nikkittka

Po vynikajícím Životě pod vodou velké andersonovské zklamání. Darjeeling je divný jen pro svou divnost, nic divákovi nedá.

Rozhodně jeden z nejlepších, nejúchylnějších a přitom myšlenkově nejpodnětnějších hororů všech dob.

Divné, úchylné, nejasné, přesně v Cronenbergově stylu. A nejvíc s podivem je, že ačkoliv režisér diváka jen a jen mate, ten mu stejně celý film spolkne i s navijákem a na konci nadšeně zatleská. Tedy alespoň já, no...

Mnohem chytřejší film, než by se někomu mohlo znát. Mnohem podnětnější film, než si většina lidí je ochotna připustit.

Napoprvé zmatený úšklebek. Speed Racer je ovšem fantastický studijní materiál. Ať už z hlediska formálního, způsobu, jakým je natočen, či inspiračních zdrojů. Takže má v sobě úžasné podhoubí pro další zhlédnutí, díky kterým jsem jeho specifickému kouzlu přeci jen podlehla. Je zábava sledovat, jak Wachowští matou diváky a užívají blockbusterový rozpočet na absolutně neprodejnou záležitost.

Kompletně špatně uchopeno, přesto si Bídníci úplně odsoudit nezaslouží. Hooper nezvládl natočit muzikál, který by zároveň ctil předlohu, muzikálové představení, byl by koukatelný pro neznalé diváky a dokázal zprostředkovat utrpení postav, aniž by to bylo zároveň utrpení pro diváka. Některé koláže jsou ovšem úchvatné (One Day More), herci se snaží ze všech sil a člověku je až líto, když si uvědomí, jaká pecka z toho mohla vzejít. Nevzešla, nedá se nic dělat. Pouze slepá ulička filmového muzikálu s několika skvělými scénami.

Krásně natočené, navoněné a přestylizované nic. Film, který říká úplně banální věci tím mně úplně nejodpudivěji kýčovitým a rádobyhlubokým způsobem. Ang Lee je možná brilantní realizátor, ale tady knihu uchopil úplně špatně a výsledkem je vyloženě hloupý a, což je ještě horší, i nudný film.

Estetika akčního filmu ovlivněna již navždy. Dost možná důležitější film než Woovy hongkongské balety.

Netřeba mluvit o zklamání. Hobit je přesně takový, jak se všeobecně čekalo. První části jednoznačně ublížilo rozdělení na trilogii, vše se zbytečně prodlužuje, násilně se do děje cpou postavy i linie, což ubližuje jak tempu, tak celkové soudržnosti filmu a především není přítomné pořádné napětí, protože divák logicky vytuší, že nic skutečně významného se ještě zkrátka nestane. Půdu pro další díly si nicméně Jackson připravil pěkně a udělal tak ve filmu, který možná trpí tím, že musí všechno rozjet a schytat první vlnu kritiky za to, že z útlé pohádkové knížečky dělá násilně velkolepý předvoj Pána prstenů, nicméně pořád má neuvěřitelný spád a hlavně nás vrací na kouzelná místa, která je radost opět vidět na velkém plátně. Jako člověk, který viděl Návrat krále čtyřikrát v kině, jsem tu nostalgii pociťovala velmi silně, užila si i to sezení v Roklince a klidně bych okamžitě navázala velkolepějším, dějově nahuštěnějším a klidně i delším druhým dílem, jen abych konečně spatřila Šmaka a strávila víc času ve společnosti okouzlujícího Bilba, charismatického Thorina a nikdy nezklamavšího Gandalfa. Předpokládám, že Neočekávaná cesta bude z hobití trilogie nejslabším článkem, i tak si ale pro 8/10 v pohodě dojde a okouzlí každého, ve kterém se pořád skrývá milovník pohádek a J. R. R. Tolkiena.

Wrightova krasojízda pokračuje i s adaptací Tolstého. Anna Karenina představuje jeden z vrcholů knižních adaptací, kdy forma jde ruku v ruce s obsahem, monstrózní předloha se adaptuje způsobem, kdy se i ve dvou hodinách vše stihne odvyprávět a prostorů na výtky je naprosté minimum. Ano, smetlo mě to. A nesmírně se těším na další a další setkávání, protože ten film nabízí nevýslovné prostory pro analýzy horem i spodem.