Idego

Što takoje geroj? Brutální komedie, černá až na dřeň. Totální nářez českýmu švejkovství a malosti v nesmírně stylovým kabátu. Mírně absurdní, mírně surrealistickej a hlavně atmosferickej metafilm plnej nápadů a paralel. Skvěle zahranej, s hravou kamerou i hudbou. A konečně film o komunismu, kterej netrpí "laskavým humorem" ani trapným pokusem o drama. Já snad zatlačím slzu. Tahle první návštěva kina od začátku pandemie snad už ani nemohla být lepší. Danke!

Chtěl bych se někdy dožít toho, že v téhle zemi nebude moct vzniknout úspěšná mainstreamová komedie, kde je základem celé dějové linky a několika "vtipů" skutečnost, že si muž oblékne ženské šaty a jeho manželka si potom myslí, že je gay, protože masové publikum nebude chápat muže oblečeného v ženských šatech jako jasný indikátor jeho sexuální orientace a už vůbec jim takový "vtipy" nepřijdou k popukání. Taky bych rád viděl mainstreamovou komedii, kde nejsou všechny ženy zobrazené buď jako zoufalé emoční trosky nebo hloupé objekty v pozadí, které jsou zároveň otravné a zároveň kdykoliv připravené sloužit jako nenasytná šukací panna, kde nejsou ženy ve všech případech na vůli mužů závislé, nejsou pipiny bez názoru a jsou nějak relevantní pro příběh. Nebo by stačil i film, kde se spolu aspoň postavy budou někdy bavit i přirozeným jazykem, dialogy nebudou působit jak pěst na oko a kde nebude z každé scény řvát zoufalá snaha narvat tam ještě jeden další blbej "vtip". Nic z toho tahle sračka nesplňuje a ještě k tomu brutálně přikládá tunou klišé. Dva teplí kluci se spolu baví medovým hlasem, protože jiank gayové přece nemluví, scénu, ve které spěchají asiaté, doprovází "asijský" hudební motiv, a došlo i na obligátního nahého milence skrývajícího se na římse. Každá postava je plochá; vlastně to nejsou reální lidi, ale karikatury jakési romantizované představy mužských charakterů ve středním věku, a celá ta základní myšlenka, že napřed se jeden den budou postavy svlíkat a pak druhej den budou vždycky jen a pouze mluvit pravdu, je veskrze prvoplánově dementní a všechny situace, který z tak banální zápletky vyplývají, jsou pak o to víc cringy. Chlap, co má problémy zaplatit účty a má strach, že neuživí rodinu, se najednou kvůli sázce svlíkne na pracovním pohovoru do naha a běhá nahej po mateřské školce? Tak určitě. A ještě mě na tom sere, že to je zas a znovu taková ta tradičně česká zaprděná "pohoda". Tady prostě stačí natočit bez ambicí sebevětší koninu a mávne se nad tím rukou s tím, že je to "komedie" a že se nad tím "nemá přemýšlet". Tak tady točíme lobotomizovaný sračky se scénářem jak z lacinýho porna, říkáme jim "oddechovky" a tváříme se, že toto je reálné, že toto je tzv. ze života. Cílovku 50+ to asi pobaví, pro mě to bylo utrpení.

Tohle se mi líbilo daleko víc než Florida Project, protože koukat na skupinu uřvaných děcek snad z definice nemůže být příjemný, zato Mikey Saber je svým zvráceným způsobem sympaťák. Narcistní velkohubej sobec a lhář, kterýmu ale nakonec člověk i fandí, protože kdo by se z takové díry taky nechtěl dostat. Red Rocket je svým satirickým přístupem k sociálním bolestem Ameriky skvěle vybalancovaný. Sean Baker tady servíruje svěží směs dramatu a komedie. Celou dobu se to drží ve středním módu, není to ani vyloženě k smíchu, ani z toho člověku netrne, ale ten neustále přítomnej kontrast bezčasí a vykořeněnosti, ve kterým Mikey proplouvá jahůdkovým pokojíčem a Donut Hole, tomu dávají jedinečnou atmosféru.

Takovej ten film, kde cítím, že to v určitých ohledech je pecka, ale doukoukat to je peklo. První část filmu je svěží a často i vtipná jízda začínajícím vztahem, pak se to u Jakeových rodičů překlopí do boží mystifikačky a hravýho vyjebávání s divákem tak, jak to mám rád, a některý dialogy Jakea a mladé dívky jsou vrchol scénaristiky. Bohužel tak cca od poloviny se to začíná vytrácet, vyjebávání s divákem už není hravé, ale sadistické, udržet pozornost vyžaduje s každou další minutou extra odhodlání a pomalu to přerůstá ve frustaci. Dokoukat poslední půhodinu už představovalo vyloženě utrpení. Přesto je těžký to jen tak šmahem odsoudit. I když ten balet si mohl Kaufman odpustit, protože to už působilo jako samoúčelná umělecká onanie, ten ujetej závěr dává filmu dobrej twist a mění celkové vyznění, resp. je důležitej pro to, aby se ten film vůbec dal pochopit. Ale ať je to zajímavý jak chce, že dokoukat to rozhodně není příjemnej filmovej zážitek zůstává faktem. Jsem rád, že jsem to do toho konce vydržel, jsem rád, že jsem objevil super báseň Bonedog by Eva H.D., originální a pozornost zasluhující to je bezesporu, ale asi to ani nikomu nedoporučím a znovu se na to už taky nepodívám.

Borat se zaprvý okoukal a zadruhý rezignoval na společenskou satiru a trolling. Cohenova genialita spočívá v tom, jak dovede v přestrojení v lidech vyvolat falešnej pocit, že jsou mezi svýma, a ochotně pak ze sebe v nevědomosti dělají před kamerou totální kretény jen a pouze tím, že ukazují, kdo reálně jsou, a ždíme tak ty nejkontroverznější témata doby až na kost. Jeho Who Is America? nemilosrdně kosí všechno nalevo i napravo. I původní Borat byl nejvtipnější právě v těch interakcích Borata s reálným světem, a i když ty hraný části s Azamatem a medvěděm byly výrazně slabší než ty autentický části, fungovaly tam jako spojováky jednotlivých skečů, rámovaly je do koherentního příběhu, sem tam si udělaly prdel z východní Evropy a hlavně tomu filmu nedominovaly. Borat 2 ovšem ten poměr trollingu a spojováků otáčí a je to vlastně jen jeden předlouhej hloupej spojovák cca tří výraznějších reálných scén. Celkem je jich tam teda víc než tři, ale ty ostatní jsou tak unylé a neprůbojné, že prosviští kolem, ani o nich nevíte. Kvůli tomu pak ve filmu poutá daleko větší část pozornosti ta čistě hraná část, která je bohužel hraná strašně blbě. Pořád dokola se tam opakujou "vtipy" o jednání s ženou-dcerou jako s dobytkem, což se omrzí už po 10 minutách a každý další zavření dcery na noc do klece už je jenom trapný, motiv zaostalýho Kazachstánu už po 14 letech taky nefunguje a obecně scénáristicky je to tragický. Některý scény dokonce ani dějově nedávají smysl, zato je z nich cítit, jak moc potřebovali tu hranou část ohnout tak, aby dovedli z natočenýho autentickýho materiálu poskládat nějakej příběh (a moc se jim to poskládat nepovedlo). Ve výsledku to připomíná víc než než famózní Who Is America připomíná Troškův Kameňák. Prostě to není ani chytrý, ani vtipný, spíš jenom trapný. Reálnej trolling žádnej, je to repetitivní, ohraný a bez koulí. Palec dolů.

I když odhlídnu od nízkorozpočtové kamery, nízkorozpočtově příšerné hudby a herců na úrovní školní besídky, celý scénář je jenom patetická sračka s pár hloupýma vtipama, jejíž hlavním smyslem je dát záminku pro natočení pedofilního soft porna. Chvílema jsem si říkal, jestli je tohle ještě legální. Cítím se tím filmem zneužitý sám.

CGI animace je přímo odporná a dialogy psal někdo s prstem v prdeli. Na zbytek seriálu nemám odvahu.

Ze začátku jsem se bál, že se film pod tíhou intenzivních erotických scén propadne k samoúčelnosti a vyšumí do prázdna, ale nakonec se z toho vyklubala silně atmosférická pecka o lásce, žárlivosti a hlavně spalujícím chtíči. Hic je zajímavě stylizovaný (Tom of Finland approves), nabitý symbolikou, plný nádherných obrazů a dobře pracuje s budováním napětí a očekávání. Hot and raunchy. Super zážitek.

Laciný humor bez hloubky s nesympatickou krávou v hlavní roli. Ta se ve třiceti chová, jak kdyby jí bylo 12, a na tom je taky založená většina "vtipů", takže je to spíš cringefest. Jako karikatura blbé trosky to pak není zábavné, jako poselství o životě svobodné matky to je moc povrchní a jako celek to je pro single mámy až urážející.

Celá první polovina filmu je jenom taková blbá reality show, metafilm o natáčení, kde hraje ústřední roli bytosně nesympatickej Karel, kterej dává na střídačku průchod svým osobním problémům s rozpadenou rodinou, několikrát dokonce bez vysvětlení brečí, štáb se na kameru hádá o tom, co měli udělat při natáčení jinak, a přestože film začíná ujištěním, že si nejeli dělat z Poláků a víry prdel, Karlovy interakce s věřícíma, kdy mu lidi vyprávějí, co pro ně znamená víra a bůh, a on na to říká, že to je "krejzy", vyznívají právě jako ironizující výsměch a ignorantství. Jem ateista a katolickou církev považuju za zlo, ale jít mezi obyčejný věřící a říkat jim "krejzy" není hrdinný antiklerikalismus, ale jenom blbý a trapný. Zároveň se ale hrdina Karel stydí v kostele říct slovo "sex" a přestože se snaží tvářít strašně dumavě, spirituálně a že jakože fakt moc a moc toho boha chce najít sám, nejde mu na mysl, když mu varhaník řekne, že i v sexu může člověk cítit boha. Asi moc "krejzy" nebo co. Vrcholem je, když Karel ve stavu hraničícím s nervovým kolapsem víceméně natlačí nějakýho kněze k tomu, aby ho vyzpovídal, přestože není křtěnej a kněz říká, že to v tom případě nejde, a Karel pak opět brečí... Druhá polovina filmu, kterou točili s nějakým časovým odstupem, je už míň ubíjející. Štáb a otázky typu jestli si nabalili k obědu paštiku, tam nehrajou prim, a film se bez větších komentářů věnuje problematické provázanosti polské církve a státu, vymývaní mozků církevně-politickou propagandou v rádiu Maria a samozřejmě sexuálnímu zneužívání dětí kněžími, ale všechny tyhle dost komplexní témata roztočit ve vidláckým dokumentu na těch zbývajících 40 minutách jaksi do hloubky nelze a lepší službu prokáže desetiminutová investigativní videoreportáž prakticky libovolnýho seriózního média, takže to zase bylo úplně zbytečný točit. Klusák s Remundou to asi celé zamýšleli pojmout právě tím meta způsobem, kdy Karel a jeho cesta mají být centrem toho filmu záměrně (proč jinak by tam vlastně ten Karel byl a nenatočili si to jen oni sami dva, že...) a vlastně to tak má být film o arogantním Čechovi, kterej přijel do Polska broukpytlíkovat, nechápat, poučovat a pak se sám ztrácet, čímž si vlastně chce film dělat prdel z Poláků i Čechů zároveň, ale to se tady tentokrát brutálně nepovedlo. Přečtěte si radši něco od Szczygieła.