Tuxedo

Přirovnání k Terminátorovi, Nepříteli státu, Transformers a dalším je BOHUŽEL přesné. Oko dravce nic vlastního do vínku nepřidává a vystačí si s kopírováním obsahu, z čehož vznikl výsledný mix technothrilleru pozvolna se měnícího ve sci-fi nedozírného rozsahu. Odhalení toho, kdo tahá za nitky, je ta nejomletější a zároveň nejnevhodnější klička. Nelogičnostem předtím (i potom) by ale jakýkoliv zvrat sotva pomohl. Forma je naproti tomu na nápady bohatá a film je nabitý akcí. Caruso nejen zvládá, ale i příjemně stupňuje tempo, ale v udržení přehledu o situaci má v jednotlivých sekvencích (např. honička, které by počet sešrotovaných aut záviděla i celá jedna série Kobry 11) ještě mezery. Totální přehuštěnost a dějová překombinovanost navíc zhruba v polovině zaviní, že se začnete nudit a jen čekat až snímek dojde svého happy endu. Vše zbylé k dobru je pouze snaživý Shia, pár trefných hlášek a slušná akce, byť nevhodně dávkovaná. 5/10

Syndrom opotřebovanosti u Tom Yum Goong mě (naštěstí i bohužel) částečně postihl při sledování Tonyho „do třetice“. Výbornou akci, které však není tolik a ta pořádná je až v poslední části, lemuje nepříliš zajímavý příběh pomsty, v němž se Tony jako režisér spoléhá na imitaci zdatnějších kolegů, což mu vychází jen napůl a nejvíce jsou jeho limity znát na vysvětlovacích scénách (kupříkladu flashbacky), které jsou většinou o něco delší než by měly, stejně jako na občas obtížných přechodech mezi reáliemi. Finále je samozřejmě jaksepatří nářezové, záchrana však přišla pozdě. Vzhledem k volnější roztahanosti snímku by nebylo na škodu, kdyby Tony druhý a třetí Ong bak spojil do jednoho a ono finále z dvojky pak plnilo účel pouhého navnazení v polovině konečného produktu, čímž by vznikl další nekompromisní muay thai nářez. Na trojku se ale nejen kvůli příslibu dalších fightů s Danem Chupongem (ten zdejší byla jen taková oťukávačka) těším. 7/10

Podprůměrná detektivka, v níž jsem všechny trumfy, schované tvůrci do finále, odhadl po půlhodině. Pacino a De Niro odvádějí max. standard, nic většího od nich nečekejte.

Nedovařená a únavná mozaika trojice osudů, neumětelstvím ve vykreslení postav, hereckými výkony, neopodstatněnou vizuální stránkou a propojením linií pravým opakem filmografie Paula Haggise. (44. MFF KV - 7.7.08)

Motorkářský film bez honiček, s uměle namachrovanými motorkáři, složitě znějícími dialogy o ničem a bolestivě protahovanou zápletkou o trojnásobek vhodné délky, komplikovanou navíc nepochopitelnými časovými skoky. Tenhle "grindhouse" by ztěží uspěl i jako dvouminutový fake trailer.

Film postavený na výborném hereckém výkonu představitele narkomana Garyho, schématu kdy se již odepsaný jedinec snaží napravit a nasměrovat svůj život správným směrem, ale okolí mu zkrátka nepřeje a silném pojetí, v němž vynikají jak hororové scény pod vlivem drog, tak pozitivní sekvence jízdy na kole atd. - obojí podbarveno trefnou a v obou případech zcela rozdílnou hudbou. (43. MFF KV - 4.7.08)

Emocionální chlad, který postihl valnou část ČSFD u Nouzového východu, jsem já pocítil u nového Finchera. Řemeslně přesně zvládnuté, leč se nejedná o nic víc (včetně herců) než profesionální standard. Nedostatek nápadů při rozvíjení mentálního vývoje hl. hrdiny je v kombinaci s šíleně přestřelenou stopáží takřka smrtící. Fincher kočíruje zdatně, ale nebýt opětovné kombinace vizuálních triků a detailně promyšlených kompozic (viz. Zodiac) při vytváření dobově fantaskní atmosféry, nejspíš by mi v hlavě neutkvělo krom skvělých masek zhola nic.

Jako začátek celovečerního filmu by tahle dvacetiminutovka spolehlivě navnadila, sama o sobě má zajímavé charaktery s padnoucími herci a slušným základním schématem, ale pořád to celé působí jako pouhá expozice, v níž má k opravdovému běhu událostí, sblížení s postavami, katarzi atd. teprve dojít. (44. MFF KV - 3.7.08)

Harcovníci Coeni natočili film, který bych spíše než v žánru protřelým profíkům připisoval neohrabaným začátečníkům, jejichž černohumorná krimi groteska je i přes pár skutečně vtipných a originálních momentů značně rozháraná a v několika ohledech silně nedotažená. Pocit absence zásadního děje a nijaké invence ze strany Coenů smyly nakonec jen libově zkažené a bizarní figury, navíc v podání výborných herců, naprosto užívajících si své volnosti.

Frat Packu a Jonu Hederovi (na Napoleon Dynamite si vzpomenete až příliš často) jdou ulítlé a nekorektní komedii mnohem lépe od ruky, přesto vás tahle komedie neurazí. Nebo vlastně spíš urazí ;o) (43. MFF KV - 10.7.08)