pipapa

Komedie se příjezdem do Afghánistánu změnila na nekoukatelnou parodii, kterou má snad problém tolerovat i imbecil. Tolik nesmyslů, zhovadilostí a ireality budete asi těžko hledat v jakémkoli jiném ekšn-movie!

Film rozhodně není svým obsahem daleko od reálné "svobody, lásky a demokracie" po roce 1989, ale zvolená forma podání/filmového jazyka je přes čáru, což u režizéra formátu Vít Olmer nijak nepřekvapuje. Scénář, sestávající zvětšího pouze z vulgarit a oplzlých (často i stupidních) hlášek, je neúnosný i ve vztahu k danému námětu, tj.obrazu kapitalismu jako úpadkového a skrz naskrz prohnilého společenského řádu. Dobrých hlášek a momentů je ve filmu sice jako šafránu, ale jsou tu. Roman Skamene je výborný herec/komik a je smutné, že se takoví herci ztrácejí vlivem nelidského zprivatizovaného byznysu mezi spoustou podřadných rádobyumělců a musí brát vše, co jim kdo nabídne, neb jinak by se ve svém oboru vlastně neuživili. Film je jasný odpad, ale Romanovi Skamene jednu hvězdu dávám s radostí! Jeníkovou jsem nikdy nemusela a nemusím - její dikce mi připadá jako odříkávání básničky. Zde jsem ji ale musela politovat, protože chudák vypadá, jako by se na ní realita "lásky, svobody a demokracie" tvrdě podepsala. Velmi rušivým elementem pro mě zde byla křehká frajerka Gabriela Lašková - pravděpodobně dosazená režižérem jako protipól ke všem těm dekadentním fenám - mě ale ty feny bavily mnohem víc! ...ale jak koho,že? ...Repete tohoto  "skvostu" se konat nebude!

Mám ráda vlaky a železnice i válečnou tematiku, ale tuhle limonádu s nereálným obsahem a plnou nesmyslů jsem dokoukala jen s velkým sebezapřením. Pohádka o americkém supermanovi vtěleného do francouzského odbojáře pro malé kluky a velmi nenáročné dospělé. Irealit a nesmyslů má film tolik, že nelze je tady všechny komentovat - některé dobře popsal ve svém komentu uživatel chamonix.

Takhle to dopadá, když již zaběhlá filmová hvězda občas ztratí soudnost a dělá ze sebe klidně i vola, byt´ určitě dobře placeného. Belmondo-fanklub učůrává nad svým idolem a  ostatní trpí. Žán-Pól totiž není komik v pravém smyslu slova - ani projevem a dokonce ani svým brambora-obličejem, jenž působí mafiánsky a ne komicky. Trapný vůl není ještě komik! Žakelín nemusím, ale s jejím názorem na USamerickou "filmovou vatu" musím jedině souhlasit. ...Tenhle "kult" (pro imbecily?) mě míjel tenkrát a minul mě i dnes. Nikdy více, jen přes moji Leiche!

O chlup "zábavnější" než Muž z Hongkongu, avšak ty samé film-ke-dnu-srážející-atributy vidíme v hojné míře i tady = humor spíše k pláči, stupidní nereálné momenty, amatérské rvačky/akce,  přespříliš běhání za někým nebo/a utíkání před někým. Hřebíkem do rakve je postava Agnés v podání Françoise Dorléac - svým titěrne hysterickým sebestředným chováním naprosto nesnesitelná figura - záměr? nebo se Françoise Dorléac vymkla režii z rukou a ta to nechala plavat? Pokud byla tato postava  opravdu takto napsána (a i zahrána) za účelem udělat film ještě bláznivější/komičtější, tak se autorům povedl pravý opak! Pozitivem této odpudivé slečny-cvoka je, že Belmondo (Adrien) se svojí obdivuhodnou trpělivostí s touto slepicí působí vedle ní velice mile a sympaticky, navíc je zde Žán-Pól hodně mladý a dosti pohledný. Zábava pro děti(?), všespasoucí obecenstvo a skalní a nesoudný Belmondův fanklub.

Steklý je můj velký oblíbenec, ale tohle je tak vlažné, až je to totálně nezábavné. Karle, tohle ti nesežeru! ...A někdo si tady kvalitně plete Helenu-slunce-seno s úplně jinou Helenou, která se objevila pouze v jediném, a to v tomto filmu.

Knihu jsem četla již několikrát a určitě se k ní ještě několikrát vrátím - je totiž jedním z největších pokladů světové literatury! Filmová trilogie (z let 1938-40!!!) je zase pokladem světové kinematografie, i když samozřejmě nemohla obsáhnout přebohatý děj/obsah knižní předlohy a  kamera i přepychové herecké výkony jsou občas pod viditelným silným vlivem němého filmu. ...Repríz, co se mé osoby týče, už bylo také mnoho a mnoho jich ještě určitě bude!

Pokud umělec prodělal těžkou nemoc, která mu vysála mnoho sil a není divu, že právě proto trpí i tvůrčí krizí, neměl by tuto "tvůrčí krizi" znásilńovat tím, že se ji za každou cenu snaží zviditelnit. Co z takového násilného pokusu, a navíc od mistra, který i když je zdravý a nemá tvůrčí krizi, ulétá často (mimo mísu) na té jeho věčné a neodbytné "analýze ženské duše", je nasnadě: např. se vezmou dvě herečky, jedna bývalá a druhá současná mistrova partnerka v reálu (tzn. mistr zná dokonale jejich duše!), ta první odmítne mluvit (to je přece velmi zajímavé, novátorské, niterné a navíc netřeba scénáře - stačí úsměvy, grimasy, změna polohy apod.) a ta druhá mele a mele o všedních banalitách a nesmyslech, až z těch všech jejích plků nakonec zbyde jen bla-bla-bla. Nakonec obě prolnou do jedné "persony" - že by podle mistra měly v konečném efektu všechny ženy stejnou rozervanou a složitou duši? To celé opět podáno formou, na kterou má Bergman patent=NUDA, rozkládající diváka na atomy! ...Samozřejmě opět velké umění kosmických rozměrů - ale jedině pro mentály a papouškovače, at´ už ty oficální(=filmové"odborníky") nebo ty neoficiální (=diváky-"odborníky"). ...Kolikrát (např. za rok) si tito "odborníci" takovýhle "poklad světového kina" pustí, by bylo jistě zajímavé vědět, ale myslím, že si to dokážeme správně domyslet. ...Já osobně tedy nemíním utonout v tom přehlubokém bahně Bergmanových ženských duší!

Ach, ty Bergmanovy ženy - bez nich by snad ani onu přehnanou světovou slávu nezískal. Jeho ženy - neustále nemocné,  umírající, neukojené, neurotické, hysterické a ke všemu ještě pod jeho statickou a direktivní režií. Film opět pouze pro filmové kritiky-filozofy a pro tyto filozofy papouškující diváky bez vlastního úsudku - obě skupiny jsou schopné vypotit doslova nadpozemsky filozofické litánie o "velkém umění" a co nám toto umění má vlastně sdělit - nakonec jim z toho vylezou jenom nesmysly, které pasují na většinu takovýhle rádobyuměleckých intelektuálních srágor. Zápletka je opět bergmanovsky "unikátní" - mistr nastěhuje dvě sestry a malého chlapce do jakéhosi "sci-fi" hotelu  (nezámé místo, jazyk, čas, historické období), samozřejmě že jedna ze sester je smrtelně nemocná, ale hulí jak fabrika a chlastá jak zřízená a druhá je zase neurotická, neukojená a hledá povyražení v sexu. Sestry se nenávidí,  ale podstata této nenávisti je zde pouze lehce naznačena, její kořeny nám zůstanou utajeny. Chlapec se doslova plácá mezi oběma sestrami, leze po hotelu a dělá různé nezajímavé věci, které zrovna pana režizéra napadly. Sestry si občas hrají na nervy (snénář formou školní slohové práce) a po poslední, tentokrát ostré výměně názorů dochází konečně k ukončení tohoto intelektuálního divadla -  nemocná zůstává se smrtí na jazyku v hotelu a ta druhá odjíždí se synkem zpět do Švédska. Rychlé prostřihy na ženská ńadra a dvě kamuflované soulože splnily v té době určitě svůj účel - Bergman věděl, jak a čím oblbnout lačné a nemyslící publikum. Obě hlavní protagonistky jsou velmi zajímavé a pohledné ženy a herečky s velkým potenciálem, avšak Bergmanovi stačí, aby civěly přiblble nebo zkroušeně dlouhé minuty do blba nebo aby sehrály hysterický výstup. Mlčení - jakási "cvičná etuda" na pozdější (o 9 let) "Šepoty a výkřiky", které jsou o mnoho působivější, ale zároveń mnohem depresivnější. ... Chudák Jörgen Lindström (malý syn/synovec)-tohle nebyla jediná jeho role se sexuálním podtextem mezi traumatizovanými ženami a není proto divu, že ho nelichotivý status sexualizovaného-dítěte-na-plátně pronásleduje celý život.

Tak tohle pohladí divákovu duši. Kultura je holt kultura. Přepychový dyzajn, krásné zimní exteriéry, příjemné interiéry, suverénní a milé herecké výkony, velmi dobrá zápletka ze života mladých lidí v neobvyklém prostředí. Reakce hlavní protagonistky na "sázku o ní" je sice poněkud filmově předramatizovaná a prodlužovaná, ale to je v tomto případě jen kosmetická vada. ...I přes zimní prostředí, jeden z nejhřejivějších filmů, jaké jsem kdy viděla!