Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Horor
  • Krimi

Recenze (66)

plakát

Brexit (2019) (TV film) 

Brexit je bezpochyby nejotravnější téma EU za poslední 4 roky. Předtím jsme tu měli černou imigraci (abych byl politicky korektní, tak musím zdůraznit, že tím samozřejmě na nic nenarážím, jen chci říct, že je ilegální, nic víc, vážně!), kdy se k nám do Evropy denně hrnuli tisíce a tisíce právníků, lékařů, vědců a jaderných inženýrů, kteří jistě obohatí naší kulturu, zatímco poslední měsíce se zase neřeší nic jiného než Brexit. Za téměř čtyři roky se nestalo nic, tak proč o tom nenatočit film? Co si myslím o Britech (z osobního i pracovního života) si radši nechám pro sebe, a co se týče tohoto filmu, tak nevím, jestli mě víc štval Benedict Cumberbatch (na kterého začínám být kvůli jeho typickému asociálnímu a afektovanému přehrávání už tak trochu alergický), anebo to, že ve filmu z toho dělají největší politicku událost světa od pádu Berlínské zdi. Většina Britů se zasekla někde v 19. století za královny Viktorie a dodnes si myslí, že se kolem nich točí celý svět, přitom zbytek světa má nějaký brexit jaksi u zádele, a přiznejme si rovnou, že 90% Evropy asi taky. Hlavní hrdinové vedou politickou kampaň plnou plamenných projevů, kdy z obyčejného referenda dělají celosvětovou událost, ale tváří se přitom důležitě, jako kdyby luštili nacistické šifry anebo právě pracovali na vývoji atomovky. Shrnu to: Pokud vás zajímá politika, možná vás tento film bude bavit. Prázdných řečí typu "tohle je totální válka" anebo "bitva o Británii právě začala" je tam dost - ostatně jako v celé politice. Pokud vás politika moc nebere, ale zajímá vás brexit, tak se bohužel nedozvíte nic nového. V tomhle filmu jde totiž jen o to, jak za pomoci reklamy a sociálních sítí dostat nerozhodnuté voliče na svou stranu, takže pokud vás nezajímá ani jedno, pak jsem vám právě ušetřil hodinu a půl života.

plakát

Perníkový táta (2008) (seriál) 

Celkově seriál nehodnotím špatně, ale zkrátka nejsem schopnej překousnout několik do očí bijících nedostatků. Pravda, začátky jsou těžké - jenže v počátečních sériích dělájí Walter a jeho bitch tolik chyb, a zanechávají za sebou takové množství stop, indicií a důkazů, že by je každý normální vyšetřovatel dostal během několika týdnů. Nu, jenže pak by seriál skončil v první sérii... Naštěstí pro hlavní hrdiny jsou všichni agenti DEA (včetně Walterova švagra) totálně neschopní a nejspíš by nedokázali vyřešit ani krádež jogurtu z lednice místní policejní stanice. Jakmile se totiž objeví něco, co by mohlo vést k případnému odhalení, tak se to jaksi ztratí v ději, a už se s tím dál nepracuje - zkrátka vyšumí to do prázdna. Postupná přeměna charakteru hlavního hrdiny (ze zakřiknutého středoškolského učitele chemie na nelítostného narkobarona) je sice perfektní, a možná trumfne i přeměnu Anakina Skywalkera v Darth Vadera, nicméně je tu ještě jedna věc, kvůli které nemůžu dát víc než jen tři hvězdičky, a tou je Walterovo až strašidelné předvídání budoucnosti - skoro jako kdyby měl nějakou tajemnou superschopnost, která mu řekne, co přesně se stane, než se to vůbec stane. OK, je to chytrej chlápek, ale bohužel značná část příběhu se odvíjí na základě událostí, kdy Walter naprosto přesně odhadl, kdo se jak v které konkrétní situaci zachová, kdo kdy kam přijde a co tam bude dělat, a dokonce i to, kdo si kam stoupne (narážka na poslední díl)... Lehký nadprůměr...

plakát

American Horror Story - Murder House (2011) (série) 

Co se týče filmů, dokoukal jsem skoro vše do konce, i když to byla blbost, nebo mě to nebavilo (přece jenom - co kdyby na konci... "něco"?) U seriálů jsem aspoň dokoukal první sérii, ale tohle se prostě nedá. Došel jsem do šestého dílu, a vzhledem k hodnocením zbytku série (která má být ještě horší než ta první půlka, kterou jsem právě dokoukal), tak i sérií následujících, už dál pokračovat nebudu. Možná, že na konci se vše nějak smysluplně uzavře, ale to já už nezjistím, protože už nemám sílu v tomhle hororu pokračovat. Doposud se tam jen zničehonic objevujou lidi, který okamžite zmizí, když je má vidět někdo jinej (lidi, kteří jsou mrtví, jsou vlastně živí, a lidi, kteří jsou naopak živí, jsou zase pro změnu mrtví - prostě všichni jsou duchové...), celkově se tam nic moc neděje (!), neni to ani lekací, ani napínavý (!) a ani děsivý (!). Nepiju kafe (to je například děsivé, že?), takže toto opravdu není můj šálek kávy.

plakát

Tři mušketýři (1973) 

Pohádka! :-) Očekával jsem zcela vážný film, ale... 1.) Romantické scénky jsou jak vystřižené z úvodních scén porna. 2.) Záporáci padají k zemi jak mouchy, když je někdo trochu klepne po hlavě. 3.) Naopak hlavní hrdinové mají propíchnutý plíce, že jim ze zad čumí meč, ale během tří dnů jsou naprosto zdraví jako rybičky. 4.) Pobodání nožem též nic není, protože "to je přeci jen škrábnutí". 5.) Král Francie je vyobrazen jako naprostej blb s IQ automatické pračky (vypnuté). 6.) Mušketýři se shodou náhodných okolností vždycky objeví zničehonic na správném místě ve správný čas... Chvilku mi trvalo, než jsem si uvědomil, na co právě koukám. Zkrátka je to pohádka, kterou je třeba brát s nadhledem. V sedmi letech by se mi to asi líbilo, ale na druhou stranu to má jen hodinu a půl, takže tam nejsou hluchá místa, a děj vcelku odcejpá.

plakát

Osudová sázka (1998) odpad!

Hlavní je hrdina sebestředný asociál, co se neumí vyčůrat, když před sebou nemá mušli, a jeho jediní kamarádi jsou taky kreténi. Jednou vsadí peníze, které nemá, a když vyjde z lochu, zamiluje se do něj úplně blbá cizí holka, a společně jdou navštívit jeho dementní matku a cholerického otce. No a to je asi tak vše… Nemusíte mi děkovat, právě jsem vám ušetřil dvě hodiny života. Současně uděluji nominaci na Nejnudnější film všech dob.

plakát

Prokletí ostrova Oak (2014) (pořad) 

Znáte to. Klasická scénka z americké krimininálky. Mladý nadějný vyšetřovatel řeší zapeklitý případ, ale nemá žádný důkaz, a tak sedí v kanclu obtloustlého velitele místní policie, a ten mu říká: „Sakra, detektive, přijďte za mnou, až něco budete mít!“ Inu, tak by se dalo shrnout Prokletí ostrova Oak, protože pátrání po místním údajném pokladu je stejně nudné jako závody v rychlobruslení, ve kterých nastupuje Martina Sáblíková – vždycky víte, jak to skončí. Viděl jsem asi patnáct dílů napříč všemi sériemi, a po prvotním nadšení zájem rychle opadl. Nejprve zajímavá historka, následuje brainstorming v kanceláři, kde se řeší všelijaké teorie a hypotézy, pak kopání, neustálé opakování stále stejných záběrů a omílání tisíckrát řečených „faktů“… a pak… nic. A to se opakuje stále dokola. Chápu, že hledání pokladu není záležitost několika dní, ale proč raději z padesátiminutového seriálu neudělat jeden dvouhodinový dokument? Zkrátka, přijďte za mnou, až něco budete mít!

plakát

25. hodina (2002) 

Pokud vyloučím některé místní otrapy, kteří si pletou psaní názorů s jakýmsi osobním deníčkem a otravují nám ostatním život komentáři typu "5.5/10" nebo třeba "63%", tak z 23 nejkritičtějších komentářích se minimálně v polovině z nich vyskytuje slovo NUDA (ano, fakt jsem to počítal - to aspoň svědčí o tom, jak velká nuda to je). A to opravdu není náhoda! Když má někdo strávit posledních 24 hodin na svobodě, tak bych očekával, že mi scénáristé nabídnou víc než jen bezduchý a neuvěřitelně ubíjející žvatlání o tom, kdo koho prásknul. Co mě taky trochu mrzí je, že si můj oblíbenec Edward Norton střihl roli dealera, kterej je tak blbej, že si ve svym vlastním domě schová deset kilo heráku. To si rovnou mohl založit eshop a jako kamennou prodejnu tam uvést svůj barák...

plakát

Vražda v hotelu Excelsior (1971) 

Moje první, a možná i poslední zkušenost s radou Vacátkem. Buďto začátkem 20. století byli zločinci naprostí idioti, kteří všude nechávali válet důkazy, anebo je hloupý tento film. Nechat na místě činu milion stop, potom zavolat kriminálku, a teprve pak, přímo před jejich očima, se rozhodnout začít likvidovat důkazní materiály – no nevím... Co mi dál vadilo, bylo přehrávání herců, obzvláště pana Kopeckého. Ale to není nic proti neskutečně, ale opravdu neskutečně otravné, protivné a vlezlé písničce „Zavři očka, zavři…“ Vždycky, když začal hrát tento kýč, modlil jsem se, aby na Prahu dopadl meteorit, a ukončil jednou provždy tohle utrpení. Průběh vyšetřování taky naprosté zklamání. Při hromadném výslechu se sesype nejslabší jedinec, zahraje hysterickou scénu, a napráší všechny ostatní. A vrah se nakonec sám, bez jakýchkoliv přímých důkazů, přizná, a to jen proto, že ho prostě vyšetřovatelé ukecaj… Ano, v reálu to tak mnohdy funguje, ale přece jenom, od filmové kriminálky bych očekával trošku důmyslnější zápletku. Pro mě klasická ukázka toho, jak se NEMÁ točit detektivka.

plakát

Sám doma (1990) 

Ťuk, ťuk... "Kdo je to?" ... "Malý Nero, pane. Nesu vám pizzu." ... "Nech to za dveřma a koukej vypadnout!"