borboleta

Po nějaké době opět film, který mě přinutil olizovat obrazovku. Film je plný jasných barev a kýčovitých filmařských béčkových manýrů (například hned na začátku hlavní postava vystoupí z auta a ze široka a sebejistě si prohlíží okolí, i když na jeho místě by to tak asi dělal málokdo), ale i když jindy by mi to vadilo, v případě Ďáblova dvojníka to bylo naprosto v pořádku, protože celý film je plný blyštivého kýče a okázalé béčkové zábavy, kde je znásilněno obrazně i doslova všechno od dobrého svědomí po školačky. Všechno je správně snobské, nabubřelé a brutální, přesně ve stylu Udaje Husajna. Perfektní je Dominic Cooper v ústřední dvojroli, stal se tak z něho adept na mého dalšího oblíbeného herce. Radost mi ale kazí poslední část filmu, který měl podle mě skončit útěkem Latifa z Bagdádu, protože všechny události, které přijdou potom, jsou ještě méně uvěřitelné, než zneuctění nevěsty, a děj se snaží rychlým obloukem dobrat se toho správného konce, který možná měl radši zůstat jen mlhavě naznačen.

Tento film šel tak nějak mimo mě. Čekala jsem super drama s prolínáním časových rovin a velkým překvapivým objevem na konci, místo toho mě ale čekalo sledování hodin, kdy to už skončí. Žádná z postav mě navzdory slušným hercům nezaujala (snad kromě Carrie-Anne Moss, ta tam bohužel ale byla jen málo), Taky mě zklamaly ty údajné časové osy, protože pod pojmem prolínání časových rovin, si představím úplně něco jiného něž jen pár flashbacků. Doufala jsem, že to k uzoufání pomalé tempo zakončí takový závěr, že přihodím v hodnocení minimálně jednu hvězdičku, místo toho jsem se dočkala tak sladkého happyendu, z kterého mi je až mdlo.

V rámci filmů o zombíkách je World War Z určitě nadprůměrný, nuda opravdu nehrozila, celkově ale tomu dávám 3,5 hvězdičky. Potěšilo mě, že přestože z traileru to tak nevypadá, tak Gerry se oddělil od své rodiny poměrně brzy a větší část filmu tak nebyla brzděna taháním astmatických holčiček za ručičku. Ve filmu byly scény, které se mi vyloženě líbily, například cesta pro viry ve výzkumném středisku, nebo nástup do letadla v Izraeli. U jiných scén jsem se ale ptala, jestli tvůrci si skutečně myslí, že divák tak zoufale nepřemýšlí a všechno jim sežere - viz zřícení dopravního letadla někde v polích, což bylo už samo o sobě dost přitažené za vlasy, a to že dva polomrtví klaďasové jsou schopni dojít do toho správného výzkumáku, aniž by mohli byť jen tušit, jakým směrem a jak daleko je. To mi přišlo i na zombie film trochu moc. Samostatnou kapitolou je reklama na kolu, té jsem se musela smát:-)

To je film, jak má být, má všechno, co od dobrého filmu očekávám: napětí, drama, závažnou zápletku, dostatek komických a tragikomických situací, příjemná a dobré herce, fajn hudbu a trochu romantiky nakonec. Naštěstí té romantiky tam není tak moc, jak by se podle českého názvu mohlo zdát a mě tak opět napadá, kdy se konečně české překlady názvů filmů začnou trestat a nebude tak omylem docházet k absenci zástupců mužského pohlaví v hledišti kina, jak tomu bylo u Terapie láskou. Hlavní ale je, že tento film ve vás zůstane dlouho a i po závěrečných titulcích vás nutí přemýšlet o tom, že nikdy není pozdě sebrat se a jít dál.

Začnu podobně, jako rádio Jerevan: toto by mohl být opravdu hodně dobrý film, kdyby měl lepší casting, měl důsledněji vymyšlenou výpravu a měl jiné celkové vyznění. Protože i tady (podobně jako v Doktorovi Živagovi) Američané zase nepochopili o čem jejich předloha skutečně je a i přes papouškování děje posunuli hlavní sdělení díla někam jinam. Nejsympatičtější postavou mi zde byl Karenin, bylo mi ho tu skutečně líto, rozhodně to nebyl ten studený úředník, který k nevěře svojí ženu sám dohnal. Se samotnou Annou jsem zde i přesto, že sama jsem emancipovaná žena, nemohla nijak sympatizovat. Karenin je ve filmu skvěle obsazen Jude Lawem, casting ale nemůžu pochválit v případě Vronského a už vůbec ne v případě samotné hlavní hrdinky. Aaron Taylor-Johnson je nevýrazný, slizký a bez charismatu, netuším, proč zrovna do něho by se měl někdo zamilovávat, a už vůbec nechápu, proč by kdokoliv měl kvůli někomu takovému skákat pod vlak. Keira Knightley jako Anna totálně pohořela, nemá na pro ni ani fyzické předpoklady (její plochý hrudník v ruském prostředí a šatech podle módy 19. století vypadá legračně) ani herecké. Na začátku filmu jsem byla nadšena prostředím divadla a byla jsem trochu zklamaná, že se to neudrželo celý film (ne, nevěřte tomu, že se to odehrává v kulisách divadla celé) protože mě se to jako nápad moc líbilo a výprava byla jinak super. Nakonec problémy ústředního trojúhelníku mně příliš nezaujaly, a když si teď po dvou měsících od shlédnutí chci vybavit, co mě nejvíc na filmu zaujalo, tak to jsou kostýmy a hlavně živé koně v divadle.

Kontroll rozhodně není komedií, možná je trochu thillerem, určitě to ale je mysteriózní psycho drama, nejjednodušeji bych to však popsala tak, že je to budapešťská schýza. Musím ale uznat, že perfektní schýza, a to i proto, že si nejsem stoprocentně jistá, jestli jsem všechno pochopila úplně správně.

Velké plus tohoto seriálu jsou dobře vybrané stavby, které jsou sice slavné a hrají důležitou úlohu ve vývoji stavitelství, avšak nejsou to ty notoricky známé nejslavnější stavby světa (to jediné omlouvá nepřítomnost brněnské Tugendhatky). Dalším plusem je metodika, kdy je názorně vysvětlen princip stavby a souvislosti jejího vzniku, což je pro správné pochopení architektury nezbytné. Nadějně rozjetý seriál ale kompletně zabíjí těžko stravitelný komentář bez jakéhokoli drajvu a černé obrazovky s bílými titulky, které připomínají parte nejen grafikou. Když k tomu přičteme ještě příliš zdlouhavé a příliš pomalé záběry, tak je z toho nuda k ukousání i pro mě, a to mě architektura velice zajímá a rozhodně nejsem v této oblasti žádný laik. Jaké to teda pak musí být pro normální lidi? Přitom dokument o architektuře jde natočit velice akčně, jak nám David Vávra v Šumných městech dokazuje v každém díle. Kdyby se každý díl zkrátil o sedm minut avšak zachoval by stejný objem informací a záběrů, tak by mu to velice prospělo.

Z celkového tématu i jednotlivých situací se dalo vytřískat mnohem víc. Herci sice mají hezké a sympatické tvářičky, ale stejně jako scénář nikde nešli až na dřeň, jak by si takové téma zasloužilo, film celou dobu jen klouže po povrchu. Skoro bych si ani nevšimla, že to není jen běžný slaďák, ale že tam jde o umírání a touhu zažít ještě život dokud můžu. Postavy mě ani náznakem nepřiměly k tomu, abych si k nim vytvořila nějaký vztah. Zbyl z toho jen film, kde dva lidi spolu randí a jsou spolu šťastní, což není nic, co by mě bavilo skoro dvě hodiny sledovat.

Je neuvěřitelné, že i pětiminutový animáč dovede člověka tak moc dojmout. Perfektní po všech stránkách.

Ve stínu se po všech stránkách, nejen po té stylizační, silně vymyká ostatní české produkci. Není sporu, že je to kvalitní film, uškodilo mu však, že po přečtení všech těch oslavných recenzí, jde člověk do kina s příliš vysokými očekáváními, které však Ve stínu nenaplňuje.