mchnk

There is a Bomb in Centennial Park You have 30 Minutes.... Prostáček zatažen do velké, přesně kontrolované a řízené hry na dobro a zlo. Částečně se mu splnil sen, i když se na chvíli stal noční můrou. Clint i ve svém věku stále dávkuje emoce přesně tak, jak je potřeba, dokonce to nepřehání ani s tzv. tlačením na pilu, jen trochu, budiž mu odpuštěno, když pořád diktuje o desítky let mladším kolegům. Povedená a poučná věc. [Kino - Citadela]

Vynikající zakončení, pro mě nejlepší epizoda i přes lehce naivní závěr s mladým Skameňákem. Jinak ale výborné, dialogy excelentní...František s direktorem (Nedbal) úžasný. Charakterově pevný a nezlomný člověk, jehož inspirativní smýšlení i činy jsou podporovány jeho krásnou, milující ženou, je teď proti všem. Ta nejstřízlivější forma vlastenectví v těch nejsprávnějších rukách. I když další časy pro něj asi nebyly jednoduché.

Hudební underground své doby, geniální, skromný, neskutečně originální a inspirativní flétnista (super ukázky z improvizačních jazzových vystoupení se zpěvačkou, jež nezpívá, jen vyluzuje nádherné zvuky, což je snad český jazzový vynález), ale i člověk, se kterým bych si asi hodně dobře pokecal, plus naprosto skvěle zvládnutý dokument, i když krátkometrážní, svou formou strká do kapsy většinu novodobých pokusů o zdokumentování osobnosti a jeho profesního i osobního života. .

V závěru jsem skutečně měl chuť si s těmi svobodnými dětmi zatančit. Konec zcela podtrhuje veškerou "ulítlost" filmu, který nás zve do poblázněného světa, jen tu není Leslie Nielsen ani Charlie Sheen ale Adolf, žadonící o hajlík. I kdyby to jenom mělo nasrat všechny ty vypatlance, kteří v tuto nejzvrácenější ideologii dnes stále ještě věří a obdivují, ale ono je to fakt dobrý, ty děcka to hrajou fantasticky, dvojice Jojo&Yorki by mohla mít vlastní show, oba herci skutečně vynikající, k tomu úžasná Scarlett a skvělá režie tohoto nelehkého, možná až skoro žánrově neslučitelného, tedy v obstojné formě, tématu. Zde je možné si z něj udělat srandu, zasmát se a zároveň si uvědomit tragičnost onoho pobláznění, jež se stala skutečností, lidé buď blázní...nebo visí...i na tuto stránku války film nezapomíná, miliony lidí mizí, někde daleko, ale stále se blázní, celý svět, jak se v tom má jeden vyznat, natož když je ti deset a chtěj po tobě zabíjet králíčka, ty chceš být hodný, ale musíš být zlý. Škoda, že film nenatočili sami Němci, pozůstatky německé generace, jež byla několik dlouhých let cvičena a zároveň podváděna, vychovávána ve lži, aby nakonec byla ponechána napospas hladovým rusům, jsou jistě silně zakořeněny a kde kdo by mohl vyprávět. I tak je ale atmosféra skvělá, osobně jsem si v tom našel všechno, co jsem potřeboval a případně bych rád vysvětlil svému dítěti, což si myslím, bylo i tak zamýšleno, film s jasným tématem pro několik generací, bavilo mě to. [Kino Citadela]

Bolest je v životě lidském velice specifická záležitost, může být hluboce zarytá či povrchní, spojuje nás, každý žije s bolestmi obou druhů. Je asi více způsobů, jak si ulevit od bolesti v duši. Juha volí cestu, při níž dostane bolest z hloubky na povrch, přišlo mi to celkem tolerantní, většina si kompenzuje své bolesti na druhých. Sledujeme jeho očistnou cestu, jež vede přes bolest, až na práh...na kterém stojí anděl (nového) života v černém s bičem a igeliťákem, když si vzpomenu, že to vlastně byla i komedie, pro našeho doktora nebude tedy vůbec lehké si třeba jen tak od srdce zatančit v s/m oblečku na bizárdýze. Klasicky skvělá režie, jež je z těchto krajin očekávána a celkem silný příběh, který krásně rozehrává hru několika postav...všichni nějak kompenzují své bolesti, což může lidi velmi silně spojovat. [Filmový klub Citadela]

U mě nakonec ano...forma je úchvatná, o tom žádná, precizní pohled do zákopové války se silnou atmosférou, jež trochu narušují některé postavy svým projevem (Lieutenant Leslie - Andrew Scott si skutečně odskočil z Vietnamu) a nakonec i samotný obsah, doslova plavající ve velkolepé formě, scénář hodně slabý, prostě jen akce na jednu dobrou s emotivní, nicméně ne moc povedenou hudbou, neustálá gradace nekončících záběrů skoro bez střihu (já napočítal tři:). V tom všem prakticky dokonalém jsem ale postrádal stejně precizní a silný obraz nezlomné mysli a odhodlání jedince navzdory všemu, stav, kdy člověk sám sebe naprogramuje na určitý úkol, na jednu jedinou možnou cestu, ze které není návratu. Tato forma natáčení má i své limity, do postav nelze tak silně nahlédnout, stále divákovi utíkají, silnější momenty se najdou, ale žel také scény, u kterých možná našeptával Spielberg, na jehož pohled na válku jsem si při tomto hodnocení také vzpomněl a 1917 hodnotím lépe, také proto, že vše muselo být náročné i herecky. Ti dva to ale zvládli a nakonec uznávám skvělý divácký zážitek. [Kino Citadela - Litvínov]

František je partie, nebojím se napsat terno. Nicméně i v tomto případě se projevuje jeho neoblomný, pevný charakter a hlavně zcela svobodný úsudek. František čeká na tu pravou, poctivou, bez falše a přetvářky, kdepak načančané kočičky Butteauovic...panna Márinka, to bude ta pravá.

Pivec a jeho monolog na smrtelné posteli...vynikající. František je stále silnějším a sebevědomějším člověkem již s prakticky nezničitelným charakterem. Pevně ctí svou rodinu, vlast, čest i dobré jméno. Výborný kontrast pokryteckého života v Praze s prostým, ale poctivým životem na venkově. Také důraz na počátek poněmčování českého jazyka. "Jen si poslechni ty dvě služky...". "To se pěkně vycajchnovali, co?" "Máte recht, to už je cu moc...".

Bez diskuze nejlepší možná doba a zároveň i poslední šance na skutečně věrné zachycení, v tomto případě, čistě psychologické podstaty politického věznění, které je součástí naší historie, vlastně jakéhokoli věznění nevinného člověka, jenž nakonec začne (je donucen) polemizovat o své nevinně. Vynikající filmový diktát od tvůrců, kteří možná bojovali s myšlenkou, zda film vůbec někdo někdy uvidí, přesto do toho dali vše. Solan jako vždy srdce, Lenka Reinerová nepochybně stále živé vzpomínky a Milenka Dvorská svou přirozenou krásu. Vše se odráží v preciznosti a nadčasovosti tohoto krátkometrážního kousku, jehož atmosféře se dnes nelze přiblížit, možná jen zpovzdálí hledět, pár filmů, které dohlednou, by se našlo, nicméně zobrazit myšlenkové pochody uvězněné, jež jsou rozděleny na před a po...důsledky náhlého uvěznění, omezení prostoru, činností i myšlení či dokonce cynicky rutinní přístup věznitelů ("Tiež bol proces zo Slánským a jeho bandou, samý špagát"), ve dvaadvaceti minutách, je kumšt, který musíte dělat jako protest s omezenými možnostmi, aby byl takhle dobrý a zapůsobil. Po pěti stech dvanácti dnech opět slyší dětský smích...krásně se při něm usmívala...zpěv ptáků a dopřává si volnost, může udělat kroků, kolik jen chce, ale nesmí zapomenout...tu dobrotu, soudružko.

Pro mě milé překvapení. Velmi silný, skvěle odvyprávěný a sehraný příběh o hledání pravého místa v životě, svých povinností vůči sobě i rodině...toho skutečně lidsky důležitého, co silně cítíme uvnitř sebe, v duši, v níž si uchováváme nejenom naše vzpomínky. Inspirativní, dojemné, vlastně ani nevím, proč nejdu do plného počtu, necítím to tak, ale i přesto jsem z filmu nadšený, jelikož jsem toto všechno od něj nečekal. Nádherný pocit, když Vás film vyvede z omylu. [Kino Citadela - Litvínov]