borboleta

První půlka filmu se mi líbila, ale ta druhá mě už dost nudila. Ne proto, že by byla snad horší, ale proto, že dívat se dvě hodiny na týpka, co jezdí na kole, je pro člověka cyklistikou nepolíbeného trochu moc. Když by se to zkrátilo na půlku (ovšem při zachování všech hlavních vtipů), tak by to bylo mnohem lepší.

Jeden z absolutně nejlepších českých filmů. Atmosféra, postavy i úsporné dialogy jsou perfektní a dobře drží pohromadě. Někteří uživatelé zde filmu vytýkají chabý příběh a nudu, s tím ale opravdu nemůžu souhlasit. Návrat idiota příběh má dle mého zcela jasný, a navíc i abnormálně silný. Navíc je to příběh vztahového x-úhelníku, který podle mě musí být nějakým způsobem pochopitelný a blízký prakticky každému, komu je přes dvacet. Vyprávění neklouže po povrchu, tady se jde do hloubky, jenom je potřeba sledovat víc, než jen dialogy. Film jsem viděla už alespoň šestkrát, a jsem si jistá, že až se na něj budu dívat po sedmé, že se pořád nudit nebudu.

Nenáročný, ale velice příjemný retro film s kupou skvělých Španělek a jedním za nimi pokulhávajícím Francouzem.

Mon frère se marie má jeden velký problém: nedokázal se rozhodnout, jestli to má být komedie anebo drama. Samozřejmě, že tyto dva styly je možné spojit a vytvořit super film, ale na to je potřeba být frajer z úplně jiného levelu, než tito Švýcaři. Tady je výsledek velice rozpačitý, kde se střídají světlejší chvilky se scénami, které jsou jen obtížně pochopitelné. Zápletka a vlastně celý příběh je vykonstruovaný poněkud násilně a nevěrohodně, navíc mám nejasný pocit, že za chvíli si ho už vlastně ani nebudu pamatovat. Na druhou stranu ale herci hrají dobře a během filmu jsem se úplně nenudila. Dávám dvě a půl hvězdičky.

Já jsem spokojená, dostala jsem vše, co jsem od romantické komedie chtěla: barevnou pohádku s dobrým koncem (předvídatelnost děje mi nevadí, naopak ji v tomto případě pokládám za žádoucí), sympatické hlavní postavy s chemií mezi nimi a roztomilou retro stylizaci podpořenou originální soutěží v rychlopsaní. Hlavně to je ale inteligentní film a nejlepší ze všeho je, že je strašně moc francouzský! To se nedá s hollywoodskými slaďáky vůbec srovnat. Potvrzuje to to, že USA je pro byznys, Francie pro lásku. P.S.: Třešničkou na dortu je, že si Francouzi všimli, že se i zamilovaní hrdinové romantických filmů během milování občas skutečně svléknou;-)

Přestože se snažím jak můžu, tak přesto nejsem schopná pochopit, proč tento film má 86%. Není na něm nic dechberoucího, nic alespoň trochu originálního, nic, co by mě přimělo olizovat monitor. Podle mě je to vhodný film akorát na deset večer na Nově. Všechny klišé, které si můžete v béčkovém filmu představit tady jsou: naštvaný borec, který sám zvládne zneškodnit celou partu zlých hochů, aniž by utrpěl byť jen škrábnutí, permanentně naštvaná exmanželka, která stále řeší tisíc let staré křivdy a která našla pro svoji dceru zámožného nového tatíka, a hloupé naivky, kterým nikdy nikdo neřekl, že ukázat místo svého pobytu úplně cizímu týpkovi a ještě mu zdůraznit, že jsou tam naprosto sami, není úplně dobrý nápad. Navíc když už asi po čtvrté se dostane náš klaďas na správné místo v naprosto přesném čase tak, aby viděl, co má vidět a potkal, koho má potkat, začíná to být nechtěně vtipné. Zejména když během asi minuty dokáže najít ve více než dvoumilionovém městě zrovna to správné staveniště. Kdyby aspoň ta slečna, kterou chceme zachránit, nebyla tak trapně hloupá.

Dávám jednu hvězdu navíc za odvahu jít do takového tématu. Mně se tento dokument líbí, přijde mi zajímavý a ani na mě nepůsobí tak moc smutně, jak by se vzhledem k tématu dalo očekávat. Hodně z těch sedmi lidí jsou, anebo se alespoň snaží být, stateční a vyrovnaní. Na rozdíl od jiných, kteří tu tento seriál komentují, ho skutečně nevnímám tak depresivně, protože toto téma právě bylo a je aktuální v mém blízkém okolí, a realita je mnohem horší. Ale tak zatím hodnotím po shlédnutí druhého dílu, zatím tam ještě nikdo skutečně neumřel.

Emanuel Moravec a Kléma Gottwald se neobyčejně povedli. Za Zabíjení soudruha bych dala bez rozmýšlení pět hvězdiček. Díl o Masarykovi naopak laťku snižuje a je výrazně nejslabším článkem, což je zrovna u prvního dílu obzvlášť škoda. Ještě dobře, že se občas objeví takový televizní počin, který zachraňuje současnou českou filmařinu a to ať už volbou tématu, stanoviskem nebo herci.

Prý Hořící keř není tak úplně film, protože byl natočen v televizní produkci. Asi úplně nechápu, podle čeho se z hlediska diváka, televizní film liší od normálního filmu. Možná tím, že v posledních letech je čím dál tím těžší natočit v Čechách dobrý film, za to ale televizní produkce nám může nabídnout naprosto kvalitní biják, který všechny ostatní strčí do kapsy, a to s naprostým přehledem. Chce se mi kleknout na kolena a prosit HBO, Agnieszku Holland a Štěpána Hulíka o další jejich tvorbu.

Tady se vědělo, jak natočit film. Všechno dobře dohromady funguje, a tři hodiny uběhnou jako nic, o zábavu a geniální dialogy je postaráno. Obecně zde všichni herci hrají skvěle, avšak pro DiCapria je to hotový herecký sólo koncert, který ho evidentně musel během natáčení hodně bavit a hraje naprosto perfektně. Film je o povrchních lidech, kteří chtějí jenom prachy, velký prachy a ještě větší prachy, a následně drogy a sex kdekoliv, s kýmkoliv a jakkoliv. Zároveň je ale povrchní celý film, nakonec i ti lidé jsou za svoje hříchy v závěru potrestáni na můj vkus jen decentně, zejména Belfort. Vlastně z toho přímo čiší, že všichni lidi všude chtějí jen peníze a zhýralou zvrácenou zábavu, která je díky nim možná. Že stačí jeden kvalitní řečník a všechny, kteří nebyli takoví od přírody, pak ke zhýralosti úspěšně namotivuje. Vždyť se Belfortovi zaměstnanci chovají jak sekta. Peníze jsou náboženství. Padá na mě deprese, že takoví hamižní a konzumní jsou vlastně všichni, že to je naprosto normální a že to tak skoro má být. Film je prázdným pozlátkem, protože i život skutečného Belforta tím prázdným pozlátkem byl. Ale já jsem idealista, který v takovém světě žít nechce, a tak se ani nechci často na takový film dívat, aby mi krutou realitu příliš nepřipomínal.