Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Animovaný
  • Krimi

Recenze (102)

plakát

Sisu (2022) 

Není lepší zábava než mordování nácků. Apač Aldo Raine by mohl vyprávět. Obzvlášť když je to takovým Tarantinovským způsobem. Pár nápadů je opravdu skvělých, ale tam kde jsem se měl tetelit blahem, že z nácka stříká krev nově udělanou dírou do těla, tak jsem se cítil celkem prázdně. No, dlouho jsem nebyl takhle zklamanej.

plakát

Louis C.K.: At the Dolby (2023) (pořad) 

Starší, vtipnější, drsnější, zpocenější a ateističtější. Poslední dekádu není na trhu lepšího komika. Jsem rád, že je zpátky!

plakát

Známí neznámí (2021) 

Moderní tuzemská tvorba, ať už hudební nebo filmová, je v mých očích povětšinou brak. Mainstreamová kultura u nás delší dobu umírá a dneska se z každého může stát herec či muzikant. V tom je problém. I přes veškerý odpor k našinecké tvorbě jsem ale tento film chtěl vidět. Původní italská verze má koule a správný říz a německá se mi též líbila, protože si dovolila přijít s humorem a změnou, která to trochu odlehčila. Moc jsem se v té depresoidní české tvorbě chtěl přesvědčit, že ještě není mrtvá, a že scénáristi přijdou se změnou a já budu zase žít v naději, že se občas objeví někdo s mozkem a tohou se nezalíbit jen primitivnějším přímočařejším divákům, kterým stačí jakékoli, ať už nelogické, drama (viz naše každodenní seriály). Ani se nedivím, že mainstreamové filmy u nás jsou tak primitivní, když je to tvořeno pro diváky, co přijdou ze šichty od pásu, jebnou sebou do gauče a tento proces opakují až do smrti, protože nemají chuť ani zájem přemýšlet. Raději když to dělá někdo za ně. Ale nechci mluvit o naší společnosti, nýbrž o filmu. Tak moc jsem čekal, že přijdou se změnou, že jsem nakonec byl rád, že je to celkem čistá kopírka italského originálu. Zamyslel jsem se nad tím, jak by to asi dopadlo, kdyby si tam naši scénáristi doplnili svůj konec nebo radikální změny. Jelikož se jedná o stejný film, potom přichází řada na hodnocení herců. Těm parádně dominuje Martin Hofmann, kterému tyhle role rázného a pragmatického člověka sedí a každé sprosté slovo (v celé jeho tvorbě) je od něj tak přirozené. Parádní též byla Petra Polnišová a zbytek hraje prostě dobře. Kámen úrazu u český tvorby taky vidím v kameře. Tady naštěstí není statická a nezabírá jen toho, kdo zrovna mluví, ale je příjemný, jak se pomalu hýbe a tak je pěkně vidět, že sedíme u kulatého stolu. Na konec hodnotím třema silnejma hvězdama, protože do cizáckých variant to prostě nemá. Je to jen dobře zahraný to, co už někdo napsal. Dobře jsem se u československýho filmu bavil, což je vzácnost a za mě nesrandovnější věc, a je to způsobeno tím, že žeru Hollywoodskou tvorbu, když v jedné scéně Kláře Issový zavolá její otec Sylvester Stallone! Ani snaha o jinej přízvuk, prostě čistej fucking Rambo Balboa.

plakát

Noční můra v Elm Street 4: Vládce snu (1988) 

Viděno po 13 letech znovu a teprve až teď mě dostaly perfektní efekty. A hlavně v tomhle díle je Freddy konečně často! Tak tam čtvrtou hvězdu přidám.

plakát

Půjčovna mozků (1992) 

Tuhle rychlokvašku vytahuje ze dna posledních 20 minut, který jsou natřískaný skvělým Proftovským vizuálním i slovíčkovým humorem. Jediný perfektní baletní číslo, který jsem kdy v životě viděl. Ale předchozích 50 minut jsem ani moc nevěděl, proč na to koukám.

plakát

Domácí mazlíček (2008) 

No a co, že jsem tomu dal 4 hvězdy. Takhle skvělej feeling jsem dlouho nezažil a tradičně se mi z Emmy udělal Stone. Jsem jednoduchej. To mi stačí.

plakát

Premiér (2019) (seriál) odpad!

Za tímhle stojí Kazma...

plakát

Brickleberry (2012) (seriál) 

"Ta děvka porodila, když jsem jí vojížděl. Takže jsem měl vlastně trojku." -- Tohle je šílenej nářez. Prostě se chechtáš od začátku do konce. Seriál jsem objevil až v roce 2018 a jedině dobře. Je to taková jiskřička v dnešním korektním světě. Buzny, potraty, tlusťoši, negři, nejhlubší kanálové dno a další edukativní témata vám dají pocit, že je tenhle svět zase jednou v pořádku! Jsem dojat.

plakát

Kong: Ostrov lebek (2017) 

Sranda, která vám velmi příjemně namasíruje oční bulvy. Je to strašně tupý, ale vizuálně zmáklý. Kdyby všechny zpomalovačky byly puštěný běžnou lidskou rychlostí, tak máme asi půl hodinovou stopáž. Vybral jsem si Donga ve správnou chvíli a ve správné náladě, takže se za čtyřhvězdu nestydim.