flu

Šestidílná soap opera z londýnského podsvětí šedesátých a sedmdesátých let. Solidní béčko (myšleno v dobrém slova smyslu), ve kterém najdete vše, co má takový správný brak mít - srdceryvnou romantickou linku, drogy, psychopatické charaktery, Soho, drag-queens a nádavkem i "The Branch" a irčáky z Provisional IRA. Dal bych tři *, ale myslím, že si to oněch 70% zaslouží.

Čtyři a půl hodiny první série jsem se poctivě snažil přijít na to, čím si Kurt Wallander v podání Kennetha Branagha vysloužil tak vysoké hodnocení. Moment osvícení se u mne bohužel nedostavil a další čas vrchnímu inspektorovi Ystadské policie věnovat nehodlám. Takže jen krátce. Místo hutné kriminálky kořeněné syrovým severským realismem či dokonce prvky vztahového dramatu (takovýto mylný dojem jsem nabyl po přečtení několika zdejších komentářů) jsem dostal tři strašně nepravděpodobné zápletky s rádoby sympatickým životem opotřebovaným policajtem, kterého bohužel Brannaghovi nevěřím ani za mák. Ostatní postavy ani nestojí za zmínku, protože tam slouží jen jako totální křoví. Seriálové zklamání epických rozměrů.

Pouliční klišé na pouliční klišé, to celé umocněné na druhou... aneb ani život v těch nejhorších z jiho(východo)londýnských borroughs není JENOM o drogách, násilí a všeprostupující depresi. Ale natočené je to pěkně a Drewův rapující voiceover je vyloženě super.

Bizarní dokumentární (anebo spíše mockumentární?) majstrštyk. Puristé budou určitě prskat, že Brügger je manipulátor, předkládá divákům subjektivní a zaujatý pohled na věc a místy krutě zesměšňuje nic netušící aktéry svého filmu (viz celý "sociálně uvědomělý" projekt pygmejské sirkárny). Pokud ale na režisérovu hru přistoupíte, budete se na tomhle tripu do Středoafrické republiky - jedné z nejzaostalejších a nejuzavřenějších afrických zemí, která se už více než třicet let (nepříliš úspěšně) snaží vymanit z chaosu, do nějž se propadla za krutovlády "císaře" Bokassy - velmi dobře bavit. Začínám se pídit po Brüggerově starším dílku http://www.csfd.cz/film/273912-rode-kapel-det/ (dánští Korejci, co jedou sehrát komediální představení do KLDR - to zní slibně).

Místy až absurdní a surreálný svět drogové války viděný očima třiadvacetileté holky. Když však vezmete do úvahy osudy mexické missky Laury Zúñigy, kterými se film výrazně inspiroval, a připočtete nedávný případ jiné krasavice ze státu Sinaloa, Marii Susany Flores Gamez, nejeví se "Miss Bala" ani zdaleka tak nereálně, jak by se nám Evropanům na první pohled mohlo zdát. Naranjo popisuje mexickou realitu jako přízračnou noční můru, ze které se hlavní hrdinka není schopna probudit. Výsledkem je formálně i obsahově náročný film, který spoustu diváků odradí. Dáte-li mu šanci, zavrtá se vám pod kůži jako ona "bala" z názvu a dlouho na něj nezapomenete.

Nekompromisní exploatation? Podivná studie rozpadající se rodiny? Mnohovrstevnatá alegorie dysfunkční společnosti? Kombinace všeho? Stále ve mně nepřestala hlodat otázka, cože jsem to vlastně viděl. Výživný britský "Black Pudding".

Pomálá a náladová sedmdesátková kriminálka z bostonského podsvětí, která nestaví na dramatické akci, nýbrž na realistickém zobrazení života drobných kriminálníků a postupně odkrývaných vztazích mezi jednotlivými postavami. Fatalistické vyznění celého snímku je poctou éře filmu noir a Robert Mitchum je v roli životem unaveného "oldschoolera" Eddieho Coylea, jenž by rád zabezpečil rodinu a nějraději zmizel z Bostonu někam na Floridu, jednoduše skvělý.

Rio de Janeiro. Carioca. Tráfico jede ve velkém stylu, policie je zkorumpovaná až běda, BOPE je banda brutálních hrdlořezů s povolením zabíjet a politiky začnou osudy obyvatelů favel zajímat až tehdy, má-li přijet papež (…proběhnout olympiáda či fotbalové mistrovství). Zkrátka business as usual. Že je ten film fašistický? Nevím, ale nemůžete přeci čekat, že kapitán Nascimento a jeho kolegové budou filozofovat o morálností státem legalizovaného násilí, anebo učeně disputovat o principech právního státu a jejich praktických limitech. Navíc jsem si teda nevšiml, že by Padilha své hrdiny zrovna dvakrát glorifikoval. Spíše naopak. V konečném důsledku ztratí jeden méně, jiný víc, ale prohrají bez výjimky všichni.

Meditativní kriminálky točil svého času například pan Melville a docela mu to šlo. Pen-Ek Ratanaurang se snaží o něco podobného a... moc mu to nejde. Totálně zbytečný film, z nějž si po třech dnech vybavuji snad jen to, že hrdina viděl obráceně.

Sofia Helin a Kim Bodnia jsou fajn dvojka (obzvláště některým replikám slečny Sagy jsem se od plic zasmál) a veškeré to švédsko-dánské špičkování je natočené velmi dobře. Nicméně, jako celek je to stráááášně překombinované a místy až absurdně nerealistické. Když započítám jalový konec, tak mi to opravdu nedá víc než 3*.