EKLEKTIK

"Asi tu nezůstanu, až jim to řeknu." Ačkoliv toto rozhádané rodinné drama hodnotím svými čtyřmi hvězdami, přikláním se spíš k autorům zdejších komentářů, které si tento snímek moc nezískal. Protože jsem ho však viděl až po přečtení zdejších komentářů, tak mě ani nezklamal. Musím totiž ocenit ten poměrně hravý způsob, jakým pan režisér při jízdě taxíkem s pomocí záběrů dvou růžových balónků a páru růžových plameňáků nastínil, že hlavní hrdina nebude jen metrosexuální, ale též homosexuální. Dalším kladem totoho filmu ovšem je i dlouhý pohled do hlubokých očí empatické Marion Corillardové či prasečích očí despotického Vincenta Cassela. Avšak pochválit můžu také hudbu, přestože rozhodně nepatřím mezi příznivce skladby "Dragostea Din Tei", od moldavského hudebního tria O-Zone. Závěr snímku pak přímo korunuje mystické oživení kukaččího mláděte z kukaček, které očividně symbolizuje pocity hlavního hrdiny. Tato rodinná sešlost tak divákovi nabízí především celkem příjemný audiovizuální zážitek, aby mu jej v zápětí znepříjemnila svým nepříjemným průběhem.

"Nevím, co je strach." Mám rád nečekanou i netradiční pointu a tato si mě svou formou promyšlené či zlomyslné pomsty opravdu získala, avšak panu Wagnerovi už jeho parohy stejně nikdo nesundá.

"Ještěže mám špalíčky." Na estébáka, který simuluje schizofrenii, nasadíme estébáka, který simuluje schizofrenii. Zkrátka: "Das ganze tschechische Volk ist eine Simulantenbande!"

"Odhadl jsem to." Jestliže přistání letadla na řece Hudson bylo zázrakem, tak film o něm tedy zázrakem nebyl. Stále mám totiž takový pocit, jakoby si pan režisér natočením totoho filmu svou práci pěkně ulehčil, protože bude asi jen málo diváků, které by tento pravdivý příběh vůbec neoslovil. I mé hodnocení tak do jisté míry ovlivnil jeho hrdinný kapitán, jehož sebejistota musela projít zatěžkávací zkouškou v podobě veřejného slyšení před vyšetřovací komisí. Nemohu zde proto napsat, že bych byl tímto dramatem vyloženě zklamaný, ale vlastně mě ani nějak zvlášť nezískalo.

"Čím rychleji si na lidi uděláš úsudek, tím víc se spleteš." Nemůžu si pomoct, ale Desmond Doss není jen Forrest Gump, on je i Leonard Lawrence, zvaný "Gomer Pyle". Raději se tedy pozastavím nad scénou s nevinně vypadající rvačkou, během níž malý Desmond nešťastně zasáhl hlavu svého bratra Harolda volně ležící cihlou, aby po dramatickém vyvrcholení této situace v sobě objevil své antimilitantní cítění. Důkaz tohoto pacifismu pak má asi zobrazovat další scéna, ve které již dospělý hrdina použije jinou pohozenou cihlu k podepření havarovaného vozidla, pod kterým uvízl vážně zraněný muž, (Režisér chtěl tímto divákovi zřejmě sdělit, že cihla nemusí být pouze zbraní, jelikož nabízí různé způsoby využití.) kterého svou pohotovou reakcí zachrání. Podle mého názoru tak byl Doss hrdinou už před svým vstupem do armády, kde jej však pro jeho tvrdohlavé setrvávání na vlastních zásadách začali velící důstojníci či ostatní vojáci nenávidět, čímž z něj paradoxně udělali ještě většího hrdinu.

"Sme ti jí snědli." Narodit se jako nevidomý musí bejt blbý, avšak přijít o zrak v průběhu života je ještě blbější. Nejblbější jsou však ty překonané názory z tohoho melodramatu, které říkají že zrakově postižení mají žít pouze mezi zrakově postiženými a podle kterých si nevidomé dívky nemají vytvářet citové vazby ke zdravým kamarádům, protože by to nebyl opravdový cit, ale jen soucit. Mě na tomto televizním filmu tak nejvíc zaujala slovenská lidová ukolébavka "Zahrajte (mi) tichúčko", kterou zpívá hlavní hrdinka Katka společně s pěveckým souborem.

"Pojďme si lehnout." Bohdalová a Brzobohatý zůstali nepřekonáni, ale ani Nedeska s Ristanovskim nebyli nepřesvědčiví, i když z podstaty své role na sebe větší pozornost strhla představitelka upovídané Anny. Mě si však tento film získal především svou vizuální stránkou, k jejímž nejsilnějším momentům určitě patřily precizně nasvícené černobílé flashbacky hlavního hrdiny, které jakoby připomínaly Kachyňovo "Ucho". Ovšem pochválit bych měl také hudebí doprovod, jehož jazzový základ dobře dotvořil atmosféru tohoto snímku.

"Je to paráda, něco úplně jiného. Noc a den." U nás kvůli vajíčkům chodíme ode dveří ke dveřím rok co rok a říkáme tomu Velikonoce. Tato koleda však nabrala jakýsi dominový efekt destruktivity, jdoucí od sousedů k sousedům až do okamžiku, kdy některý z nich bude bez vajec. Premisa tohoto snímku, stejně jako jeho původní verze tedy počítá s tím, že každý má doma vajíčka.

"Vím, že nechceš hrát, ale bude to psina, uvidíš." Byl jednou jeden divák, který chtěl vidět film, ve kterém je hodně násilí a tak poprosil režiséra, aby natočil film, ve kterém je hodně násilí. Ten režisér tedy natočil film, ve kterém je hodně násilí, ale pak přišel pan Haneke, který obvinil diváka z toho, že chtěl vidět film, ve kterém je hodně násilí, aniž by obvilnil režiséra z toho, že divákovi natočil film, ve kterém je hodně násilí.

"Do Krkonoš!" Nejezděte do Rokycan, nebo ani do Sedlčan, ale jděte do Prčic.