VanTom

Vypulírovaní modelové a modelky si hrají na pravěk (což se projevuje tak, že moderní angličtinou nazývají věci divně - např. bílý déšť místo sníh). Pseudo-historické zasazení filmu velmi škodí, vždyť by se mohl klidně tvářit jako čiré fantasy, protože o sebemenší reálnosti či uvěřitelnosti se vůbec nedá mluvit. Jde prostě o uhlazenou, bezkrevnou (PG-13), chvílemi velkolepou dobrodružnou pohádku, dějově téměř shodnou s Apocalyptem (ale jeho intenzitě se ani na okamžik nepřibližující).

Vtahující, "dokumentárně" natočené (rozklepaná kamera v téměř "found-footage" stylu) parťácké policejní drama. Důraz na realističnost je více než v absenci vyhroceného děje znát v naprosto skutečně obyčejných rozhovorech a přirozeném špičkování dvou kámošů při každodenních "rutinních" šichtách v nebezpečném, kriminalitou prolezlém okrsku.

Imaginaerum by NIGHTWISH - ten přívlastek určitě přilákal velkou spoustu fanoušků (co si budu nalhávat, mě taky, i když jinak Nightwish neposlouchám). Ovšem ti pak mohli být trochu zklamaní, protože zde zazní celkově tři písničky + pár fragmentů (stylu: dvě postavy si povídají a v pozadí hraje gramofon "I Want My Tears Back", což ve výsledku jenom ruší), jinak jde o symfonické variace. Zpočátku tripový a smysl moc nedávající výlet do snů (respektive mizejících vzpomínek) umírajícího skladatele se postupně prodchne překvapivou dávkou emocí a ve spojení s povedeným vizuálem a právě tou monumentální hudbou dokáže vykreslit velmi působivé momenty. 7/10

Zajímavá a po gilliamovsku nesmírně imaginativní a neotřelá záležitost. V první polovině jsem si užíval prezentovaný absurdní orwellovský svět, s dobrými triky a originální výpravou. Už zde mi ale nesedla ta přehnaná groteskovitost (když někdo někam běží, tak furt do něčeho vráží). No a v druhé půlce, po seznámení se svou snovou láskou, se hlavní hrdina začne chovat jako totální nepřemýšlející pako a snímek se změní do bizarní směsice akčních útěků a představ, celkem zbytečných a hlavně předlouhých. Takže ve výsledku jsem se dost nudil, což nespravila ani povedená pointa.

Aneb blázen k bláznovi sedá. Český název snímek dobře vystihuje, holt láska překoná i psychické poruchy, prášky nebrat! :-) Skvěle napsané postavy, které si vychutnávají vynikající herci, svižná režie, trefné dialogy, fungující chemie. Ve výsledku výborná a vtipná romantika, snad jen trochu moc protahovaná a proto nevyhnutelně chvílemi ztrácející tempo.

Konečně slušně využitý potenciál. Skupinka několika teenagerů na psychiatrii se zoufale snaží neusnout, protože jinak jim ve velmi živých snech hrozí opravdu hnusné smrti, maniakální Freddy Krueger si totiž každou nápaditou a brutální likvidaci patřičně vychutnává. Na svou dobu výborné triky kazí snad jen podivný souboj s kostrou na vrakovišti.

Pro Soderbergha typicky chladný a profesorský snímek, který se ale může opřít o skutečně nepředvídatelnou zápletku a scénář. V prvních dvou třetinách totiž divák opravdu netuší, jakým směrem se bude příběh ubírat a jaké je jeho hlavní téma; v té poslední už přece jen jasně zacílí a nikam překvapivě neuhne. Možná i proto působí finální rozřešení sice spravedlivě, ale poněkud neuspokojivě.

Jelikož je příběh od začátku podávaný jako legenda, nelze mu vlastně nic vytknout, ani tu idylickou komunistickou společnost na vinohradu, kde hodná šéfka pomáhá s prací radostí zpívajícím dělníkům. Podivná romance první hodiny filmu bavila (přestože chování muže by zasloužilo zlomenou čelist) a krásná Li Gong skvěle zapadala do nádherného (byť velmi skromného) vizuálu debutujícího klasika Yimou Zhanga. Poslední dramatická půlhodinka s tendenčně vyobrazenými brutálními Japonci a nezdařenou partyzánskou akcí proti nim mne už tolik neoslovila. Lepší 3.

Úchvatně stylová historická fantasy detektivka s možná až příliš zbrkle vyprávěným příběhem. Jednoznačně největší trumf představují perfektní kulisy zapadlého tajemného městečka Sleepy Hollow a přilehlých lesů, nádherně ladící s Burtonovým dynamickým vizuálem a Elfmanovou hřímavou hudbou.

Vynikající vizuál a dynamické akční scény s perfektní kamerou a hudbou doprovázejí klasický děj o hledání sebe sama a svých vnitřních kvalit; ona celá zápletka o existenci mytických bytostí závislých na víře v ně působí hodně vykonstruovaně, její globální měřítko nevěrohodně a dopad pak příliš zrychleně. Sympatické postavy zapadají do konceptu dětského superhrdinského fantasy, škoda jen, že veškerý "šokující" posun, který tvůrci učinili oproti jejich zažitým předobrazům (Santa jako bodré lamželezo s ruským přízvukem, Velikonoční zajíc jako militantní akční figurka) a na který hodně sázejí, zůstane normálním středoevropským divákem nedoceněn.