deLaFere

Nebudu psát komentáře ke každé sérii, viděl jsem čtyři a bez Placida nemám na další chuť, byť nebudu zapírat že Patricia Millardet je pro mě dost silný magnet. První série má opravdu vynikající scénář, v dalších slábnoucí kvalitu vynahrazuje Morriconeho hudba. Čtyři hvězdy dávám trochu i z nostalgie, protože při premiéře jsem to hltal. Většinou to nikde není moc uvedeno, ale seriál má především hodnotu jako průlomový, velmi volně inspirovaný osudy soudce Borsalina. Tohle si v Itálii do té doby nikdo nedovolil a rozkrývání praktik mafie bylo bleskem z čistého nebe. Seriál má doslova příšerně tísnivou atmosféru a magického hlavního hrdinu, kterému je později úžasným soupeřem fantastický Remo Girone, vše je korunováno skvělým českým dabingem. Jsem rád, že jsem se na to po letech podíval.

K tomuhle je velmi obtížné napsat komentář, aspoň pro mě tak, aby mi vyhovoval z hlediska vyjádření. Jestli někdo film považuje za komedii, tak se hluboce mýlí, komedie to není a ani být neměla. Napadají mě dvě asociace, první je Munchův Výkřik a duhou je novodobá nebo spíš postmoderní tragédie v literárním slova smyslu. Proč ne, průměrnému Evropanovi dnes násilný konec života příliš nehrozí, za to konec duševní ano a to snímek opravdu dokonale zobrazuje. Nemůžu zapřít, že Sandra Huller se mi líbí a fascinuje mě vyjádření její postavy, kdy zároveň jako herečka úplně nedokáže v sobě potlačit člověka a řekl bych velice jemného člověka. Nesnáším současné sexbomby a ona je vyobrazením opravdového ženství. To právě kontrastuje s úplným citovým i životním vyhořením, které zobrazuje. Tenhle mix ve mě vyvolává tendenci to změnit, protože život by mohl být úplně jiný. Sandra je ve skutečnosti vlastně outsider, který se chce i za cenu sebe ponižování udržet ve hře za každou cenu. Výsledkem je katastrofa. Snímek obsahuje řadu skvělých psychologických scén, kdy za stěžejní považuji nástup Toniho v baru, kde se odhalí v situaci, kdy ho dcera sráží před svými kamarádkami. Je v tom ždibec uvědomění si, ale drtivě vyhrává obří povrchnost a prázdnota dcery, která extrémně ztrácí schopnost žít. Film je trapný od začátku až dokonce a odhaluje krizi moderní doby, která se nazývá odcizení a nepochopení druhého. O Winfrieda alias Tonyho se vůbec nikdo nezajímá, všichni vidí jen sebe a své zájmy, nic jiného. narozeninová párty jako by symbolizovala snahu o návrat k přírodě a skutečným lidským hodnotám a drhne to. Asi to stačí. V každém případě dávám poprvé a asi naposledy plnou palbu filmu, který mě ne úplně bavil, ale jeho odkaz zatím jistě plně nedoceňuji ani já.

Jeden z nejlepších sci-fi snímků všech dob. Víc toho nemá smysl psát.

Tenhle snímek ani trochu nestárne, úžasné životní glosování v podání skvělého Miroslava Macháčka, které umocňují výkony prakticky všech ostatních protagonistů. Film má skvělý scénář a já osobně si užívám každou Macháčkovu větu, jen mě trochu mrzí, že ve filmu neměla více prostoru Eva Hudečková, ta ženská v sobě něco má, co se dá těžko vystihnout slovy.

Opravdu skvělý snímek po všech stránkách, byť nepochybuji, že je trochu přitažený za vlasy a určité části neodpovídají historické realitě (pro vysvětlení, scény ve kterých se Japonci brání v nerozbořených povrchových bunkrech jsou hodně sporné, podle dobových svědectví ostrov po bombardování vypadal jako když ho zvedli do stometrové výšky a pustili na zem, zkrátka rozstřílen byl prakticky každý metr čtvereční). Skvělý casting, hlavní hrdina hraje hluboce věřícího člověka z venkova opravdu výborně. Jako většina uživatelů nesnáším vlastenecký patos, ale tady v podstatě žádný není, protože film tu celkem realisticky vyjadřuje vztah řady Američanů k národní vlajce. Dále musím uznat, že realističnost válečné akce je dotažená snad na maximum, opravdu to špendlilo k obrazovce. Neodpustím si jednu věc po přečtení řady komentářů ostatních uživatelů. Spousta z nich odsuzuje náboženský rozměr filmu, přitom ten tvoří naprosto elementární grow snímku, hlavní hrdina by bez své víry prostě podobné věci nedokázal, není to reklama na náboženství, jen perfektní vyobrazení toho, co víra může dokázat. Doss nikoho svým náboženstvím neobtěžuje, o víře mluví minimálně, přesto je to pro ateistické Čechy nepřijatelné, protože oni v rámci své racionality vědí své a pochopitelně jsou na to hrdí. Samozřejmě jednání Dosse už trochu hraničí s bláznovstvím, ale málokdy jsem viděl takhle atraktivní vyobrazení skutečně hluboce věřícího člověka, postava vyloženě vyzývá k zamyšlení nad tím co víra dokáže, nedovedu si představit, že bych něco podobného dokázal já sám. No, asi to stačí.

No, dost jsem váhal mezi třemi a čtyřmi hvězdami, nakonec volím čtyři vzhledem k určité svěžesti snímku v porovnání s dnešní produkcí a nepopírám, že na mě působí odzbrojující Mckenna Grace. Snímek jako příliš originální nevidím, protože vám logicky musí přicházet na mysl Dobrý Will Hunting, ale filmu dobře funguje chemie hlavních protagonistů a má velmi slušný scénář. Celkem uvěřitelná je i nešťastná babička Lindsey Spencer, která je oním zlem, dávajícím snímku náboj. Zároveň je zde důrazné upozornění na osudy geniálních dětí, které je perfektně řešeno opatrovníkem a člověk tomu jednoduše fandí. Musím říct, že jsem si film užil a odpočinul si u něj a o to jde, ne?

Určitě zajímavý snímek, který rámcově věrně kopíruje historické události. Celkem solidní casting a velmi neotřelá změna hlavních hrdinů. I přes slabší rozpočet velmi solidně natočené válečné scény a především výborně ukázaná rozervanost Estonců mezi nacistickým Německem a komunistickým Sovětským svazem. Asi nejvíc bych ocenil postavu politruka a jeho opozici v osobě velitele oddílu. V zásadě se jedná o velmi slušný protiválečný snímek, kterému bych vytkl dvě věci. První je podle mého názoru nízká úroveň dramatičnosti, film dost postrádá napětí, což mi asi vadilo nejvíc. Druhou negativní věcí jsou estonské jednotky SS. Nemám problém přijmout, že se jedná o estonský snímek a filmaři ze svých postav nebudou dělat hrdlořezy, ale na druhou stranu jednotka působí jako parta dobráků a to prostě tyhle jednotky nebyly, podílely se na válečných zločinech a je jedno zda dobrovolně či ne. 20. granátnická divize SS, tvořená estonskými vojáky, byla nasazována proti partyzánům, s čímž vždy úzce souvisely masakry civilního obyvatelstva. Takže věrohodnost nafilmování jednotky je přinejmenším sporná. Celkově se ale přikláním ke čtyřem hvězdám, kvůli neotřelému úhlu pohledu na události druhé světové války.

V poslední době minimalizuji sledování hollywoodské produkce a po shlédnutí Horizonu toho vůbec nelituji. Ačkoli se jedná o snímek podle skutečných událostí, jediné slovo, které mě napadá je absolutní šablonovité klišé. Film nijak nedrhne, ale dialogy, jednání postav, průběh, vše již vlastně bylo mnohokrát natočeno. Opravdu už mě nebaví ty rádoby cool dialogy, zející totální prázdnotou. V kombinaci s již patologickou hollywoodskou neschopností vytvořit opravdu sympatickou postavu, které byste fandily, žene film do naprostého průměru. Snímek samozřejmě není špatný, ale paradoxně už je v rámci své šablonovitosti docela nudný. Prostě mě počítačové triky absolutně míjí a kvalitní snímek nemohou vytvořit. Možná intenzivně stárnu, ale 76 procent je jednoduše na takhle "obyčejný" film moc.

Celý film táhnou charismatičtí Dočolomanský a Brzobohatý, oba jako vždy podávají výborný výkon, ale tak úplně to nestačí vzhledem k těžce průměrnému scénáři, který je trochu přitažený za vlasy. Z jedné strany hezká ukázka klasické soudobé slovenské vesnice i s jejími negativy, z druhé strany trochu uhozená zápletka, která není úplně důvěryhodná. Vzhledem k době vzniku je ve filmu překvapivě málo ideologie, i když samozřejmě tvůrci nemohli vynechat skryté či viditelnější útoky na první republiku. Slabší tři hvězdy.

Moc dobře udělaný snímek o touze poznávat a objevovat. Film se vyhýbá klasickým klišé o glorifikaci hlavního hrdiny a je velmi příjemně civilní. Žádné kudrlinky a zbytečné vstupy, prostě jen střízlivě a kvalitně natočené životopisné dílo s mírným přesahem do prvoválečného konfliktu, který svou krutostí ostře kontrastuje s víceméně mírumilovným Fawcettem. Závěr, byť smyšlený, není patetický a budí naprosto přirozené emoce. Prostě se mi to líbilo.