Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Horor
  • Drama
  • Akční
  • Dokumentární
  • Komedie

Recenze (379)

plakát

Hellraiser (2022) 

Mírné zklamání. Ani ne tak z toho, že nám Pinhead propadl trendům, prošel tranzicí a vykopl ze svého BDSM týmu všechny bíle heterosexuální muže, ale spíš co se celkové zábavy týče. Jako horor je to natočeno hezky a technicky bezchybně, atmosféru to má slušnou, ale osud postav a tedy i děj mě vůbec nezajímal. Začněte zase prosím někdo točit horory s postavama, se kterýma se může většinový divák ztotožnit, protože toto přestává být vtipné. Jak mám kurva fandit zfetované "jakože strašně cool" zlodějce a párečku až směšně idealizovaných homosexuálů. Nevadí mi queer tématika (u Hellraisera to i očekávám), ale začíná mě unavovat ta bezbřehá idealizace. Zase jsem si připadal, jako by mě někdo poučoval, protože dnešní mladí diváci jsou zřejmě tak tupí, že žádné vkusné náznaky či metafory nepochopí. Takže musíme v dnešních hororech koukat na charakterově bezchybné, atletické hošany ve slipech, zatímco děvčata jsou chlupatá, zahalená až ke krku a smrdí. Další věc, která mě zamrzela byla nízká úroveň fyzického ubližování lidem. Masochismus u cenobitů je sice zpracován zajímavě, masky a efekty jsou skvělé, ale člověk se při jeho sledování necítí nepříjemně. Mnohem silnější dopad na diváka měl vždy jejich sadismus a toho je tu na 2 hodinovou stopáž žalostně málo. S původním Hellraiserem z roku 1987 se to v tomhle směru nedá moc srovnat.

plakát

Pensione paura (1977) 

Zvláštní film a neobvyklý žánrový experiment. Režisér Barilli nebyl údajně s výsledkem spokojen, ale mě se snímek celkem zamlouval. V jádru komorní drama odehrávající se na pozadí 2. světové války s krimi/mysteriózní zápletkou, napínavým dějem, násilnými výjevy a hororově ponurou atmosférou. Moc mě bavila ta nesourodá skupina vyvrhelů užívající starý venkovský hotel v čele s vynikajícím Lucem Merendou, který si zde střihl nezvyklou roli násilnického playboye a kriminálníka Rodolfa. I Leonora Fani byla skvělá, její postava osiřelé dívky Rosy je moc hezká a milá, divák s ní nemá problém soucítit a fandit jí. K závěru se pak příběh přehoupne skoro až do jakéhosi noir/westernu, což mi už připadalo trochu překombinované, ale zakončení mě naštěstí uspokojilo, takže 4 hvězdičky mohu udělit s klidným svědomím.

plakát

Mais ne nous délivrez pas du mal (1971) 

Naprostá srdcovka a jeden z mých nejoblíbenějších francouzských filmů.  Výborný námět, krásné venkovské prostředí a dvě dokonalé představitelky andílků, doslova s ďáblem v těle, dělají z tohoto filmu výraznou a nezapomenutelnou klasiku. Žánrem jde spíš o sociální drama (tady výjimečně souhlasím s uživatelem darkrobyk v tom, co ještě je a co už není horor), avšak s velmi tíživou, místy až skličující atmosférou a děsivě úderným závěrem. Mučení kočky i zabíjení ptáčků je tu natočeno relativně citlivě, rejža evidentně nebyl žádný sadista a s tím co ve filmu muselo být se popasoval se ctí. Takže ani milovníci zvířátek (mezi které se řadím) nemusejí mít z filmu strach :) . Vřele doporučuji všem.

plakát

Oppenheimer (2023) 

Tak jsem tento tříhodinový dialogový uragán přežil bez úhony. Naopak jsem si ho skvěle užil. Skoro jsem uvažoval i o pěti hvězdách, jelikož mě film zaujal nejen skvělými hereckými výkony, nahatou Florence Pugh a dokonalou řemeslností, ale i silným tématem. Bohužel, nakonec se pár slabších chvilek objevilo. Konkrétně mě osobně přišlo, že po "vyvrcholení" v podobě úspěchu Trinity filmu na chvíli došel dech a nějakou dobu mu trvalo, než se zase nadechnul. U mě to bylo asi 10 minut, než jsem se do příběhu dokázal znovu ponořit. Pak ještě musím zmínit tu přepálenou hudbu. Přistup, kdy veškeré emoce a napětí v divákovi vzbuzuje pouze symfonický orchestr, který místy působí jak utržený z řetězu mi úplně nevyhovoval. Ale jinak pecka a pošušňáníčko...

plakát

Switchblade Sisters (1975) 

Nářezová grindhouse gangsterka s kultovním statutem. Jack Hill tyhle filmy fakt uměl. Úplně chápu, proč je z něj Tarantino tolik hotový. Čekal jsem možná více exploatačních prvků, o kterých tu všichni tolik mluví, kdežto film je spíše odlehčený s absencí nahoty i většího množství krve. Zábavnost, akce, super muzika a stylové trashové zpracování mu ale v žádném případě nechybí. Dočkáme si i nějakých těch přestřelek a bitek, no celé mi to připadalo šíleně přitažené za vlasy hlavně tím, že se to odehrává mezi děckama na střední škole. Kolikrát jsem nestačil kroutit hlavou. Ale v dobrém, film se mi samozřejmě líbil a všem zájemcům ho rozhodně doporučuji :).

plakát

L'altro inferno (1981) 

S tvorbou Bruna Matteiho (zde jako Stefan Oblowsky) a jeho věrného parťáka Claudia Fragassa je to jako na houpačce. Od odpadu až po skvěle fungující žánrovky. The Other Hell je naštěstí ten druhý případ. Výborný nadpřirozený nunsploitation trash horor s povedenou atmosférou a několika opravdu děsivými scénami (palec nahoru hlavně za sekvenci s roztrhanou kočkou a zardoušeným zahradníkem). Líbilo se mi ponuré prostředí klášteru, temné studené chodby, kobky plné lidských kostí, hrůzná nekro-laboratoř... Děj občas až surreálný, jako to známe například od Fulciho, včetně několika nechutných, krvavých a gore efektů, k tomu naprosto skvělá doprovodná hudba od legendárních Goblin a žánrový fanoušek má o zábavu postaráno.

plakát

Barbie (2023) 

Učebnice feminismu pro mladé ženy a dospívající dívky. Originální forma, výtvarně a vizuálně zajímavé, hravá režie, fajn herci (btw... Robbie i Gosling jsou super, ale nejsou na ty role trošku staří?), pár povedených gagů a výborná choreografie naproti děravému scénáři, totálně nudnému ději a extrémně kýčovitému vyústění příběhu. I když jsem jako divák evidentně úplně mimo cílovou skupinu a růžová mi nejde příliš do vkusu, úspěch filmu celkem chápu a přeju mu ho. V dnešní době totiž takto původní blockbusterové filmy skoro nevznikají. Všechno je jen sequel, prequel, restart, requel, remake, spin fuck-off atd... Takže za řemeslnost a tvůrčí originalitu palec nahoru, ale co se týče zábavy, tak na víc než dvě hvězdičky to u mě není.

plakát

Do nitra Země (1976) 

Solidní dobrodružné fantasy béčko/céčko s unikátní psychedelickou atmosférou, akcí nabitým dějem, divadelními maskami, loutkami, papundeklovými kulisami a sádrovými modely, které bohužel strašně kazí přítomnost Petera Cushinga. Nejen ta rádoby komická postava neurotického doktora, kterého tu hraje, ale i sám Cushing mi byl až otravně nesympatický. Navíc je snad v každé scéně, takže divák si od něj skoro neodpočine. Škoda, jinak bych určitě hodnotil výše, protože ač jde o film velmi levný a krkolomně zrežírovaný se zastaralými efekty, kouzlo a zábavnost mu rozhodně nechybí a skalní fanoušky brakových sci-fi by neměl zklamat.

plakát

Temná moc slunečního boha (1983) 

Funkční osmdesátkový dobrodružný snímek ve stylu Indiana Jonese nebo Uncharted. Osobně jsem čekal trošku větší nářez, víc akce a šílených scén, jak bývám u Margheritiho zvyklý. Pořád jsem čekal, kdy se to rozjede a rozjelo se to až cca v poslední třetině stopáže. A i tak mi to přišlo na italské béčko málo odvážné a když nebudu počítat ty doslova úžasné automobilové honičky točené s miniaturama, tak i bez nějakého opravdu neotřelého nápadu. Na druhou stranu, i vzhledem k rozpočtu to nepovedený film určitě není, jako fanda těchto levných žánrových filmů jsem se nenudil, užil si známé tváře, pohodovou atmosféru a občas se i zasmál nějakému povedenému gagu. Takže celkově fajn odpočinková záležitost.

plakát

Chapadla (1977) 

Ucházející přímořské dobrodružství s obří zabijáckou chobotnicí v hlavní roli. Že by se jednalo vyloženě o povedený film bych neřekl, ale úplný propadák to taky nebyl. Slušná hororová atmosféra a zajímavé scény se tu pravidelně střídají s těmi nepovedenými a z dnešního pohledu zastaralými efekty, Ciprianiho hudba sice baví, ale je to pouze jeden z jeho recyklátů už snad miliónkrát slyšeného. Celkově tedy asi průměr, ale mě osobně byl film sympatický sedmdesátkovým feelingem, pěknými prosluněnými lokacemi a lehce melancholickým happy endem, takže se nakonec přikloním ke třem hvězdičkám.