VanTom

Docela přirovnání k Johnu Wickovi sedí, rozhodně tedy počtem headshotů + celkovým bodycountem, inicializací zápletky a především přehlednou, efektní i efektivní, nápaditě choreografovanou akcí (bitka na záchodě!), kontaktní i přestřelkovou. Škoda proto, že se slušně rozjetý scénář zadrhne nepodloženou starostí o mladého delikventa a hloupou překombinovaností, přičemž i samotná vybíjená předvede své nejlepší v prvních "levelech", dál už se často nadbytečně natahuje zhovadilým nabíháním protivníků po jednom. Jo a Andrea Duro má sice půvabnou tvářičku, ale souboje na tělo a drsňácké pózy jí dvakrát neuvěříte.

Příjemná romantická komedie o překonání "propastného rozdílu" mezi hekticky nezdravě žijícím velkoměstským novinářem a nespolečenskou vědkyní v horách osamoceně pozorující orly nemůže skončit jinak než vzájemným zalíbením, to by snad nikdo ani neočekával – krásné záběry skalnaté přírody (a řídký vzduch :-)) holt omámí každého. Udržuje se celkem v civilních intencích, proto několik bláznivějších scének (pád, puma, návrat do práce) vypadá spíše divně, mimo. (Sebe)ironicky jízlivý Jim Belushi ovšem nepřestává být skvělý a vtipný po celou dobu. 7/10

Zdánlivě vedle (resp. na vedlejší ose) stojící dějová linka alternativního Lokiho se nakonec rozepjala do nečekané šíře a dalekosáhlých důsledků – času i prostoru. K (jako obvykle, musím poznamenat) výborným postavám, zajímavému příběhu a švihlému humoru se navrch přidalo bizarní, neokoukané, byrokratické futuretro prostředí (vše)mocné agentury TVA; přerod titulního klamavého zlořádu v téměř obětavého hrdinu pak jasně ospravedlnila perfektní chemie vztahu s "parťákem" – agentem Moebiem a především se Sylvií, vlastním variantem a (lehce zvráceně též) osudovým protějškem.

Kolem horké kaše zápletka nechodí dlouho, tudíž fakt, že se do sousedního domu přistěhoval povýšenecký vraždící upír, odhalí mladíkovi odvedle po pár minutách. Naštěstí potom nepřešlapuje na místě, zejména proto, že se nebere vážně a veškeré "strašidelné" pasáže odlehčuje, popř. je stylizuje do starých hororových fláků. Aby ale průměrné gore masky a efekty, kterými se v druhé polovině zdlouhavě opájí, vypadaly více či méně směšně, to si myslím záměr nebyl.

Při vypnutém mozku se jedná o relativně neškodnou zábavu. Enigmatická kupole si s obyvateli městečka pohrává ne nepodobně jako ostrov ve Ztracených, máme tu (nezodpovězené) záhady, vize, vyvolené, vzkříšení, portály, rozpor víry a vědy (která dostává pěkně na frak). V mezilidských vztazích ovšem jde o druhořadou limonádu a nad (právě oním rádoby vědeckým) řešením některých katastrof nezbývá než si ukroutit hlavu z hlouposti.

Holt musíte přistoupit na pravidla hry, nebo si budete jen donekonečna opakovat, že něco takového naplánovat a zorganizovat jednoduše není možné, obzvlášť v neuvěřitelném závěrečném twistu s instantním happy endem (i s na střeše nakreslenou šipkou "Jump here" by to těžko vyšlo :-)). Perfektní režie s herci a vlezlá fatalistická, paranoidní atmosféra to však zručně vyvažují. [Nicméně svého času mi zmiňovaný konec film do průměru stáhl.]

Frájovský tlučhuba a flákač se při prozevlované noční šichtě v supermarketu potkává s krásnou, znuděně rebelující "zlodějkou", aby se o sobě a svých marněných životech něco dozvěděli a do sebe zakoukali. Potud dobrý, klasická "hughesovská" romantická komedie pro mladé s nesmytelným odérem 80. let. Po nástupu dvojice přitroublých lupičů v závěrečné třetině se z ní ovšem stává totální fraška, která neví, kudy kam. Průměrovou hvězdičku tak pouze za dokonale sexy Jennifer Connelly ve vypnutém tílku.

Nad útrpným údělem dvou jezuitů v Japonsku, brutálně perzekuovaných za šíření zakázaného křesťanství, se Scorsese zamýšlí v dlouhém, pomalém, tichém, obrazově inspirujícím "žalmu", když všemi i/racionálními prostředky zpochybňuje jejich víru (= univerzální pravdu) v prostředí, jež ji vůbec nemusí správně chápat, natož přijímat. Literárně nahuštěný závěr pak zcela ambivalentně ponechává otevřenou otázku, jestli se (neupřímným, vynuceným, milosrdným) pošlapáním svatých symbolů vzdávají všeho, nebo naopak ničeho. Vynikající Garfield.

Klasický oscarový muzikál si stále vyslouží uznalé pokývání za univerzálně srozumitelnou, zamilovanou story variující Romea a Julii, perfektně secvičenou choreografii, energické tanečníky, kamerové nájezdy, rozmáchlé studiové kulisy, plus samozřejmě za kvalitní, i když ne prvoplánově přístupnou, těžkou orchestrální hudbu. Jeho délka, rozvleklost, hluché pasáže a kromě bezelstné první lásky i emotivní rozmělněnost už naopak velkou radost nezpůsobují, trošku i uspávají. Jinými slovy, horko těžko si obhajuji čtvrtou hvězdičku ve svém hodnocení.

Solidní krimi / vězeňské drama zaháčkovalo dobře rozjetou zápletkou, kdy spolupracujícímu informátorovi Joelu Kinnamanovi věříte zájem vymanit se ze zločineckého podsvětí. I za mřížemi si dokázal (poctivě) jít za svým, bohužel dojel (on i celý příběh) na jednorozměrné vedlejší postavy na straně zákona, jejichž proměnné postoje měly naopak základy velmi mělké. K závěru přibylo zkratek a „happy“ rozuzlení už se bezradnému scénáristovi z uvěřitelnosti poněkud vymklo.