Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Horor
  • Drama
  • Akční
  • Dokumentární
  • Komedie

Recenze (373)

plakát

Děs v opeře (1987) 

V tomto pozdním giallu legendární Mistr hororu Dario Argento nabízí svým divákům (a v případě Opery i posluchačům) naprosto famózní a sugestivní umělecký zážitek. Pokud jste vyznavači dlouhých "plovoucích" záběrů a neotřelých, až vynalézavých kamerových postupů, potrpíte si na překrásné interiéry a avandgardní osvětlení, k tomu zbožňujete muziku syntezátorového mága Claudia Simonettiho (ex-Goblin), rádi se zaposloucháte do klasika italské opery Giuseppe Verdiho a občas uvítáte i trochu tvrdšího heavy metalu, měl by vás tento klenot evropského hororu zaujmout minimálně svým úchvatným audiovizuálem. Kamera ladně proplouvá celým snímkem jako vrahův nůž dlaněmi jednoho z hrdinů (zde možná jedna moje bezvýznamná výtka - chybičky se střihem trošku ruší, ale o nic fatálního naštěstí nejde, občas jen zahlédneme kameramana v zrcadle a podobně) a pestrý soundtrack se neutiší snad ani na vteřinu. Vraždy i zabijákovy postupy jsou zde přímo nezapomenutelné (viz jehly v očích jako poznávací znamení). Postavy i herci možná lehce rozporuplní, ale hlavní hrdinka je ok a docela hezká. Fandil jsem jí a v silně funkčích emotivních scénách s ní i soucítil. Fajn byla i matka režisérovy dcery Asie - Daria Nicolodi, ještě víc fajn však byla legendární scéna její smrti. Někdo možná nezkousne pro italské "béčka" typicky uhozené dialogy nebo vás taky může zklamat pro někoho možná slabý scénář. Já ale u podobných artových děl tyto elementy v bůhvíjak vysoké kvalitě nepotřebuji a stoprocentní logiku vůbec nehlídám. O to zde fakt nejde... Stačí se pohodlně usadit, koukat, poslouchat a užívat si.

plakát

La dama rossa uccide sette volte (1972) 

Paráda. Luxusní giallo kousek, asi jeden z nejhezčích co jsem viděl. Krom vybroušeného mysteriózního příběhu tu totiž máme i skvělý audiovizuál, prostředí ze světa módy, kupu pěkných modelek a nádhernou hlavní hrdinku. Tradičně pekelně zamotaný děj doplňuje výtečná post-gotická atmosféra a esteticky dokonalé scény vražd, které si určitě budu ještě dlouho pamatovat. Rozhodně vřele doporučuji nejen fanouškům žánru.

plakát

Il dolce corpo di Deborah (1968) 

Moc krásně natočená italská giallo/detektivka. Příběh plný intrik a otazníků, mě chytl hned na začátku a já si užíval až do konce. Tenhle typ filmů prostě žeru. Nemůžu si pomoct, ale i když se většinu času zdánlivě vůbec nic neděje a hrdinové jen vykonávají běžné činnosti, tak já si vychutnávám pěkné záběry, exteriéry i interiéry, skvělou hudbu, dobové účesy a vůbec módu 60. a 70.let. Navíc obsazení se dá v rámci gialla nazvat přímo hvězdným. Tempo filmu je samozřejmě vražedně pomalé, napětí ale graduje, závěr je velmi povedený, atmosféra místy příjemně pochmurná, násilí jen minimálně a nahota vkusná a decentní. Pro mě pecka, které se dá vytknout jen občasný technický zádrhel, jako jsou trable se zvukem a střihem. 95%

plakát

La residencia (1969) 

Další klenot z pokladnice eurohororu. Děj se odehrává ve Francii v devatenáctém století. Navíc v prostředí dívčího internátu, což v hororech přímo miluju. Atmosféra je vážně úžasná, milovníci gotických hororů si budou lebedit, stejně jako vyznavači gialla, kteří budou chrochtat blahem u naprosto luxusních vražd i u krásně šokujícího závěru. Herečky si také za své výkony zaslouží velkou pochvalu. Po všech stránkách vynikající film.

plakát

Černé Vánoce (1974) 

Vždy, když si pustím původní Černé Vánoce, dokonale se bavím a skvěle si je užívám. Film má krásně pomalé tempo, vynikající atmosféru a napětí tu nepolevuje. Pro mě geniální kultovní horor, který jen tak neomrzí.

plakát

Brána do záhrobí (1981) 

Ryzí horor. Surrealistický, cynický flák plný odpornosti, hrůzy a Lovecraftovského šílenství. Z dnešního pohledu zaujme nejen famózní kamerou a hudbou, ale hlavně stále fungující, neuvěřitelně hutnou a skličující atmosférou. Neobvyklé chování postav a nejasný děj dodává filmu až Lynchovskou podivnost, takže výrazné nedoporučení pro všechny, kteří se sesypou, když filmy nedávají hned jasný smysl, anebo v nich tak úplně neplatí fyzika a logika tohoto světa. Fulci tady vlastně nic nerežíruje, jen maluje noční můru. A jde mu to znamenitě.

plakát

Henry: Portrét masového vraha (1986) 

Syrový, perfektně obsazený snímek, který zaujme každého, kdo se o sériové vrahy alespoň trochu zajímá. Do paměti se divákovi vryje hlavně skvělá ústřední melodie, výkony herců a brutální bezcitné vraždy.

plakát

Maniak (1980) 

Výborný horor, který ani chvíli nenudí. Spinell je tu dokonale hnusný a Saviniho efekty musí některé slabší povahy šokovat i dnes. Hlavně závěrečná děsivá gore scéna patří mezi to nejlepší, co jsem od něj viděl. Dobrá hudba a atmosféra, že by se dala krájet. Pro mě kultovní klasika

plakát

Ze záhrobí (1986) 

Skvělé béčko! Klasické tvůrčí duo Gordon-Yuzna v nejlepší formě. Moc pěkné masky i nechutné triky a moji oblíbení herci v čele s vždy vynikajícím Jeffrey Combsem. Paráda. Výborný Lovecraftovský horor. Není co vytknout.

plakát

Svatyně (1989) 

Přímá trefa do mého vkusu! Hned skvělý začátek s křižáky mě doslova přikoval k obrazovce a musím říct, že jsem si celý film opravdu vychutnal. Perfektní démonický horor ve stylu mých oblíbených Argentovek. Mám moc rád atmosféru takových snímků a jejich "pohádkovost". A zde navíc v kombinaci s úžasnou hudbou Keitha Emersona a Goblin.