Luswani

I když to divákovi nemusí být na první pohled zřejmé, mnoho scén balancuje na hraně komedie a tragiky. Oceňuji úžasné dialogy, které se mohou na první pohled zdát banální až naivní, ale ve skutečnosti jsou hodně promyšlené, zejména ve scéně, kdy hasiči řeší rozkradenou tombolu... - Jak to budem řešit? - No, vyřešíme to, porád, ale hádáním ne takhle. - Tu vostudu už nevyřešíš, Josko. - Ale prosimtě, jakoupak vostudu, prosimtě. - To je vostuda na celej sbor. Beznadějně. - Mlč, mlč. Já ti něco řeknu. Kdybys byl v tý situaci ty jako je von, tak to vrátíš taky, protože seš poctivej. - Nikdy, nikdy v týhletý situaci, nikdy ne. To si pamatuj. Poněvadž pověst sboru je mi milejší, než ňáká má poctivost, ty makovče jeden. - Pověst sboru! Já ti řeknu, na čem záleží pověst sboru. Pověst sboru záleží teď na tom, jak to teďka zařídíme s tou tombolou. - Prosimtě, co bysme s tombolou zařizovali, to je jasný. - Co je na tom jasnýho? Tobě je všecko jasný. - Bodejť by ne, co budeš zařizovat. Tombola je rozkradená. - Pánové! Fakt je jeden. Když si to ty lidi rozkradli, tak to nemůžou vyhrát! - Takhle nemluv, Josko. Jak k tomu přijdou lidi, co si losy poctivě koupili a nic si nenakradli? - Měli si nakrást. Kdo si nenakrad, musí to chápat tak, jako že nic nevyhrál. - Tak počkej, prosimtě, tak nevtipkuj tady. Tady jde o jinou věc. Co udělat s těma lidma, který si nakradli a losy si nekoupili. - To je sviňárna, tedy. To není snad ani možný. - Nechat je zjistit, nechat je zjistit. - A jak to zjistíš, prosimtě, kde? Když jsou lidi pryč? - To nejde. - Počkejte mládenci, počkejte. Vycházejte z toho, že u nás na plese není nikdo, kdo by si nekoupil aspoň jeden los. Zloděj bez losu u nás neexistuje. - Z toho vycházejme, z toho vycházejme. - No jo, tak z toho vycházejme, ale ty lidi tam čekaj. Tak jim to musíme říct, ne? - Prosimtě, co bys jim porád říkal? Já nevím, co jim budeš říkat? Ty mně připadáš jako Jéžiš Kristus, porád někomu něco vysvětlovat. Podívejte se: Tombola je rozkradená, ty lidi tam byli všecky, všecky jsou podezřelí, tak ať držej hubu! - No, a to je právě důležitý, že jsou všichni podezřelí. - To není pravda, to není pravda! - Ale něco na tom je, má pravdu. - To není pravda. - No jo, ale tak jim to někdo musí říct, porád. - Co by jim kdo říkal? - Že jsou všichni podezřelí. - Mládenci, já nevím, jak myslíte. Cožpak já bych jim to řekl sám, to je maličkost, ale myslím, že je to zbytečný. - Já nevim, jak zbytečný? - Podívejte, oni lidi dobře vědí, když si to rozkradli, že to nemůžou vyhrát. A taky moc dobře vědí, že jsou všichni podezřelí. Lidi nejsou hloupí, nejsou hloupí. - Nepodceňovat, pánové, nepodceňovat ty lidi. - Ano, nepodceňovat, lidem musíme věřit. - Ano, nepodceňovat a věřit lidem. 80%

Forman dokáže jít v záměrné trapnosti až na dřeň. Jako například ve scéně s objednáním flašky pro holky. Několik skvělých scén, jako například v posteli s Miladou Ježkovou, Vladimírem Pucholtem a Josefem Šebánkem. Mimochodem Pucholt býval dobrý a netypický herec, škoda, že nehrál více. 75%

Poměrně bizarní film, ale v pozitivním slova smylu. Hlavně jsem byl unešen hereckýmí výkony. I když ono to herectví úplně nebylo. V mnoha momentech dialogy působily tak civilně, až dokumentárně, že jsem všechny zúčastněné obdivoval, s jakou přirozeností před kamerou vystupují. A i když se v tomto filmu mnoho věcí nestane a chybí zde i nějaká výraznější dějová linka, tak mě tento film zaujal. I vykreslením oné doby. 80%

Celý život jsem se tomuto filmu vyhýbal, nějak mě nelákalo takové téma a už podle ukázek mi postava Mozarta přišla až příliš excentrická, ale přeci jen jsem se podíval a nelituji. Ano, Mozart byl v tomto filmu možná až moc ulítlý, ale postupně se u něj začaly projevovat i jiné stránky. Úžasný scénář a především role Salieriho, v mladší i staré podobě. Možná by se ten film měl spíš jmenovat Salieri, protože to on je tou hlavní postavou. Život Mozarta zde funguje spíše jako prostředek k vykreslení lidských vlastností, jako je závist, zloba, smutek, ponížení, obdiv. Našlo se zde několik momentů, které byly zbytečně zdlouhavé a některé pasáže, zejména ty operní, bych zkrátil, ale možná to bude tím, že jsem se omylem díval na prodlouženou verzi. I tak to byl pro mě nezapomenutelný zážitek, plný plastických postav a silných pocitů. Nesmím zapomenout na skvělou kameru, kostýmy a výběr lokací. 85%

Fallout už jsem viděl před dvěma lety. A myslím, že je to snad jediný film, na který jsem šel do kina podruhé. Protože taková pecka se jen tak nevidí. A od té doby jsem se podíval ještě nekolikrát doma. Nikdy jsem nebyl příznivcem akčních filmů, ani Toma Cruise, ale pro Mission Impossible mám zvláštní slabost. První z dílů, který jsem viděl celý, byl Ghost Protocol, který se točil v Praze a už tehdy mě zaujal. Národ Grázlů si své kouzlo udržel, ale Fallout je ještě o level výš. Úžasný scénář, naprosto přesný a přesvědčivý Tom Cruise, který je vlastně herecky velmi dobrý a jeho kaskadérské kousky jsou fascinující. A hlavně z něj cítím, že si natáčení opravdu užívá a jde do toho naplno. Co je ale pro mě ve Falloutu naprosto dokonalé, je zpracování akčních scén. Zejména honička na motorce v Paříži, let vrtulníkem nebo skok padákem na začátku filmu. A taky mám moc rád pětiminutovou scénu v Londýně, kdy Hunt běží za Walkerem. V podstatě je to banální, jen běh, ale v tomto pojetí velmi zajímavý. Když pominu jistou přehnanost a nesmrtelnost hlavního hrdiny, která k akčním filmům tak nějak patří, vše působí naprosto realisticky, uvěřitelně, bez zbytečných počítačových příkras. Velmi syrové, dlouhé záběry a parádní kamera. Má to takový ten feeling starých filmů, kdy ještě neexistovalo CGI a akční scény se točily reálně. V tomhle si je Fallout naprosto jistý. Vyzdvihnout musím i hudbu, která je z celé série nejlepší. Moc se těším na další díly, jen nevím, jestli můžou Fallout překonat. 90%

„Jakýsi zedník kdesi ve Francii při práci na klenbě zjistil, že oblouk, který je lomený tak, že připomíná ruce sepnuté k modlitbě, unese víc. A že dovoluje, jsou-li svislé a boční tlaky rozvedeny do opěrných žeber, vzepnout ho jak touhu do závratné výše. A tak se zrodily zárodečné znaky gotického slohu a lidský génius z nich pak vyvinul vrcholnou strukturu. Katedrálu." V pozitivním slova smyslu působivě patetický Zdeněk Mahler přináší nezapomenutelnou mozaiku informací o našem nejvýznamnějším svatostánku. Ke Katedrále sv. Víta mám osobní vztah a v pojetí tohoto dokumentu jí autor vzdává hold nezaměnitelným způsobem. 90%

První a jednoznačně nejlepší film s postavou Roberta Langdona. Skvělí herci, dobrý scénář, Louvre, spousta umění a historie, originální nápady a především velmi silná nosná myšlenka. 85%

Šifra mistra Leonarda obsahovala hodně umění, historie, záhad a málo akčních scén. V Andělech a démonech se ten poměr vyvažoval a v Infernu se to bohužel přehouplo do spousty akčních honiček a vytratil se nádech tajemna. 65%

Přesně ten typ filmu, u kterého si říkám, že je to promarněná příležitost. Tak originální a úžasný námět by se dal zpracovat mnoha skvělými způsoby, ale tady toho autoři příliš nevyužili. Takové téma by se dalo pořádně vyždímat a mohl to být mnohem vtipnější a i dojemnější film. Tím nechci říct, že by se nepovedl, jen jsem měl ve spoustě momentů nutkání přemýšlet, že tohle bych udělal takto a tohle zase jinak... Chválím soundtrack. 75%

Dvě hodiny trapných keců teatrálně a málo uvěřitelně vycházející z úst nesympatických postav hrající si na mafiány. Nedokázal jsem to dokoukat na jeden zátah. Dost jsem se u té spousty žvástů trápil. Absolutně netuším o čem byla první hodina. Jen rádoby cool kecy, kecy, kecy. Pak se to trochu rozjelo a začalo být trochu zajímavé - každý vyjebával s každým. Ale k čemu je mi film, kdy hodinu trpím a další hodinu trpím o něco méně? Vysoké hodnocení nechápu. Nikdy jsem nebyl na tyhle filmy plné žvástů. Je mi trapně za herce, že musí říkat kraviny a ještě se u toho tvářit děsně cool, jako že jsou fakt drsní týpci. Jedna hvězda za kameru, druhá za to, že se to v druhé půli aspoň trochu rozjelo. 35%