Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Komedie
  • Drama
  • Horor
  • Dobrodružný

Recenze (183)

plakát

Wonder Woman (2017) 

Že komiksy nečtu, to je celkem známá a často omílaná věc. Ovšem, nutno podotknout, že komiksové filmy se u mě těší čím dál větší oblíbenosti a jak v těchto vodách brouzdám víc a víc, narážím na super díla a ještě jsem se nesetkal se špatným přenesením komiksu na filmové plátno, ba naopak. A Wonder Woman mohu řadit mezi absolutní špičku. Záměrně jsem se svým komentářem čekal až na druhý den, kdy se trochu vycukám a abych nebyl opilý tou skvělou atmosférou, jenomže žádné ovlivnění názoru se nedostavilo a tak to mohu říct na plnou hubu. Nebudu rozebírat to, co jsme mohli vidět, ale nedostalo se nám to nebo to bylo v menší míře, ale zhodnotím pouze to, s čím na nás tvůrci vyrukovali ... Dlouho jsem se těšil na to, co krásná Gal Gadot předvede a jak se uvede v roli amazonské princezny, potažmo válečné bohyně. Je pravdou, že jsem čekal trochu více akce, ale ono důležité představení hrdinky si svou daň vybrat musí, načež si myslím, že se ještě rozhodně máme na co těšit. Velice dobrý výkon předvedl i Chris Pine v pozici druhé hlavní postavy na což navázali i ostatní herci, čili obsazení a výkony hodnotím za velice sympatické. Zde jsem shledal vlastně jen jeden vroubek a tím byl Ares, respektive jeho představitel David Thewlis, jenž nebyl pro tuto roli nejvhodnějším výběrem. Tím samozřejmě tohoto britského dobráka nechci shazovat, ale zřejmě ono dobro bude právě tím důvodem. Jednak se, alespoň dle mého názoru, do role Boha války nehodil vizuálně, hlavně jej má každý divák zarytého v paměti spíše jako kladnou postavu z potterovek. A to mohu posoudit i já, nevelký fanoušek těchto děl. Film jako celek na mě ale zapůsobil výtečně, stále jsem nadšen a rozhodně jej budu chtít v dohlednu vidět znovu a velice se těším na další snímky s Wonder Woman na scéně. Nemohu hodnotit jinak, než plnou palbou.

plakát

Batman v Superman: Úsvit spravedlnosti (2016) 

Opravdu to není tak dlouho, kdy jsem vyjadřoval svůj komentář ke komiksovému žánru, kterému, jak už jsem zmínil, přílišně neholduji, a máme tu další film se superhrdiny. Ano, mluvím v množném čísle, protože jich tam nebylo zrovna málo a minimálně dva zná úplně každý a paradoxně se jedná o postavy, jejichž jména nese samotný titul. Opět ano, jedná se o Supermana a Batmana. Nečekaně. Dnes začnu tam, kde obvykle končím a to je samotná stopáž. Přestože se jedná o onu zkrácenou verzi o délce dvou a půl hodin, tentokrát bych to tak černě neviděl a tvůrci do tohoto úseku narvali to, co potřebovali. Milovníci bouchání, střílení a podobného bordelu si přijdou skutečně na své a mně to tolik nevadilo. Zvykl jsem si. Co mě ale opravdu příjemně překvapilo, to byl Ben Affleck v roli netopýřího muže, ačkoliv jsem se obával kvalit, herec minimálně vyrovnal vysoko nasazenou laťku od Christiana Balea. Smeknout pomyslný klobouk ale musím před výkonem Jesseho Eisenberga, kterého mám zarytého v kůži spíše jako zakladatele Facebooku nebo přeživšího zombie epidemie. Role Lexe Luthora se ale chytil jako hovno košile a mě doslova nadchnul. Příjemnou třešničkou na dortu byla krásná Gal Gadot, právě díky níž se rád podívám na Wonder Woman. Ta pro mě byla dosud neznámou postavou. Celkem bych film hodnotil hodně vysoko a to devadesáti procenty. Už jen proto, že jsem dostal vše, co jsem očekával a ani ona táhlá minutáž mě na chvíli nezačala nudit. Hans Zimmer odvedl tradičně kvalitní práci, o čemž jsem ani nepochyboval. A ačkoliv čtu všude kolem, že snímek je určen spíše pro fanoušky daného komiksového zaměření, nebojte se jej zhlédnout ani vy, nestranní diváci. Stejně tak jsem to udělal já.

plakát

V srdci moře (2015) 

Momentálně nejsem schopen přesně definovat, zda se mi film líbil nebo nelíbil, ale ... Je to už dost měsíců, kdy jsem se o filmu prvně dověděl a od té doby jsem se na něj opravdu hodně těšil. Nedoškavost ztvrzoval i fakt, že se pojednává o díle Rona Howarda, který mě už několikrát přesvědčil o svých kvalitách, zejména co se děl založených na skutečné události týče. Viz například Rivalové, Těžká váha, Čistá duše nebo Apollo 13. Stejné kvality jsem čekal i zde a těch se mi nakonec i dostalo, ale zklamala mě ta příšerná digitalizace některých záběrů, které možná měly působit zajímavě, ale oko tvůrců bylo bohužel až příliž hladové. Co se týče přímo příběhu, tak ten mě zaujal celkem slušně, byť bych opět uvítal o pár minut kratší pasáž. Prokládání vyprávění zážitku s jeho samotným průběhem se mi naopak hodně líbilo, ač to není zrovna to, co u filmu vyhledávám. Hercům jsem jejich roli ve velkém procentu věřil, ovšem nedůvěřivá byla práce maskérů. Pokud bych to vše celé měl podtrhnout a sečíst, tak bych film zhodnotil na 80%, protože to ve mě zanechalo cosi, co mě tíhne a přestože jsem měl možnost film zhlédnout už několik týdnů, bál jsem se zklamání a proto si jej kvůli smíšeným pocitům v dohledné době určitě nepustím.

plakát

Ant-Man (2015) 

Před týdnem, když jsem přinášel svůj vlastní pohled na novinku Ant-man and the Wasp, avizoval jsem, že osobní recenzi na první díl přinesu ihned v dohlednu a toho hodlám využít právě nyní, jelikož dnes v hlavním vysílacím čase tuto rodinnou Marvelovku přináší TV Nova. Takže se v přestávkách mezi reklamami můžete kochat příběhem superhrdiny, který sice nemá hmyzí schopnosti jako například Spiderman, ale za to se dokáže zmenšit nejen na mravenčí velikost. Příběh samotný rozvíjet nebudu. Film je dostatečně starý na to, že by ho mělo široké spektrum lidí dobře znát a pokud ne, již není nejmenší problém si projekci mimo televizi obstarat. Představit hlavního hrdinu se ale sluší a patří. Scott Lang v podání Paula Rudda je vychytralý elektrotechnik, který se díky svým schopnostem a dovednostem dostane do role notorického kriminálníka a pouze jeho malá dcerka je důvodem, jak se z tohoto kruhu vymanit. Díky svým vypečeným kamarádům a hlavně bystrosti Hanka Pyma, který na něho použije jeho vlastní vlohy, není jeho situace jednoduchá a po výcviku s mravenčí armádou je nucen využít to, co dobře umí, k zabránění nekalých plánů na straně padouchů. Mezi komiksovým a filmovým Ant-manem je ale jeden zásadní rozdíl. Zatímco v sešitové verzi je Scott ve svém obleku jedním ze zakládajícíh členů týmu Avengers a sám je jedním z nejstarších marvelovských hrdinů vůbec, ve filmu je jeho postava spíše průměrná a pro MCU průměrně výdělečná. Pravdou však je, že se ke slovu dostal mnohem později, než bylo původně plánováno a prvního slova se tak ujal mnohem známější Tony Stark coby Iron man. Ale zpět k tomu správnému dílu. Samotný film Ant-man je jako origin divákům servírován ve skvělém duchu. Je vhodný pro nejmenší diváky, kteří si zalíbení najdou spíše až ve druhé polovině stopáže a velmi důležitá je hravost spojená s humorem, které dělají snímek tím, čím je. Výbornou volbou studia bylo hlavně angažování toho správného režiséra, protože Peyton Reed má s komediálním žánrem bohaté zkušenosti. Co se vizuálu týče, film se rozhodně nemá za co stydět. Změny velikostí jsou propracované dobře a detaily v makro světě také. O kvantové říši ani nemluvím, ale té si divák více užije až v již zmíněném pokračování. Film sám o sobě hodnotím vysoko devadesáti procenty a když je jasné, že se s mravenčím hrdinou ještě několikrát setkáme, moc se na něj těším.

plakát

Interstellar (2014) 

Snažil jsem se pochopit, čím tento snímek diváky tolik dostával do kolen. Bez úspěchu. Našel jsem možná pouhý zlomek jeho úžasu a to jen v prostřední třetině filmové stopáže. Čili, měl-li bych jej roztít do tří částí, tak první by byla pouze rodinná nuda plná suchých dialogů a prázdných (hluchých) míst, bez kterých by se člověk obešel. Následovalo vcelku zajímavé dějství, kdy posádka v nekonečném vesmíru prozkoumávala povrchy neznáma, ale závěrečnou třetinou tvůrci totálně zabili to, co se začínalo zdát býti zajímavé a šance na dobrý film byly v pr...yč. Když už byl pro oko diváka kladen důraz na zajímavosti vědy, proč nezachovat děj na hraně lidského chápání? Proč tolik přehnanosti za hranicí naprosté ujetosti. Nevím, jestli jsem ve dvou světech byl uvězněn já a nevěděl jsem, jak se dostat ven, nebo se do toho zamotali sami Nolanovci. Nemohu hodnotit lépe, než slabým nadprůměrem, ale asi jsem také ztroskotal v předimenzovaném prostoru za knihovnou.

plakát

Útok trojhlavého žraloka (2015) 

Utněte zabijákovi hlavu, naroste mu několik dalších a pak se sám sežere. Já se dobře bavil. Je pravda, že Dannyho s mačetou mám raději v jiných snímcích, ale radši ho vidim po boku žraločí hydry, než u kola štěstí s Béďou Trávníčkem. Proč ale sakra nemohla chcípnout ta uřvaná kráva, co se všude do všeho angažovala? Přesto film zhodnotím nadprůměrnými šedesáti procenty, ale abych řekl pravdu, pořád jsem čekal, kdy se Machete proseká ven.

plakát

Rychle a zběsile 7 (2015) 

Jasně, kypělo to přehnaností, která sama o sobě volala do nebe, ale to je u dnešních amerických, mnohndy až přeameričtělých akčňáků naprosto běžná vec. Rozhodně se není čemu divit. Už předem jsem věděl, že mozek budu muset vypnout a budu si jen užívat to, co mi vynikající James Wan se svým štábem nabídne. Navíc to, co mi nabídl akční Domův tým, mě hodně bavilo. Úvodní bitku, v níž se pustil Dwayne do Jasona jsem sic prožil neutrálně, jelikož jsem nevěděl, kterému oblíbenci fandit, poté ale přišla vlna smíšených dojmů provázená emocí a to zejména při samotném věnování Paulovi. To byla síla. Rozhodně se nebojím si film v budoucnu pustit znovu. Přílišně dlouhá stopáž mi opět nevadila, ale trošku mě mrzí že nebyl tak využit nabouchanec The Rock, přestože jeho chvíle na plátně byly parádní.

plakát

Equalizer (2014) 

Přiznám se, že jsem ještě před prvním stisknutím tlačítka PLAY od filmu očekával mnoho. Denzela Washingtona mám moc rád a kde je jeho jméno, tam také, alespoň pro mou diváckou osobu, očekávám děj nacpaný proudem adrenalinu, hlubokým dechem, pořádnou špetkou emoční reakcí a pocitů. Ač se i sám sobě divím, u Equalizeru mi přišla zlouhavá stopáž vcelku vhod. Celý průběh i atmosféru filmu za doprovodu skvélé a napínavé Herryho hudby jsem si naprosto užíval a už teď je jisté, že nebude trvat dlouho a tento film si v dohlednu pustím znovu a to třeba s nějakou společností, abych se o tyto mé zážitky s někým podělil a předal je dál. Denzele, díky Ti, opět jsi mě nezklamal a já musím snížit hodnocení jen díky Csokasově nepřiměřené suverenitě. kdy mi připomínal spíš robota, než nějakého člověka, ať už jakkoli záporného. I tak ale hodnotím velice vysoko a 90% si Toník Fuqua s celým týmem rozhodně zaslouží.

plakát

Herkules: Zrození legendy (2014) 

No, co k tomu říct. Scott Adkins i Liam McIntyre opravdu těžké zklamání. Mé očekávání sice nebylo nikterak závratné, ale tohle je vážně i pod průměrem. Efekty k ničemu a nepomůže tomu ani stálé zpomalování záběrů, které bylo až otravné. Herecké výkony na bodu mrazu a to i u takových hvězd, jako byli dva mnou jmenovaní, Kam zmizela nějaká soudnost, že se zrovna tomuto museli upsat? No a ten přihřátej upír z Twajlajtu tomu teda dodal šmrnc ... 40% za to, že jsem to zvládl dokoukat do konce ...

plakát

Jurský masakr (2012) 

Absolutní klišé v naprosto otřepané podobě a ve složení Otec a Syn. Je sice pravda, že od éry Jurských parků je to asi nejlepší film s dinosauří tématikou, ale to nejspíš jen díky efektům, které byly vcelku důvěryhodné. Celkem mě i potěšilo prostředí celého děje, ovšem co se týče postav, ty byly až nepřiměřeně nesympatické a jejich role snadno odhadnutelné. Kamera sice nebyla jako z Halyvůdského studia, což je dobře, ovšem střih mě moc nenadchl a celé to bylo takové nějaké, jako by to točil člověk s Parkinsnem. Ano, mělo to takhle působit, ale i na tento žánr mi to přišlo až moc směšné. Abych to podtrhnul a sečetl, na takové to Béčko, kde má tempo určovat dobrodružství za pomoci triků a celkového příběhu, dodám něco nad rámec průměrnosti, tudíž 70%. Za zhlédnutí to určitě stojí.