Boylina

Moje pocity a dojmy z tohoto filmu téměř přesně vyjádřil ve svém komentáři Ajantis. Tak dobře, jak já bych nesvedla. Já jen dávám o jednu hvězdu navíc, vzhledem k tomu, jak náročné téma to je a jak náročný musel být vznik tohoto filmu. Nijak tím nechci snižovat jeho výpovědní hodnotu a je dobře, že tu má takové hodnocení. Ale v té hlavní myšlence mi něco chybělo. I přes tak závažné téma, které v každém vzbudí emoce samo o sobě na mě dýchl chlad. Bylo tam něco, čemu jsem nedokázala věřit. Něco, co mě nepřesvědčilo. Takové prázdné místo. Nejen v postavě Schindlera. Film ukazuje, že Židé byli výborní obchodníci, dokázali tvrdě pracovat a během celého toho nátlaku a vyvražďování drželi při sobě, uklidňovali se, aniž by propukla nějaká davová panika. Což zaslouží velkou úctu. Přesto pořád to byli jen lidé a vedle mnoha realistických záběrů mi chyběl pohled do jejich psychiky, do toho, co se odehrávalo za myšlenky v jejich hlavách. Nedokázala jsem porozumět ani tomu, co se odehrávalo v postavě Schindlera, kde nastal ten zlom, kde v sobě našel jiného člověka ani kdo vlastně byl. Výsledek toho všeho bylo, že mě to až tak nezasáhlo, což je velká škoda.

Já jsem v tom tedy Charlize viděla, hlavně díky jejím očím a když se usmála..Postava Selby měla v jejím životě určitě své kouzlo, nicméně to byl jen takový malý sobeček. Pro mě Aileen zrůda nebyla. Zrůdy byli všichni kolem ní.

Hodně špatný!

Tak první půlka mi přišla celkem zajímavá. Nějaká hodná holka tam řeší celkem dost podivný vztah s podivným Rodenem a je do toho celá zamotaná. To je klasika, nebot všechny holky pořád něco řeší. Ovšem druhá půlka, kdy se tahle hlavní hrdinka rozhodne, že bude mrcha je už dost zoufalá. Ono je totiž těžký, chtít být mrcha, když jste celkem slušný střívko a tak se prostě jen tak nějak plácáte mezi primitivama a máte pocit, že teď jste jim to teda nandala. A to byl právě ten kámen úrazu. Karikatura na chlapy to byla celkem slušná - Matonoha na fotbale a jeho farma a Vašutův páv a kecy. Člověk by se snad i bavil, ale potíž byla v tom, že největší karikatura byla sama hlavní hrdinka a ne ty mužský postavy. Neboť ona mrcha nebyla a i když se o to možná pokoušela, stejně u toho vypadala jako blbka. A závěru, že se z ní stala sebevědomá novinářka a Roden jí volá každý večer, tomu snad nikdo už nevěřil. Nicméně tenhle film mě pár věcmi obohatil. První byl rozhovor s její matkou, která tvrdila, že s chlapem je to jako s křečkem a čím víc informací máš tím líp, např. čím ho krmit, čím ho podestýlat, kdy ho pouštět do výběhu, jestli vůbec. No a pak jsem si díky téhle podivné podívané uvědomila, že je vážně tragédie pokoušet se být někým, kým nejste a taky, že my ženský se vážně chováme jako blbky, když jsme zamilovaný.

Tak postava Andyho Kaufmana mě úplně minula. Hrozně ráda bych, aby mě bavilo se na něj koukat, ale bohužel.

Celkem funny a Queen Latifah má prostě charizma. Sice je ta pointa o nádoru mozku opravdu strašně praštěná a ve Varech by člověk takový úžasný panorámata těžko pohledal..Nicméně koukatelný to bylo fajn.

Tohle už tady bylo V nebi nad Berlínem a to mnohem líp..

Celkem zvláště propojené - vážnost a modrost japonské filosofie a do toho celkem slušná parodie na mafiánské bosse.. Aniž by to ztratilo svoje kouzlo.. A hlavně výborná muzika a atmosféra.

Zde se opět ukazuje, co dokáže tupá sílá zmagořeného davu. Ty barevný, přiblblý americký rodinky mě natolik mučily, že jsem myslela, že to nevydržím. Všechny hvězdy jsou jen pro Deppa a pro Winonu.

Pro mě zajímavé, neboť jsem do teď o Coco Chanel nic nevěděla. A i z toho mála, co o ní ukázali, jsem se dozvěděla dvě zásadní věci a to, odkud Coco pocházela a jaký měla názory. Což mě jednoznačně obohatilo. Prostě byla jiná a bylo jí to jedno. Na druhou stranu měl film určitě navíc a co se týče její práce, mohl jít do větších detailů. Ale zřejmě se rozhodli jít touto cestou ztvárnění a mě to nijak nevadilo.