Ragdoll

Nuda. Obyčejná, staromódní, bytelná nuda. Stěží se potýkám s tím hořkým a kompletně nečekaným zklamáním, kde mě nenadchla příběhová linie, ani práce režiséra. A to mám Palmu jinak velice v oblibě! Myslím, že měla být více vyšperkována postava Caponeho, přeci jenom se nepopiratelně jedná o největší ikonu gangsterského plátna, mafiánského lorda, větší a detailnější náhled do toho nejtemnějšího podsvětí by měl leccos nabídnout. De Niro si jistě zasloužil více pozornosti, i z dialogového hlediska. Jednoduše jsem chtěl nadupanou zábavu tvořenou skvělou akcí a chytrým scénářem, servírované jako z dílny Martina Scorsese. Možná se ale jen stávám čím dál větším perfekcionistou. 50%.

Když porovnám dnešní akční filmy, ve kterém jsou obsazeni hvězdy jako Jet Li nebo DMX a kde jde hlavně o nějakej šlohlej dope a je tam hodně niggas a shiny cars a tatoos a je to hodně classy s tímto, opravdu přemýšlím nad tím, co se tak nešťastně zvrtlo. Tady dostaneme všechno, vtip, akci, sympatii a oddych a hlavně skvělý filmový zážitek, s nímž neztvrdneme před obrazovkou pouze jednou, ale budeme si ho pouštět pořád dokola a nikdy nás nepřestane bavit, protože TO prostě má. Popis je k ničemu, to se musí vidět a pak litovat, že si ty poslední dvě hodiny nemůžeme vymazat z paměti, zmáčknout replay a v klidu pozorovat snímek, na který si čas dokážeme bezpochyby najít vždy bez zbytečných výčitek svědomí.

Jelikož jsem viděl celkem málo dílů nezávisle po sobě, nemusím hodnotit jednotlivé série a psát, jak je to všechno o tom samém (což nejspíš je) a jak byly první série skvělé a ty další už nestály za nic. Občas, když nastala nudná chvíle, tak jsem zapnul televizi a pokud tohle běželo, byl jsem za to rád, protože jsem věděl, že Ženatý se závazky mi vykouzlí úsměv na tváři a ne párkrát rozesměje. Ve skutečnosti se mi z amerických sitcomů zamlouvá více než How I Met, které bylo dříve fantastické, ale teď už je moje jediná motivace ke sledování chtíč vědět, jak to nakonec dopadne, nebo Dva a půl chlapa, který mi nikdy nepadl do oka, a překoná například i Step by Step. Jen Friends mě baví víc, ale to je nehynoucí klasika, ke které se Al Bunda se svou rodinkou bohužel nikdy nedopracoval.

Příběh muže, jehož svědomí ho donutilo bojovat za ty, proti kterým celý svůj život stál a nerespektoval jejich zemi a kulturu. Ve snaze napravit své činy a očistit se od hříchů, které spáchal, litujíce smrti svého bratra, se mu tvrdou prací, odhodlaností a silnou vůlí dostane odpuštění. Robert De Niro v mistrovském kousku po boku s Jeremy Ironsem tvoří vskutku skvělou kombinaci sympatie a dobrého hereckého výkonu, spolu s úžasnou a duchaplnou hudbou, kamerou a nádhernými exteriéry Jižní Ameriky se z ní stane něco tak smysluplného, co je pro nás, filmové fanoušky, hotovým pokladem. 90%.

Vetřelec ve vrcholné formě, na špici svého úspěšného putování vesmírem. James Cameron ubral trochu strašidelné atmosféry a přidal hollywoodské střílecí akční scény a bitvy, stejně jako přidal nějaké to monstrum navíc. Jediným reálným konkurentem by s přimhouřenýma očima mohla být hororová jednička, ale pro mě jsou prdele-kopající mariňáci mnohem lepší sousto než hrstka vystrašených civilních trosečníků. Už od první chvíle, kdy se akce zjeví na plátně a my vidíme toho prvního prťavýho ítýho vyrvat se z lidských útrob, je to jedna brutální přestřelka za druhou a jednotlivá úmrtí těchto nemilosrdných válečníků nás prostě nenechávají usnout na vavřínech. Všichni herci patří do mých oblíbených a já naprosto žeru každý jejich hlasový či pohybový projev (nechtěl bych nasrat Vasquezovou :) a znovu mě nějaký film pohltil natolik, že se stal jeden z těch vyvolených, které mají to privilegium zařadit se do mé osobní Top15. 100%.

Bezesporu vydařená komedie, která nezklamala ani ve zde lehce irelevantním sci-fi ohledu, a stala se z ní pro nemálo lidí klasika číslo jedna. Beru samozřejmě v potaz starší dobu vzniku, kdy se točily filmy tak naivně šťastné a bezstarostné, s neodmyslitelným happyendem, s trochu přehnanými grimasami à la Jim Carrey a komickými efekty. Jednou za čas mají podobné snímky přímo léčebné účinky, pomohou nám se dostat pryč z dnešní reality plné deprimujících dramat. Rozhodně jsem spokojen, dostalo se mi vůbec toho největšího potěšení, jakého lze v této oblasti dosáhnout. 90%.

Dalo by se čekat, že ta samá podívaná již počtvrté nebude ničím přínosná a originální a vlastně tomu tak doopravdy je. Stále je však na čem stavět a sibiřské exteriéry jsou vizuálně daleko zajímavější než chudinské, ale pro Rockyho charakteristické čtvrti americké Philladelphie. Ve skutečnosti se jedná o druhý nejlepší díl celé série hned po prvním (řekl bych, že čtvrtý díl Harryho Pottera je také nejvíce povedený s porovnáním s ostatními filmy ságy). Líbí se mi, že se vrátil ten starý, heroický pocit, který nastane u tréninku a finálního zápasu a člověk se cítí plný energie a chuti začít na sobě tvrdě makat. U onoho zápasu je ale Rockyho odhodlání a železná čelist přitažená za vlasy až příliš. Nejen, že by v bezvědomí spadl na zem ringu po jedné, dvou podobných ranách, ale že je dokáže inkasovat celých patnáct kol (tedy tři čtvrtě hodiny) a ke konci souboj obrátit ke svému prospěchu je velice absurdní. Pozorovat takovouto show ve skutečnosti je nepředstavitelné pro úplně každého, zvláště pro někoho, kdo dělá v podstatě stejný bojový sport a ví až moc dobře, že takovou nakládačku nikdo nedokáže fyzicky ustát. Ale pokud se jedná o Rockyho, jsem ochoten tyto maličkosti bez problému tolerovat a užívat si oddechový filmek, který svůj účel plní naprosto spolehlivě. Čekal jsem, že se i ze změny skladatele stane fiasko, ale opět moje kritika nenalezla žádnou oporu. A takhle by to pokračovalo se vším. Takže své myšlenky ukončím, protože v součtu je to opravdu velmi nadprůměrná záležitost, kterou jsem jako všechny ostatní díly viděl mnohokrát a pokaždé jsem se bavil.

Stejně jako Mozartova tvorba, jedním slovem, geniální. Skvěle zrežírované, sestříhané, chytlavý scénář, krásné dobové kostýmy a hlavně, jak jinak, výtečný hudební doprovod složený těmi nejznámějšími a tím pádem i nejlepšími tóny, jaké se kdy v historii objevily na kusu papíru. Nejsem sice velký fanda oper či baletů, žádné jsem nikdy neviděl naživo, pouze ve filmech a tohle bylo poprvé, co ve mně začaly proudit emoce, opravdu to se mnou ne málo hnulo. Herci hrají jako o život, Abraham je dech beroucí a Amadeův smích naprosto úžasný! Po první projekci hodnotím plným počtem. 100%.

Lehce průměrné porno, s několika dobrými momenty a na své poměry solidně zahranými postavami. Příjemným bonusem je pohled na mladou Ninu Hartley. 60%.

Vidět tenhle slasher horor dnes nezanechá příliš dobré dojmy, čas je totiž nevyhnutelná překážka. Vše je nanejvýš klišé, tehdy se to vezlo na jedné vlně, nápady takřka identické, bylo to jednoduše v módě. Pro dnešní mládež, tedy i pro mne, nepředstavuje žádnou klasiku, nikdy se jí nemůže stát, protože naše filmové preference byly vytvořeny touto dobou, stejně jako nám už ani němé, a většinou i černobílé snímky nepřipadají atraktivní. Nebudu nic rozebírat, je patrné, že vinu nese změna technik, stylů a vlastně celé kultury. Proto se i domnívám, že všechna čtyř a pětihvězdičková hodnocení jsou z čistě kultovních důvodů, protože takovéto hromadné nadšení nemůže být ničím jiným způsobeno. 30%.