qwertasip...

Jeden z nejhloupějších filmů, co jsem kdy viděl. Chování některých postav v počátečních scénách je vzhledem k následujícímu vývoji děje naprosto nelogické a občas nedává vůbec žádný smysl. Další fackou jsou naprosto šílené bojové scény. Furt tak nějak nemůžu zkousnout, že hlavní hrdinové (jak jinak, než se zásobníkama na milion nábojů) dokážou bez problémů uhýbat před svištícími kulkami, a přitom ještě stačí bez škrábnutí hromadně masakrovat desítky těžce ozbrojených nepřátel… Občas mi přišlo, že sleduju nějakou fantasmagorickou pohádku, tohle se zkrátka vůbec nedá brát vážně.

Nemám nic proti filmům, kde jsou často k vidění retrospektivní úseky, a dokonce mi ani nevadí, když je děj natočen na přeskáčku. Ale střídat každé dvě minuty 6 různých příběhů v šesti různých časových rovinách, a v každé z nich jsou navíc rozdílné postavy? Laciný trik, jak v divákovi vzbudit dojem, že viděl něco "bombastického". Bohužel mám takový dojem, že jsou tu samí přechytralí intelektuálové, kteří si myslí, že viděli něco převratného, a tak tomuhle spletenci fláknou čtyři nebo dokonce pět hvězdiček, aby se pak před kamarády mohli chlubit, že viděli a pochopili „chytrý ale přitom složitý“ film (naštěstí se dá na interentu najít i verze pro hlupáky – tedy chronologicky bez zbytečného přeskakování). Jediné, co stojí za zmínku, jsou masky – proměny jednotlivých herců jsou vskutku parádní. Ale za to já hvězdičky nedávám… Za mě slabých 40%. Mimochodem, taky by mě zajímalo, proč si nájemní zabijáci těch největších světových korporací pro svojí „prácičku“ vždycky vyberou ten nejsložitější způsob. Chlápek sice umí odpálit bombou letadlo, ale postavte vedle něj na půl metru slona a on se netrefí…

Poutavý hraný dokument, který umí diváka vtáhnout do děje. Může za to vypravěčské umění charismatického Philippe Petita, retrospektivní vsuvky, dobové záběry a především, a to zdůrazňuji, geniální hudba Michaela Nymana, která celému filmu dodává zvláštní atmosféru. Mimochodem, věděli jste o tom, že za útokem na dvojčata stojí právě Petit? Chtěl si být natolik jistý, že jeho bláznivý kousek nikdo nenapodobí, a tak překecal Jirku Bushů a další tisícovky lidí, aby si to sami shodili, a doufal, že se o tom nikdo nedozví. V tom filmu to sice neřeknou, ale říkali to v televizi i v nějakym dokumentu, tak to přece musí bejt pravda, ne?!

Kdyby se vystříhaly ty nejlepší scénky a spojilo by se to do jedné hodinové show, jistě bych se čtyřmi hvězdičkami neváhal. Ovšem pokud přihlédnu k faktu, že takových opravdu vtipných scének je pramálo, a zbytek je tvořen trapnými vystoupeními, nemůžu jinak než za jedna. Příde mi, že obecenstvu stačí ke smíchu vskutku málo – většinou nemusí účinkující ani dojít k mikrofonu nebo vůbec otevřít pusu, a lidi už se chlámaj smíchy. Možná by nebylo na škodu provést toxikologické testy - zajímalo by mě, co jim dávaj do těch skleniček, popřípadě zjistit co kouří…

V rozmezí několika let jsem viděl asi tak deset dílů a myslím, že mohu s naprosto čistou hlavou konstatovat, že se jedná o ten nejtrapnější seriál všech dob. Viděl jsem stovky filmů, seriálů, dokumentů a buhví čeho ještě, ale jednou věcí jsem si naprosto jistý: musel bych udělit záporný počet hvězdiček anebo zavést nějakou novou zvláštní kategorii (například „pod-odpad“), abych vyjádřil jak moc tento seriál nenávidím :)

Atraktivní a tajemné prostředí opuštěného města Pripjať nabízí spoustu zajímavých témat ke zpracování, nicméně toto je klasický příklad toho, kdy dvouapůlminutový trailer překoná celý film - žádné napětí, žádná lekačka, žádná hudba, prostě nic! Nechoďte do kina a ušetřené peníze raději věnujte na výzkum Parkinsonovy choroby, aby byla menší pravděpodobnost, že si zas za kameru stoupne nějakej další rozklepanec... Tvůrci asi museli obdržet pořádnou dávku radiace, jinak si natočení takovéhle připitomělé zoufalosti nedovedu vysvětlit – leda, že by vás bavilo sledovat bandu uječených amíků, která běhá ve tmě po lese…

Řeknu to rovnou. Už od malička jsem měl averzi vůči westernům kvůli jejich věrohodnosti. Rozčiluje mě to věčný střílení od boku (a ještě k tomu kohoutkem) a taky to, že všichni mají neuvěřitelnou přesnost (Přestřelit z dvaceti metrů provaz, vytřelit někomu z ruky revolver, nebo někomu sestřelit cígo z huby? Nou problémo! To je přece na denním pořádku.). O zázračně rychlých uzdraveních nemluvě… Občas by se taky mohla objevit nějaká krev a co je též zvláštní, je kulometná palba, která skácí celou kavalerii a přitom netrefí ani jednoho koně. Často mi také vrtá hlavou šestý smysl, kdy se hlavní hrdina zničehonic na místě bleskurychle otočí a sejme někoho, kdo se čistou náhodou za ním zrovna objeví. Tohle možná žrali v šedesátých letech, ale z dnešního pohledu to prostě vyznívá neskutečně klišovitě. Korunu tomu nasazuje nešvar všech starých filmů. Nevím, jak si lidé před padesáti lety představovali smrt po zásahu kulkou, ale pochybuju o tom, že by se přitom vždy chytali za srdce, provedli teatrální otočku a teprve pak se decentně skáceli na zem. Když kouknu na posledních deset minut filmu, k tomu přidám velmi, ale opravdu velmi naivní scénu na hřbitově, a porovnám to s hodnocením, tak ani Clint Eastwood s kvérem v ruce mě nedonutí, abych dal víc než dvě hvězdičky. Pokud má někdo podobné smýšlení, a přesto by chtěl vidět výborný western, ať raději přeskočí dvojku a rovnou si pustí poslední díl dolarové trilogie . Tahle filmová série je totiž asi jediná, která má (alespoň co se kvality i délky stopáže týče) silně vzestupnou tendenci.

Drive patří do skupiny filmů, u kterých se nejdříve podíváte na vysoké hodnocení, přečtete si o co jde, a pak při jeho sledování koukáte na čas a říkáte si: „tak a teď se konečně už něco stane!“ A jak čas běží, zjistíte, že se nakonec nestane nic. Předpokládám, že po tejdnu mi v hlavě zůstane jen soundtrack - ten se opravdu povedl. Jinak je to podle mého názoru trochu rozvláčněný a zbytečně nadhodnocený film, ze kterého se dělá něco, čím není. Možná jsem měl až příliš vysoké očekávání, pro mě průměrné tři hvězdičky, nic víc, nic míň.

Základní myšlenku o náboženství sdílím s Billem Maherem a o těch, kteří věří pavědám (třeba astrologii a numerologii), horoskopům nebo v nějakého boha (záměrně píšu malé B), si myslím své (tři tečky, konec)… V zachování objektivity přesto musím podotknout, že je to poněkud jednostranně natočená a sestříhaná záležitost, která nedává příliš prostoru pro protiargumentaci (i když podle mne je vlastně jakákoliv argumentace zcela zbytečná - dokazovat existenci boha je stejně smysluplné jako vyvracet jeho existenci). Není to ani tak vtipné, jako spíše smutné. Nechci SPOILovat, nicméně by bylo trestuhodné nezmínit alespoň tři perličky, které zde zazněly, a opravdu nad nimi zůstává rozum stát: „Nikdy jsem nevěřil v Boha. Pak jsem jednou ale měl žízeň, vystrčil jsem hrnek z okna a přál si déšť. A za deset sekund opravdu začalo pršet, od té doby věřím na zázraky.“ ... „Evoluce je blbost, v Bibli se to píše jinak.“ ... „Bůh existuje. Vím, že je to pravda, protože ho cítím všude kolem sebe.“ ... OMG, Lucie měla pravdu - Středověk neskončil středověk trvá…

Výborný dokumentární seriál, který poutavým způsobem vypráví, jak může řetěz událostí začínající například u nenápadné materiálové vady, chybné konstrukci, lidské nepozornosti, mechanického selhání anebo třeba jednoho špatného výpočtu, zapříčinit havárii s fatálními následky. U hororu se bojíte jen pár desítek minut, ale po zhlédnutí několika dílů Vteřin před katastrofou zjišťuji, že začínám být asi tak trochu paranoidní. Vykopu si díru a tam se schovám - daleko od všech mostů, tunelů, domů a dopravních prostředků počínaje letadly a loděmi a konče autobusy, vlaky, tramvajemi a tříkolkami. Jediné, co by se snad dalo vytknout, je neustálé opakování již několikrát zmíněných faktů. Chápu, že v originále je pořad přerušován asi milionem reklam, nicméně ve výsledku je to poměrně otravné a jenom to prodlužuje stopáž. Taky by mne zajímalo, proč je tak profesionálně zpracovaný dokument v češtině pojmenován podle úhlové jednotky (sekunda je asi nějaké sprosté slovo nebo co).