arthur.22

Táhne se to jako nízké kamenné zídky vystavěné napříč celým Irskem, ale pohled na ty je mnohem napínavější. Jak Irsko i s jeho pohnutou historií zbožňuju, Loachovo zpracování mě za srdce nechytlo. A ač jsem v dlouholetých sporech na straně irské nezávislosti, jednostranné podání událostí jako by celý problém (samozřejmě nejpíš nechtěně) zesměšnilo. Zmatek a nuda, nuda a zmatek, tenhle vítr mě minul.

Příběhy o dětech, odehrávající se během války, jsou vždycky o citovém vydírání, s tím člověk musí počítat. Angličtina s německým přízvukem je prazvláštní řešení, zřejmě vycházející z toho, že divák je debil a nepochopí, že v Německu žijí převážně Němci. Posledních cca 20 minut je ještě větší kýč než zbytek filmu. Tohle všechno vypadá tak na dvě, možná na tři, ale je tu i spousta hezkých věcí a hlavně - Geoffrey Rush a Emily Watson jsou tak dokonalí..

Nečekat od toho nic víc než celkem vtipnou romanci na deštivá/zasněžená odpoledne, a budete naprosto spokojeni.

Prvních 40 minut se mi několikrát chtělo film vypnout. Pak se ale člověk dostane do toho deštivého a upoceného hnusu, ani neví jak. Nijak zvlášť dobře vám z toho nebude. Chybí tu sice můj oblíbený Udo, ale zase se nám dostane jednoho z ujetých epilogů, pro které Triera žeru a nenávidím zároveň.

Ne každému, kdo se nebojí, to vždycky vyjde. Medea je jedním z důkazů, že Lars v tom celkem obstojně chodit umí..

Dvě hodiny jsou odvážná stopáž, ale uteklo to jako nic a navíc jsou tu ovce, hřbitovy, trpaslíci, staré hrady, okouzlující královna, Nessie.. a Sherlock!

U thrilleru se chci bát, u horroru aspoň jednou leknout. Od sci-fi a fantasy čekám jen to, že to bude mít hlavu a patu (nepočítám ty odřezané, kterých tu je dost). Přes všechna použitá klišé, která obvykle fungují, se nepovedlo ani jedno. Tu „originální“ myšlenku už jsme taky leckde viděli.. Ta hvězdička je za ozubenou baletku a porcelánové obličeje.

Ne že všechny ty díry ve scénáři nebo některé vtipy, které mi nic neříkají, nevidím. Vidím. Ale celková atmosféra filmu je tak.. tak..

4,5 * Bylo by to za plný počet, ale Nick Jonas se v roce 2010 na stejné pódium s ostatními zúčastněnými vážně nehodí. Naopak mě velice mile překvapil fantasticky odporný Thenardier Matta Lucase..

Vyprávění tohoto rozkošného příběhu patřívalo k nejoblíbenějším okamžikům snad každé školy v přírodě a televizní zpracování mě rozhodně nezklamalo. Milé, velice milé..