honza.g

Nesouhlasím s Galadriel, je to vtipné, pokud máte nějaké buňky na tento typ humoru,. Navíc, abyste ty fórky pochopili, tak musíte mít nějakou znalost scifi prostředí, což je poměrně těžké, pokud tento žánr nemáte rádi. Na druhé straně je to často příliš praštěné, takže je to parodie docela primitivní. Některé nápady jsou chytré, některé hlášky štěpné. Suma sumarum, libi se mi to, ale zase, že bych si u toho chrochtal blahem, nebo se svíjel smíchy, to zase ne.

Mám rád dobré dokumenty a zároveň jsem scifi-fanda. Takže tentokrát hodnotím subjektivněji než jinde. Ano, není klasický, pravý thriller. Do děje jsem byl vtáhnut právě tou autentičností, těmi obyčejnými úkony a problémy, tak podobnými těm, co vídáme na skutečných orbitálních stanicích. Líbila se mi i realizace konceptu umělé gravitace pomocí rotace, tak často opomíjený v klasických scifi z blízké budoucnosti. A uvěřil jsem i mírně naivnímu chování posádky, které mne např. ve Vetřelci pobuřovalo, tady prostě dělalo dojem, že ty lidi se chovají přirozeně. Protože tu naivitu v jiných scifi odhalíme jen proto, že jsme "experti" vycvičení desítkami kosmických filmů a seriálů.

Je to svěží dílko, zejména ve srovnání s jinou satirickou tvorbou vzniklou ve stejné době. Ve srovnání s Českou sodou může vzniknout pocit, že autorům někdo radil ve scénáři, kam až mohou zajít (nebo zapracovala vyspělá autocenzura, těžko říci, co je horší). Satiru potřebuje každá společnost, jenže je drahá, protože reklama se do ní nehrne. Buďme vděční, že máme aspoň trochu nezávislou veřejnoprávní televizi, kde se občas objeví něco, na co si komerční média netroufají, mj. i proto, že v našem malém národě nebude poptávka po satiře taková, aby se na ní daly vydělat peníze. Jen doufám, že se nedožiji časů, kdy na Kosmo budeme vzpomínat jako na odvážné, protistátní dílo.

Atmosféra v 50.let i zobrazení většiny postav a jejich činů velmi zdařilé. Ale chybí větší svižnost a hlavně rozkrytí pozadí příběhu. Pokud to tedy nebylo autorským záměrem: tím, že neřeknu odpověď na stále přítomnou otázku Proč, dodávám vyprávění dojem autentičnosti - obyčejní lidé tenkrát často nevěděli nic konkrétního, a ta neznalost zvyšuje napětí. Ale zdá se mi to laciné (na mistra Dietlovy velikosti) a vlastně na překážku celkového vyznění filmu. Ostatně, v Čechách se toho hodně vykecalo i v superfízlovské době, takže i když málokdo věděl na 100%, jak to bylo, tak teorie, které kolovaly, měly vysokou pravděpodobnost. Nevidím důvod, proč divákovi nějaké nepředstavit, zejména v 90.letech.

Klady: neokoukané tváře, modernistický Lucifer, vtipné pronikání světských vlivů (bylinky) do podsvětí. Zápory" slabší dějová logika, až příliš předvídatelný děj, herecké výkony až na pár výjimek ze staré gardy průměrné. Celkově: "dá sa".

Existenciální problémy umělců v jakékoli době jsou vděčným filmovým námětem. Když je umělec úspěšný, většinou to skončí tragédií, když úspěšný není (což je i případ Juraje), je film většinou depresivní, a záleží na režisérově naturelu, zda bude konec pozitivní nebo otevřený. Jakubiskův film má výhodu v tom, že díky socialistickému režimu nemá absence malířových starostí o živobytí vliv na věrohodnosti popisu prostředí (pokud nešlo o odpůrce režimu, tak bezdětní umělci většinou hmotnou nouzí netrpěli). Takže se může soustředit na hledání smyslu života a vlastně vůbec jakéhokoliv pevného bodu. Pozoruhodné je schéma Slováka v českém prostředí, který dokonce mluví česky, což mu bratr vyčítá. Nevím, zda film má nějaké autobiografické prvky, tah slovenských umělců západním směrem je setrvalý fenomén od 19. století až po dnešek, tedy nezávisle na míře národovectví slovenského lidu i jeho politických elit.. Že většina těchto emigrantů nedojde dál než do Prahy, je někdy ku prospěchu všech (umělce, Prahy a nakonec i Slovenska), a někdy nikoho - podle mě hlavně slovenští režiséři poslední generace (21. století) by se mělii napřed etablovat doma než přijdou royvířit pražské divadelní prostředí. Zaujala mne představitelka mladé umělkyně Jana Stehnová, svou postavu vykreslila tak dokonale, že se zdráhám uvěřit, že by nehrála sama sebe.

Podprůměrná pohádka nedůstojná české filmařské tradice. Dobré leda jako vata v pošmourném zimním dopoledni na nějaké komerční televizi, zaujmout to může leda tak TV fandy do 10 let.

Typický film, kde kvalita je nesporná a o hvězdičkách rozhodují osobní emoce, mnohdy i aktuální. Sám osciluji mezi názory Civala a Malarkey, oba mají kus pravdy.

I průměrný Allen je hodně dobrý. Fanoušci WA budou potěšeni, že staroušek má pořád páru, ostatní diváci si užijí kvalitní filmařskou práci a snad se trochu zamyslí, co autor chtěl říci. A to je dobře.

Film je "jen" dobrý, 1 hvězdu přidávám za optimální přenos atmosféry doby na diváka (i nepamětníka).