Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Animovaný
  • Horor
  • Akční

Recenze (106)

plakát

American Mary (2012) 

Nepochopeno...Nevím jestli jsem byl nějak psychicky unavenej, ale nechápal jsem proč se to tam všechno děje a občas jsem se pozastavil i na dialogama, který měly výpovědní hodnotu jako složení jahodovýho pribináčku. Na můj vkus bylo využito zbytečně moc motivů a "těžkejch" scén, takže to a mě působilo překombinovaně a ploše zároveň. Prostředí zaflusanýho stripbaru s vymydlenejma děvkama už by stačilo samo o sobě, ale přidat k tomu nedostudovanou chiruržku (co to je za slovo?), živoucí barbíny se zašitejma pipinama, hadí jazyky a k tomu přihodit třeba znásilnění na večírku...Nevim, nevim. Pro mě zbytečnej film, kterej nezaujal v ničem. Ale svý diváky si evidentně našel, takže jsem byl asi jenom fakt unavenej nebo jsem na to moc blbej...A to že mam tyhle "úchylárny" rád.

plakát

Amputace (2012) 

Bavil jsem se dobře. Styl humoru mi byl blízkej, takže jsem se od srdce zasmál bodavým komentářům hlavní ošklivky několikrát. Finále mohlo být přeci jenom vygradováno víc a halucinační pasáže líp zasazený do kontextu, protože občas zaváněly laciností, ačkoliv nebyly provedeny vůbec špatně. Příjemný bonus byl i v podobě zahleněný sestry Ariel, kterou jsem si oblíbil už v Modern family a schytala to dobře. Takže spokojenost velká a ponechávám na svém disku.

plakát

Dům na konci ulice (2012) 

Mě osobně trailer navnadil a tudíž jsem čekal průměrnej, ale dobrej horor, tak trochu atmosférickou duchařinu. A ejhle, ono o hororu tady nemůže bejt řeč. Bohužel pro film, a tím víc bohužel pro mě, jsem se často musel přesvědčovat, že se nedívám na romanťák, kde Jennifer vyhraje souboj hudebních kapel a za zvuků trombónu a za děště konfet, bude požádána o ruku sympatickým, i když trochu divným Maxem. Poslední třetina filmu naštěstí tenhle pocit vymazala a utopila ho ve středoškolským punči ve fontáně a konečně se něco dělo. Pointa nebyla blbá, já jí neodhadnul, takže body k dobru, ale o vyraženým dechu tady mluvit nebudem. Co mě skutečně chvílema vytáčelo byla blbá, blbá, stupidně blbá kamera, která občasnejma záběrama rozhoupala žaludek, jak řetízák na pouti. Asi pokus o inovaci, něco neobvyklýho, ale tenhle způsob bych nechal dokumentu o lovci krokodýlů na Amazonce. Body k dobru nahrává do brány koukatelnosti krásná Jennifer, která je talent (a to ani ne tak jenom díky mýmu pocitu, ale jak už především dokazují nominace na různá filmová ocenění) a pěkně zpívá ( a že tohle někdy napíšu k thrilleru jsem nečekal). Max má zase pěkný kukadla (jak zrcadla, haha) a packy (jak dva klacky, haha). A dost už pubertálních výlevů o vzhledu hlavní dvojice...Závěrem jen stačí prohlásit, že na sobotní odpoledne jde o příjemnej předkrm na další filmový kousky, ke kterému se asi znovu vrátí jen fanoušci tý mladý kočandy a občané, bydlící na konci ulice, aby se přesvědčili, že nejde o jejich dům. A těch je vlastně hodně. P.S. Ta přezrálá matka musela mít mezi nohama pořádnej rock&roll, než se překulila do třícifernýho věku. Takhle nesympatická mi naposledy byla Buldoková ve slečně zamilovaný, kdy se nás s nakresleným obličejem a s kozačkama od stylisty Bartošový, snažila přesvědčit, že jde o poblázněnou mladou laňku a spíš to vypadalo, jako by si Bohdalová hrála na středoškolačku. Br.

plakát

Frankenweenie: Domácí mazlíček (2012) 

Mám obrovskej problém tyhle typy filmů hodnotit objektivně. Když je v pohádce myš, vidím svojí bývalou myš. (Bývalou, jakože mazlíček, co už nežije, né že bych randil s krysou na odpaďáku.) Když je tam kočka, vidím naší kočku. Když je tam pes a ještě takhle mrtvě nunanej, nemůžu ho nepřipodobňovat k mojí psí baronce. Jsem slaboch a tak jsem řval snad skrz celej film (dejme to za vinu i hnusnýmu počasí a špatným zprávám na krimi plus). Animace výborná, postavičky řádně hnusný a alespoň trochu originální příběh (tím nemyslím oživení mrtvýho, ale llinku s vědou.) Mít v sobě trochu víc testosteronu (a že bych ho mít měl, ale asi na mě v břiše zapomněli a narvali ho radši do nějaký lesbičky na motorce), bylo by to za míň. Takhle za plnej, s vědomím, že mě autoři vydírali dojemnejma scénama a mně to nevadilo!

plakát

Hotel Transylvánie (2012) 

Čekal jsem to vtipný, bylo to vtipnější. Čekal jsem to šílený, bylo to šílenější. Čekal jsem tak animák na tři a je to na čtyři. Obrovským kladem tohohle hotelu je výborná rozloženost jednotlivých gagů a vtípků, která povětšinou "pohádky" trápí tím, že vystřílí všechna esa z rukávu během první půl hodiny a pak už se jen táhne a dlouze se čeká na další. Zde se divák baví průběžně, samozřejmě pokud ho trapárničky tohohle typu uspokojují, jako mě (metaforicky). Patos tu je, jako ve všem dětským, ale dá se snýst, protože v podání KRESLENÝ upírky, je víc snesitelnější, než v případě hraném. (Beztak byla hezčí, nez nějaká rajda Bella s rychlerostoucím dítětem.) Spokojenost.

plakát

Chata v horách (2012) 

Tak tohle byl kurevsky dobrá jízda. Nemám rád sprostý slova použitá nadarmo, ale tady si to opravdu neodpustím. To, co na začátku vypadá jako klišoidní špatný béčko (né-li céčko) se postupem stopáže mění v naprostou pecku, která přetejká originalitou víc jak znojemská nakládačka v plavkách. Očekával jsem večerní jednohubku před spaním a dostal se mi plnohodnotný hlavní chod dohromady i s desertem. Zpracování není dokonalý, triky nejsou na jedničku, ale všechno skvěle doplňuje námět, který je vcelku neodhadnutelný. Sám jsem si v půlce film zastavil a říkal si, tak co teď z toho vykoumaj, když už nikdo nezbejvá...a ejhle, jde to. Konečně si i sám "film" uvědomil tu archetypickou hovadinou všech vyvražďovaček, kde skoro pokaždý najdeme jednu pračku /rozuměj děvku/, namakanýho sportovce, ubožačku (takovou, co každej z nás měl ve třídě a vždycky nám jí bylo líto/ a magora...jsou i tady vážení, ale konečně mají smysl...Čistě objektivně je film na rozhraní mezi třemi, čtyřmi. Ale kde jinde uvidíte to, čeho jsme jako malí báli a to pěkně všechny pohromadě? Navíc hvězda k plusu i za fajn závěr. Takže doporúčám tuto jízdu všemi pěti.

plakát

Madagaskar 3 (2012) 

Totální megapřekvapení. Upřímně, jednička je skvělá a dvojka ještě lepší. U trojky jsem se bál. Ne vyloženě nějakýho propadáku, ale zklamání, že půjde o nastavovanou kaši. A ono ejhle, zklamání nejenom, že se nekoná, ale trojka se (alespoň pro mě) stává absolutní špičkou a vrcholem madagaskarského ledovce. Obrovskou devízou trojky totiž je, že nám ústřední postavy ukazuje v jiných polohách a nečerpá tak z předchozích dílů. Pryč je Melmanova hypochondrie, pryč jsou vtípky na Gloriinu velikost- tvůrci totiž dobře odhadli, že tady už by těch vtípků moc neuhráli, protože si všechno vystříleli v předchozích dílech. A tak dají prostor postavám jiným a zariskovali. A vyšlo jim to na jedničku. Ten francouzskej tuleň je k sežrání, stejně jako medvědice na motorce. Smál jsem se od začátku do konce, v týhle ulítlý jízdě není jediný hluchý místo a drží si svoje tempo pěkně od začátku až do konce. Ano, opět jsme se nevyhnuli patosům alá: domov je tam, kde je nám dobře atp. ale zde mi to nevadí tak, jak ve všech ostatních filmech a to proto, že cílovým publikem jsou děti a mladiství. Takže závěrem snad jen, že jde o skvělou podívanou, plnou hlášek, vtipných scén i skvělým hudebním doprovodem. Pokud to takhle bude dál, ať už je venku čtyřka! Skvělá práce!

plakát

Piráti! (2012) 

Místy až skoro nefunkční animák, který doplácí na hluchý místa podobně, jako koncert metalový skupiny prokládaný v přestávkách spoty na nové CD české femme fatale Dády Patrasový. Těšil jsem se hodně, nýbrž předchozí kousky mám hodně v oblibě. Samo, že jsou zde místa úsměvná, vtipná a milá, ale není jich moc. Né, že bych nefandil tý roztomilý ptačí blbounce, ale nic víc mi Piráti nenabídli. Což je škoda, protože potenciál to mělo. Příběh se vleče, jak tři tejdny před vejplatou,postavy nejsou sympatický, tudíž je problém s nima navázat spojení (?). Co mě ale dostalo je hudba. Chvílema příjemná a chvílema se mi stavěly i chlupy v podpáždí. Hlavně song: I dont cry (pracovní pojmenování) v dojemné chvilce sebemrskačtství nad ztrátou Dodyně. To musel nazpívat někdo v hodně debilní náladě. Každopádně modelína je pořád fajn a tak alespoň ona dodává pořád punc neokoukanosti, ale chlapi se mohli vytáhnout víc. Nu, nu, škoda.

plakát

Sinister (2012) 

Naprostá a totální spokojenost. Do kina jsem šel s extrémním očekáváním a odešel s pocitem zadostiučinění. Film šlape od začátku, žádný hluchý místo, jen tolik potřebný dialogy, aby divák věděl proč a jak. Lekačky fungujou luxusně, bohužel jich je dost v traileru ale kina dělá svoje a stejně jsem sebou cuknul, jako bych je viděl poprvý. A byl jsem rád, že sebou takhle škubalo celý kino. Jen škoda postarší dámy vedle mě, která se při každým cuku rozchrchlala na pět minut a já si připadal jak na plicním. Práce s kamerou, střih-parádní záležitost...Ale, ALE ta hudba a zvukovej podkres-nikdy jsem nic podobnýho neslyšel a řadím to mezi absolutní špičku, co dnešní produkce může nabídnout, alespoň ta hororová. Pointa filmu zajímavá, nechává se tušit zhruba od třetiny filmu, ale stejně jsem se k ní nedobral pořádně. Skvělej je i samotnej závěr, kterej by snad i mohl dávat naději na pokračování. Ethan je k sežrání (jako buzna si to můžu dovolit napsat), neznámá Juliet přesvědčivá a dětský casting se taky povedl...Sumasumárum jde o nejlepší horor/thriller tohoto roku a možná i za posledních pět let. Od Derricksona totálně žeru vymítání Emily Rose a dokonce ho směle řádím mezi svých deset nejoblíbenějších filmů. Od teď tam řadím i Sinister.

plakát

Would You Rather (2012) 

O hodně víc nepříjemná variace hry, kterou hrajeme doma před spaním. Akorát, že pouze v rovině keců. V míře úvah jdeme doma občas ještě v brutalitě o něco výš, ale realita už by byla sakra jiná. Při představě účasti na této seanci bych byl asi srabem a utekl jako první, čekajíc kulku do zad, která by to všechno snad vyřešila. Ne, nenudil jsem se, občas mě i nepříjemně píchlo u žaludku a nebylo to výjimečně způsobeno vyžráním obsahu lednice i se zásobníkem na led. Pro mě škoda, že konec mi došel v půlce filmu. Ne, že bych si tu chtěl hrát na odhadovače pointy roku, na to jsem o něco pomalejší, ale radost jsem ze sebe měl. Škoda jen castingu, pornorajda mě sedla asi syrový křemenáče zapitý mlíkem (to byl hec, a bylo mi jenom sedm!) a postarší dáma, co se zrovna vrátila ze školy smyku byla sympatická stejně tak. Body do plusu za reálný provedení a prazvláštní rozmělněnost atmosféry, kdy se u mě jako vrcholy sinusoidy střídaly pocity strnulosti a nedobrácký zvědavosti.