strycekmaso

Nazval bych to totálním odsouzením postmoderní doby. Godfrey Reggio nám to skutečně dává sežrat. Pravdivě ukazuje naprostou nesmyslnost lidského spěchu, povrchních hodnot, které vzápětí ničíme. Ukazuje svět konzumu, stereotypu. Je to nesmyslný kruh, který může skončit jenom tragicky. Hudba Phillipa Glasse skvěle (nesmím říci doplňuje, protože obrazy a hudba jsou tu na stejné úrovni a společně tvoří úžasné tempo, gradaci, ucelenost) působí na divákovy nervy, zapadá do celkového vyznění filmu, který je dech beroucí, omračující, nejméně k zamyšlení hodný. Jsem milovníkem minimalistické hudby a tohle jsem si vychutnával do poslední chvilky. Myslím, že to je nejlepší díl z celé trilogie.

Po prvním shlédnutí filmu Věry Chytilové Panlestory, jsem byl nadšený. Úvodní sekvence, v níž dominují hlavně kamera, hudba a střih, je skvěle natočená a udává směr, jakým se celý film bude dále vyvíjet. Hudba mě neskutečně potěšila, zařadil bych jí do témbrové nebo aleatorické muziky. Poněkud roztěkaný styl, který je u Chytilové velice častý, mi velice vyhovuje. Mám v oblibě ruční kameru a Jaromír Šofr si sní skvěle poradil. Chytilová si je moc dobře vědomá, jaké výhody ruční kamera obnáší a dokáže ji skvěle použít ve většině jejích filmů. Výsledek je velmi hysterický, svižný, modernistický film, který je nad všemi sračkami, které se za normalizace točily.

Luchino Visconti je opravdu prvotřídní režisér a dokázal to i tímto filmem. Dlouhé záběry, krásná hudba mého oblíbeného skladatele Gustava Mahlera, která podtrhuje posmutnělou atmosféru filmu. Dirk Bogarde tu převádí skvělý herecký výkon. To, co se mi tu ovšem tak nezamlouvalo, byla práce kameramana se zoomem. Podlouhlé zoomování jsem nikdy moc rád neměl, protože k filmu tohoto typu se to podle mě nehodí. Vítal bych zde nějaké delší jízdy a klidně i delší záběry. I přes tento nedostatek jsem si dokázal tento film vychutnat do sytosti. Slabších pět.

Já snad nenarazím na film Ingmara Bergmana, který by se mi nelíbil... Další skvělý film tohoto švédského velikána, který je možná jeho nejkomornějším. Před kamerou můžeme spatřit jenom tři postavy, které ztvárnili mistrovský herci Erland Josephson, Ingrid Thullin, Lena Olin. Jako většina Bergmanových filmů se toto dílo soustřeďuje hlavně na psychologii postav, než na příběh. Dominuje tu také mistrovská kamera Svena Nykvista, která nejčastěji zabírá, velmi zblízka, obličeje postav. Herci pronášejí své dialogy s velkým procítěním, které působí nesmírně věrohodně, a i když se film odehrává na jednom místě, přímo nás nutí dávat pozor a zajímat se o něj. Není tu místo na nějakou nudu. Bergman je mistr svého oboru!

KOMENTÁŘ OBSAHUJE SPOILERY .Jazz mám moc rád a tenhle film je pocta tomuto skvělému žánru a hudebníkovi. Herecký výkon Foresta Whitakera mě naprosto odrovnal svou realističností a musím se přiznat, že tohoto herce moc neznám a viděl jsem ho jenom v tomto filmu. Líbila se mi věta z konce filmu, když Charlie Parker vidí na podiu rock and rollovýho saxofonistu. Jak dohraje, vezme mu Bird saxofon a začne na něj hrát, druhý saxofonista k němu přijde a obviní ho z krádeže, a Parker mu na to řekne: ,,Chtěl jsem zkusit jestli se na něj dá zahrát víc tonů". Tahle věta přesně zapadá do dnešní konzumní společnosti: Čím je to primitivnější a jednodušší, tím to lidi víc poslouchají.

Nejlepší film československé nové vlny. Jan Němec natočil dechberoucí psychologický film o útěku dvou chlapců z transportu smrti, který přesně vystihuje atmosféru Lustigovy povídky. Ovšem to nejlepší na tomto filmu je kamera. Ruční kamera vypadá v černobílém filmu mnohem líp než statická (škoda, že se v našem filmu nevyužívala častěji). Tato kamera nám dovoluje se vcítit do hrozné situace obou hlavních protagonistů a prožívat jejich utrpení. Je to geniální dílo, které se vyrovná i filmům francouzské nové vlny.

Podle mě je film o sociálních vrstvách, o nenávisti a sobectví mezi nimi. Je to chladná studie, která se zarývá do mezilidských vztahů a neschopnosti komunikace moderní společnosti. Je to Michael Haneke, tak jak ho známe s typicky jakoby nezúčastněnou kamerou. Horší čtyři hvězdy.

Tak tohle je krásné a přesné zobrazení nízké inteligence a stupidity naší fotbalové "elity".

Nemůžu úplně souhlasit s mým oblíbeným Ingmarem Bergmanem, když řekl, že filmy, které natočil Tarkovskij v zahraničí jsou horší než ty předešlé. Mě právě více zaujaly filmy natočené v zahraničí. Film má tradičně skvělou vizuální stránku, takovou, na kterou jsme u mistra zvyklí. Z filmu kouká depresivní atmosféra, touha po vlasti. Pro mě to je s Obětí nejlepší film, který Tarkovskij natočil.

Kdybych měl objektivně říct, jaký film Felliniho je nejlepší, byl by to 8 1/2. Subjektivně to je první Řím a druhý 8 1/2. Felliniho režie mě vždycky uchvacovala svou nápaditostí a živelností, právě tyto dvě slova se velice hodí k tomuto filmu. Kameraman Gianni di Venanzo zde prokázal, že to je jeden z nejlepších kameramanů černobílého filmu. Mastroianni hraje skvostně, možná jeho nejlepší role... Hraje zde režiséra, který se právě ocitl v tvůrčí krizi, utíká realitě pomocí snů a vzpomínek.