhou stranu však neskutečně úžasná Penelope Cruz, zajímavá myšlenka a po Špatné výchově docela zajímavý návrat k ženskému tématu. Na první podívání tedy 3 a 1/2 hvězdičky.

Když jsem se po roce opět díval na Samaritánku, tak jsem se divil, že jsem tomu původně dal jen tři hvězdičky. První půlka filmu byla prostě výborná. Jakmile ale otec Yeo-jin začal uskutečňovat svoji pomstu či trest, tak to začlo skřípat a potácet se ve větru nevyrovnanosti. Stručně řečeno střídá se výborná pasáž (scéna s mobilem, scéna v hospodě nebo v rodinném kruhu jednoho chlípníka) s vyloženě slabou, např. kdy otec jede se svou dcerou na výlet. Tato část mi přišla zbytečně natahovaná a překombinovaná. Smysl snímku ale zustal jasný a směs násilí, sexu, náboženských významů, obrazu morálky atd. je tam zřetelná. Navíc v součinnosti s krásnou hudbou a docela realistickým zpracováním má film své nesporné kvality. Nicméně trvám na tom, že vedle Drsňáka je to pro mě slabší Kimovo dílko. Takže ty tři hvězdičky, o nichž jsem na začátku tak usilovně přemýšlel, jsou vlastně velice trefné a tímto je můžu jen potvrdit...

Lauer a Hardy ve zvukovém filmu nedosahují takových kvalit jako ve svých němých počátcích. V Kanónech jsou už jenom řadovými situačními komiky, kteří těží z dob své největší slávy. Krátce řečeno, vtípky a fórky se střídají jak na běžícím pásu, ale jsou mezi nimi jak výborné tak i tuctové. Je to prostě průměr. V situačním a slovním humoru Lauer a Hardy jednoduše nejsou to pravé ořechové a nevyrovnají se např. bratrům Marxům.

Dobrý nápad, dobré herecké obsazení, docela dost vtipných míst a hodně černohumorných fórků, ale od nejlepší komedie roku (jak tady tenhle film někdo nazval) bych toho čekal trochu víc... Občas se totiž objeví hluchá pasáž, která má tendenci nudit. Naštěstí se tento pocit vytratí, když se Nick Naylor (Aaron Eckhart) vytasí s něčím novým a uzemní své filmové oponenty dalším výstupem. Zkrátka slušná komedie o síle argumentace a vlivu médií. Lepší průměr - 3 a 1/2 *

Slušná oddechovka, vtipná, svižná, zábavná. Jean Reno ve své typické roli a naopak vynikající Gerard Depardieu v naprosto nezvyklé poloze roztomilého idiota. Pravda, příběh je trošku jednodušší, ale to vůbec nevadí, vždyť jde komedii, která je založena na slovním humoru skvělého Gerarda.

Pravý břeh, levý břeh je zajímavý film o střetu spravedlnosti s vypočitavým, mocným a všehoschopným průmyslníkem, který je obžalován z prodeje nákladu humanitární pomoci Africe. Jeho právník Paul Senanques (Depardieu) jej nejdřív úspěšně hájí, ale poté, co zjistí, co je jeho mandant zač, obrátí se proti němu a po emotivním televizním vystoupení se věci začnou nebezpečně roztáčet. Mimoto Senanques válčí na dvou frontách, protože do jeho osobního života vstoupí nová žena, přes což se jeho manželka neumí přenést. Film má velice dobrý příběh, vlastně je to taková ukázková bitva dobra se zlem. Nemůžu se však zbavit dojmu, že tomuto "politickému melodramatu" něco schází, snad trochu té filmařské originality. Nicméně atmosféra osmdesátých let snad lépe vystihnout nešla (zejména hudba tomu přispívá), k vidění jsou krásné záběry Paříže a i Gerard Depardieu je jako obvykle výborný. Po filmařské stránce sice nic objevného a převratného, ale obsah je ohromně zajímavý a naléhavý. 3 a 1/2 *

Tak nevím, asi jsem Klute viděl v ne zrovna nejlepším rozpoložení, protože mi přišel kapku nudný a pomalý. Prostě taková psychologická detektivka s výbornou Jane Fondovou a Donaledem Sutherlandem, ale na krimi-thriller s málem akce. Budu se na to muset ještě jednou mrknout a pokud bylo zklamání opravdu zapříčiněno tím momentálním rozpoložením, nevylučuju, že půjdu s hodnocením nahoru.

Tento film bohužel drží jen výkony Jeana Reno a Juliette Binoche. Je to vcelku jednoduchý příběh s až moc průhledným koncem. Nemůžu říct, že bych se u toho nudil, to rozhodně ne, ale chyběl tomu nějaký výraznější moment, nějaký nápad, který by už docela ohranou story pozvedl.

Poměrně realistické drama, které však trpí značnou nevyrovnaností, co se týká hereckých výkonů. Zpočátku jsem měl pocit, že tento film má tendenci býti filmem extrémů - na jedné straně extrémní násilí a brutalita, dále extrémní přehrávání některých herců, extrémní casting nebo extrémně nevhodná hudba, která filmu dodávala zvláštní jakoby idylickou atmosféru, jež absolutně neodpovídala ději - zřejmě to byl záměr autorů, leč mně to připadalo jako parodování sebe sama. Scénář však byl poměrně dobře napsaný, příběhu nechyběla napínavost ani náznak jakéhosi morálního odstupu od kruté minulosti. Vyzdvihl bych především apokalyptický konec, který měl do idealismu hodně daleko. Když se ve výsledku sečtou klady (ke kterým bych ještě přidal zajímavou kameru) a odečtou některé úlety, je z toho dobrý průměr ***