Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Horor
  • Drama
  • Akční
  • Dokumentární
  • Komedie

Recenze (387)

plakát

Quelli della calibro 38 (1976) 

Skvělý poliziotteschi zářez režiséra Massima Dallamana s výbornou muzikou mistra Ciprianiho, dynamickou kamerou, atraktivními záběry Turína a divokými automobilovými a motocyklovými honičkami v jeho ulicích. Akce střídá akci, samozřejmě nechybí i krvavé přestřelky, brutální kolize, nehody a výbuchy, před jejichž následky kamera neuhýbá, naopak si až libuje ve věrohodném zobrazování zraněných, mrtvých a znetvořených obětí. Krimi příběh byl na svůj žánr standardní, herecké výkony relativně ok, takže celkově dobrá a drsná béčková zábava ze staré italské školy a další super kousek do mé sbírky.

plakát

Strážci (2024) 

Tady se plně ztotožňuji s hodnocením lehce pod 60%. Příběh nebyl špatný, legenda o vílí rase, žijící v zatracení uprostřed temných lesů, byla zajímavá, zpracování spíše průměr. Hororově slabé, ale atmosféru to alespoň v prvních dvou třetinách mělo, takže jako mysteriózní fantasy mě to docela bavilo. Poslední třetina mi pak přišla spíše sterilní a generická. Ishana Shyamalan se sice hodně potatila, ale ještě to není úplně ono. Dakota jako vždy ok, je to dobrá herečka, a i když mezi mé oblíbené nepatří, nemůžu směrem k ní říct cokoliv negativního. Vyloženě negativní dojem vyvolávají pouze dětinské CGI efekty a animace příšer, ale to už je tradiční neduh dnešní kinematografie, se kterým vždy tak nějak dopředu počítám.

plakát

Železný válečník (1987) 

Další retro-žánrovka do mé brakové sbírky :). Sword & sorcery po italsku. Trash jak řemen, ale v rámci možností hezky natočený, s krásnými scenériemi (točilo se převážně na Maltě) a nádhernou Savinou Gersak v roli princezny Janny. Vůbec dívkám to ve filmu obzvláště sluší, účesy, průsvitné šaty... vše moc pěkné. Kamera taky zajímavá, do toho klasické osmdesátkové synťáky, zkrátka audiovizuálně mě film hodně bavil, i když o nic epického samozřejmě nejde. Souboje jsou spíše legrační, ale pořád se něco děje a občas mě rozsekala nějaká přepálená akcička. Za všechny asi jmenuju vtipnou scénu s princeznou přivázanou za jízdy ke čtyřem koním, to člověk postě musí vidět, jinak neuvěří :D. Co mě ale bohužel nebavilo, tak to byl slátaný příběh, který mě neoslovil ne jen proto, že tenhle žánr nepatří zrovna mezi mé oblíbené. Škoda, kdyby byl příběh zajímavější nebo děj o něco drsnější a temnější, jako například ve Fulciho sword & sorcery filmu Conquest, byl bych ochoten jít s hodnocením výš, takhle "jenom" za 3,5*.

plakát

Frauen für Zellenblock 9 (1977) 

Průměrný WiP trash, který docení spíše pokročilejší fanoušci žánru, případně zarytí vyznavači svérázné tvorby režiséra Franca. Za sebe nemůžu říct, že bych se vyloženě nudil, stopáž byla příjemně krátká,  líbil se mi ten chlípný sleazy feeling, některé prvky násilí a nahaté holky běhající po až pohádkově krásné džungli. Do sbírky takový film rozhodně vítám, ale že by šlo o bůhvíjak skvělou pecku, tak to ne. Až moc z toho stříkala lacinost a naivita. Tři hvězdy akorát.

plakát

Le notti porno nel mondo nº 2 (1978) 

Jeden ze dvou sequelů k "fejkovému" mondo dokumentu Porno Nights of the World ze série Black Emanuelle (tím druhým je Emanuelle and the Porno Nights of the World). Režie se tentokrát ujal sám D'Amato, avšak spojitost s Emanuelle zde není, kromě typického stylu, vůbec žádná. Světem nočních erotických klubů, šokujících představení, sexuálních neobvyklostí i libůstek nás provází Ajita Wilson (Laura Gemser v tomto filmu nehraje), a to formou pseudo-filozoficko-intelektuálního interview na téma sex v historii, ve společnosti, umění, rituálech a obecně v našich životech. Takový neerudovaný rozhovor, který mě vůbec nebavil. Naštěstí názorné ukázky a sleazy soft-erotická vystoupení jsem si celkem užil, tohle D'Amato prostě uměl. Ze začátku film působí relativně umírněně, nic moc zvrhlého se neděje, ale postupně se vše rozjede v opravdovou zvrácenost. Divoké live show a dusné sex párty, krvavé sado maso, fekální a jiné praktiky, včetně v této sérii tolik oblíbené zoofilie, kdy nám tentokrát slečnou obšťastněný poník při výronu semene div nepokropí nadšeně aplaudující publikum. Zkrátka zábava jen pro otrlé, člověk to musí brát hodně s humorem, ale má to své kouzlo, scény mají energii, pestrou muziku a většině zúčatněným herečkám a tanečnicím rozhodně nechybí sexappeal. Škoda jen, že chybí Laura. Ajita je sice možná sympatická, ale jako transsexuální herečka mi na femme fatale a bohyni sexu prostě nesedí, je mi líto.

plakát

Gola profonda nera (1977) 

Ještě do nedávna raritní 70's italský sexploiťák s úderným názvem Black Deep Throat paralelně navazuje na známou sérii Black Emanuelle. Reportérka Claudine (Ajita Wilson) sbírá informace o podezřelém sexuálním kultu, čelí při tom vydírání a vlastnímu traumatu, které u ní způsobuje záchvaty nymfomanie... Děj mě na daný žánr více méně bavil, námět zajímavý, produkce sice velmi laciná, ale výtvarně to mělo žádoucí styl i šmrnc. Každopádně nic legendárního se nekonalo, film je v dnešní době určen především pro fanoušky, kompletisty, cinefily, sběratele obskurností a jiné podivíny 😉. Hudba vykradená od Ciprianiho a co se týče erotických scén, extrémně sleazy, případně cheesy, špatně natočené a ani trochu sexy. Nahoty je tu hodně, ale svlékají se vesměs oškliví lidé v čele s transsexuální ikonou evropských hardcore a (s)exploitation filmů Ajitou Wilson, která, řekněme, není zrovna můj vysněný typ. Jediná opravdu hot chick tu byla Patrizia Webley. Bohužel, celý film jsem čekal, že je ukáže a nic. Snad jako jediná ženská zůstala oblečená, to mě naštvalo 😅.

plakát

Duna: Část druhá (2024) 

Spokojenost, i když první díl se mi líbil víc. Toto mi přišlo obsahově až moc konvenční, se skoro až šablonovitými postavami. Bardemův charakter mi přišel vyloženě jako karikatura a Zendaya se pořád tvářila strašně důležitě a přemoudřele, takovým holkám je lepší se vyhýbat. Další věc, která se mi moc nelíbila, bylo ježdění na červech. Jasně, vypadá to efektně, ale za mě je to na sci-fi film až příliš fantastické a navíc tím červi ztratili hodně ze své záhadnosti a hrozivosti. Nicméně i tak je druhá Duna pořád skvělá zábava a epický audiovizuální zážitek.

plakát

La Vampire Nue (1970) 

Solidní Rollin. Surrealistické zpracování, typická "divadelní" režie, působivé záběry kamery, hezké i ponuré prostředí, znamenitá architektura, avantgardní kostýmy, tajemná gotická atmosféra a záhadný sebevražedný kult uctívající a zkoumající nesmrtelnost jisté mladé dívky. Ze začátku se může zdát, že se bude jednat o klasicky rollinovský lesbo-vampírský bezdějový příběh, ale není tomu tak. Pointa je pro režiséra spíše netypická, stejně tak nezvyklé bylo skromnější množství erotiky a nahoty, což při atraktivitě ženského obsazení drobet zamrzelo. I když pár vzrušivých scén se tu přece jen najde, za mě palec nahoru za sekvenci se svůdnou černoškou. Celek mi přišel zajímavý a povedenější než předchozí Rollinův film The Rape of the Vampire, úvodní scény se "zvířecími lidmi" byly velmi dobré a líbil se mi i zvláštní psychedelický soundtrack. Bohužel dějově to chvilkama skřípalo, vadilo mi nevěrohodné provedení sebevražd a byla tam i místa, kdy jsem se trochu nudil, takže hodnocení 3,5* bude muset stačit.

plakát

Syn temnoty (2019) 

Solidní anti-super hero hororová komiksovka z produkce Gunn brothers. Objektivně za tři a půl*, ale mělo to koule a ani chvíli jsem se nenudil, takže zaokrouhluji nahoru.

plakát

La belva dalla calda pelle (1982) 

Málo známý osmdesátkový exploitation brak z Itálie. Komando partyzánů, složené převážně z vyvrhelů, se po splnění mise ztratí kdesi v poušti (natáčelo se na Kypru), po cestě zabijí muže a znásilní jeho vnučku. Dívka poté spáchá sebevraždu a Laura Gemser, která hraje její sestru, se vydává na nelítostnou cestu za pomstou. Jako "královna pouště" využívá znalosti místního kopcovitého prostředí, zjevuje se a postupně svádí všechny vojáky, kteří jsou za tyto zločiny zodpovědní. Některé zabije hned, jiné pomocí intrik a sexu navede tak, aby se zabíjeli navzájem. Důraz je kladen na psychologii postav, mysteriózní atmosféru a tíhu krásné a odlehlé, téměř neobydlené pustiny... Film jsem viděl ve dvou verzích, oficiální 89 minutovou re-edited verzi (ke které se vztahuje mé hodnocení) a 96 minutový alternate cut, který má celkově vyrovnanější tempo, je daleko smysluplněji sestříhán, děj je na rozdíl od oficiální verze vyprávěn chronologicky, nechybí v něm navíc několik explicitních záběrů, celá scéna hromadného znásilnění a dokonce i několik důležitých dialogů. Takže kdo máte možnost, koukněte spíše na alternate cut pod původním názvem The Dirty Seven, tam bych klidně zaokrouhlil hodnocení nahoru. Film se mi totiž až na pár nudnějších pasáží líbil, neupravená a ostře hláškující Laura byla přirozená a až živočišně sexy, mělo to náznaky napětí i drsné sekvence, zábavně trashové zpracování akčních scén, krvavé přestřelky a temnou synťákovou muziku. Ale ten finální střih, rozhodnutí vyprávět příběh od poloviny děje a po čtyřiceti minutách se vrátit na začátek s tím, že byly vyškrtány i pasáže, které vysvětlují vztahy mezi postavami, mi přišlo nešťastné, matoucí a rušivé. Takže za re-edited verzi max 3,5*.