honzii

Tony Scott uměl a je radost sledovat jeho vždycky něčím ozvláštněnou režii. Takovéto filmy se už dneska netočí.

Doposud můj neodtažitější tarantinovský zážitek. Oceňuji jeho hravost, není to ale prvek, který mě na jeho filmech zajímá nejvíc. A proto nemůžu plně docenit Djanga, který pro hravost ustupuje síle a uvěřitelnosti charakterů, příběhu a dramaturgii. Nikdy jsem se tak často zklamaně nepozastavoval nad jeho filmy tolik, jako právě u Djanga. Nechápejte mě špatně, ten film je velmi zábavný. Někde v půlce se ovšem vytratila síla a zbylo jen režisérské a scénáristické žonglování a exhibicionismus, který, pokud příběh a postavy nefungují, nemá cenu. Vždycky jsem na Tarantinovi oceňoval, jak vtipně umí balancovat se svými filmy na hraně uvěřitelnosti - jak vtipně využívá hravost k vyprávění vlastně velmi silných příběhů. Bohužel Django není tento případ a i přes nesporné záblesky tarantinovské geniality musím konstatovat, že jsem zklamaný. Nominace na Oscara je v tomto případě směšná.

Je to fajn, ale nevím, proč by se takováhle látka nedala více propracovat. A to pořád jako komedie. Protože tady tomu chyběl nějaký větší smysl, než jen pobavit. Postavám scházela nějaká hloubka.

Ve srovnání se svými kolegy Iron Manem, Kapitánem Amerikou a Thorem tento film jednoznačně překonal má očekávání. Byl to jednoduchý a přehledný příběh, který mě přikoval k sedačce, spolu s mým oblíbencem Nortonem, i svižná režie. Příšlo mi, že autoři přesně znají balanc mezi akcí a klidem a tak jsem se ani na chvíli nenudil. A ani jsem nebyl zahlcen. Mínusy se vždycky najdou, mohly by to být jednorozměrné postavy, mohla by to být ne zrovna úplně nápaditá akce a mohl by to být ten omastek popcornu a klišé. Jenže já si tak nějak říkám, že to tak má být, konec konců je to jen pohádka :)

Nevědomí je bezpochyby krásný film plný skvělého designu, architektury, krásných žen i krásné hudby. Působí na mě však jako splněný sen fanouška sci-fi, který si půjčuje kde se dá a nakonec nám prezentuje něco dávno viděného. A to tak okázale, jak jen to jde, až to působí místy křečovitě (v tomto je mi bližší intimnější Moon). Protože ale jsem fanoušek sci-fi a tento film ztělesnuje jeho esenci a tradici, nemůžu s hodnocením níž.

Oceňuji, že si oba tito chlapící nezadají s podobně drásavými tématy. Touha po světovosti, opravdovosti a vážnosti z Nevinnosti přímo křičí, ne však samotná světovost, opravdovost a vážnost. Hlavní problém přisuzuji překombinovanosti postav a jejich nesprávné využití. To nejzajímavější není samotný děj ale jeho aktéři a na to, zdá se mi, oba tvůrci zapomínají. O motivacích a vůbec o charakteru Ondřeje Vetchého se dozvíme pramálo, což nahrává postavě Hynka Čermáka, který se tím stáva de facto hlavní postavou. Škoda, že s tím tvůrci nepočítali a nedali mu více prostoru, jednalo se o nejlépe načrtnutou postavu filmu. Manželka Ondřeje Vetchého v zásadě neplní žádnou jinou roli než že ubližuje postavě Hynka a zastává se postavy Vetchého a její dcera ani to ne. A postava Gaislerové? Nevyzní, protože její propojení s mladou pacientkou zkrátka nevyšlo. Proč? Tvůrci prostě zapomněli zkoumat její lásku k Tomášovi. A její kamenný výraz a řeči typu "bylo to s ním krásný" nám opravdu v tomto nepomůžou. Pramálo pochopení a empatie pro své vlastní postavy shodilo tento film na průměrnou úroveň a to, že to není vlastně úplně blbé, nestačí.

Dokonalost neexistuje a jestli ano, je nedokonalá. Newsroom je občas příliš rychlý, dosebezahleděný a bez znalostí americké politiky často absolutně nesrozumitelný. Postavy se předhánějí v roztržitých/sofistikovaných dialozích a často znějí podobně. ALE: Newsroom je prostě výtečně vykonstruovaný a promyšlený jako málokterý seriál. Sorkin s lehkostí využívá zpravodajský svět i reálné události k tomu, aby se vyjádřil k nejzásadnějším tématům týkajících se zpravodajské práce. To vše ilustruje na svých pozoruhodných charakterech, které si zamilujete pro jejich sílu i slabost. Když si k tomu připočtete, že seriálu nechybí tempo, napětí, intrky, humor i romance, možná vám vyjde jeden z nejlepších projektů HBO a vůbec seriálové produkce. Miluju ty charaktery, miluju to prostředí a trhá mi srdce, že jsem právě dokoukal poslední epizodu tohoto pozoruhodného počinu.

Jen kroutím hlavou nad tím, jak lidé nedokáží ocenit kvalitní žánrový film. Ovšemže podobných filmů je přehršel. Ale málokterý dokáže být stejně béčkový jako chytrý, parádně obsazený a zahraný, ale hlavně málokterý dokáže uplést takhle prohnanou boudu na diváka, aniž by si divák připadal podvedený. A to je něco, co já strašně moc cením. Film Neznámý trpí jen tím, že je tím typem filmu, kterým je. Ale v rámci tohoto žánru, či, chcete-li, tohoto tématu, je to rozhodně velmi dobrý film a já od něj dostal rozhodně o mnoho víc, než jsem očekával. A po několika ohlasech (důležitých k tomu, abych se na film vůbec podíval) jsem čekal minimálně dobrý film. Jo a Liam Neeson je bourák.

Trochu vypočítavý film. Lehce jsem se zastyděl, když jsem se přistihnul, že mě baví sledovat ho. Postavy ničím nepřekvapí, příběh také ne. Všechno působí docela nepřirozeně a nepřekvapivě, Freeman hraje dobráka, Nicholson bláznivýho boháče..Občas se povede vtípek, občas hezky zafunguje chemie mezi herci. To je vše.

Velice slabé. Mohlo jít o docela elegantní souboj dvou bývalých mafiánských bros, místo toho film naplňuje veškerá béčková očekávání a Neeson s Harrisem to tak tak drží nad vodou. Bez nich by po tomhle filmu neštěkl ani pes. Naprosto bez atmosféry a invence a velice samoúčelné.