mchnk

"Klukatá...klukatá...!". Ale charakterově silná, spravedlivá, nebojácná, rázná a nádherně osobitá. Krásné, upřímné přátelství a starost, i když o někoho, kdo nemůže poděkovat, vlastně ano, kůň mluví očima a moc dobře ví, koho k sobě pustit, stejně jako Lenka. Setkání dvou samotářů svých světů je doprovázeno skvělou hudbou, lehkými politickými narážkami, nadčasovou kamerou a klasickou precizností režie od mistra podobných dětských, šťastných dramat.

Střet staré a mladé detektivní školy. Sedm svědků, sedm charakterů, sedm pohledů na okolí a na morální nutnost jednat, či umět se včas a správně rozhodnout. Zároveň také sedm odpovědí na otázku"prečo?". Hlavní spojovací bod všech zúčastněných. Možná nám chtěl režisér Solan ukázat, že ženy jsou, po morálně spravedlivé stránce, silnější. Trochu to tak vyznělo. Nicméně nám hlavně ukázal, jak z minima udělat dokonalé maximum. V podstatě všichni herci byli výborní, ovšem Vlado Müller je fantasticky charismatický a role mu opět seděla výsostně. Skutečně vynikající dialogy. Na bázi kolegiální, nadřízené, ale i s těžkým nádechem pestré životní filozofie. Oproti tomuto hodinovému diktátu, je většina dnešních krimi seriálů směšnou pohádkou s kašpárkem.

Kdo hledá, najde. Ovšem není to pokaždé přesně to, co hledal, nebo-li nejen soudružský, byrokratický systém, je nevyzpytatelný. Tomuto undergroundově novovlnícímu se, humornému, ale i morálně poučnému absurdnu, které je plné dobových (také absurdních) kontrastů, chybělo snad jen kvalitnější filmařské vybavení. Výborná a ojedinělá záležitost.

Film o rozcestí, vedoucí do dvou ulic. V jedné se střetává osamocený milovník klasiky a pořádku s toulavým psem a druhá je plná rozvášněných mladých muzikantů, tanečníků a hlavně kuřáků. Na rozcestí stojí pozorovatel a takový prostředník mezi těmito dvěma světy, které navzájem tvoří generační rozkol gigantických rozměrů. Hudba na úkor fyziky, pracovní ocenění na úkor ztráty životní lásky či čekání na cit, který je rozdáván jinde. Ale také stylový pohled na vztah muže a ženy, Wandě by odolal asi málokdo, nebo výborný popis hierarchie lidstva z období středověku podle Zoši. Sesterská dvojice vůbec dodává snímku takový půvab. Františka Veleckého jsem doteď znal jen jako Mikoláše z Vláčilova veledíla, zde mě jako "člověk" mile překvapil, a utvrdil ve svých hereckých kvalitách. Eduard Grečner si svou, nepochybně experimentální, režií získává můj obdiv a pozornost. Ukázková "reklama" (když to napíšu blbě), na 60.léta.

Tak opět jedno menší dilema v hodnocení, které nakonec zvýšil až závěr filmu. Od začátku jsem se pral s určitou naivitou snímku. Hereckou, dějovou i režijní. Ani herci, ani děj, a bohužel ani režie nejsou, podle mně, nadprůměrné, k tomu ještě trochu zarudlý obal. Ovšem například osud Nataši, velice překvapivá role pro J. Sováka, kolaborantské dilema některých "bojovníků" a silné momenty, které film nepochybně má, mně nakonec přiměly přimhouřit oči. Zdeněk Barabáš se alespoň zpovzdálí může postavit do řady za pana Kachyňu, či Uhera. Zdeněk Liška zněl ze začátku skvostně, nicméně v průběhu filmu už to tak silné nebylo. Není to špatné, ovšem slovenská kinematografie má daleko silnější filmy z tohoto období.

Specialista na TV inscenace opět v plné síle. Bilancování minulosti i přítomnosti v prostředí hnědouhelné pánve, kterou mam shodou okolností skoro celý život na očích, je nádherně zoufalé, a vůbec bych se nedivil, kdyby se touto inscenací nechal inspirovat Bohdan Sláma. Dvě ženy, dva muži a jeden klučina v jedné místnosti. Inverzní mlha, chlast a beznaděj, je jedna cesta. Snímek je o hledání té druhé cesty, která je lemována například milosrdnou lží, či okolní inspirací. Odevzdanost a zároveň i touha pomoct. Předtím i teď. Zdeněk Žák je bohužel můj problém, ale nedá se nic dělat, mně se prostě nelíbí, jinak neznámé slečny, obzvláště Kateřina Daňková, skvěle doplňovali mistra podobně dramatických rolí, který byl dokonalý.

Ne, toto skutečně není film ze 60tých let. J. Schmidt jen otočil číslovku, a započal novou vlnu 90tých let, která ovšem byla jen takovou vlnkou. Bůh či Stalin? Rus nebo Američan? Dětské vnímání let 50tých, se od vnímání dospělého vlastně ani moc neliší, možná až na dětské hry a fantazie, jinak jsou oba pohledy stejně naivní. Budovatelské nadšení se mění v nejistotu zítřka a následně v silné prozření, které ujistí malé i velké, že šťastná budoucnost je skutečně jen a jen v nás. Nejspíše asi filmový vrchol Jana Schmidta, má v sobě až neuvěřitelně silný kontrast. Téma lepší budoucnosti pro všechny, je na začátku 90tých let více než trefné. Bohužel 23 let poté už jsme i my zažili své kapitalistické prozření. Na rok výroby naprosto jedinečné pojetí.

Někteří režiséři (zvláště pak ti z dálného západu) nejsou schopni atmosféru a důsledky nacistického programu vyvražďování podchytit ani ve dvou hodinovém celovečerním filmu. Janu Němcovi se to podařilo v 10.minutovém studentském. Až neuvěřitelně paradoxně to zní, a zároveň i hřeje u srdce každého diváka československé kinematografie.

Všichni jsem jen stroje fungující na jídlo, aneb hamty hamty, ať mám víc než tamty, aneb nakonec stejně dožereme sami sebe, nebo-li krátkometrážní diktát od mistra krátkometrážních diktátů. Originalita, nekompromisní osobitost ztvárnění, undergroundové absurdno a skvělý humorný nádech. Jan Švankmajer je mistr svého oboru.

"Ale Koval, Vy přece víte, proč sedíte..." Několikaleté čekání na pár minut, aneb výsměch do tváře pomocí byrokratického systému budovatelů, kteří jdou kupředu, zpátky ni krok. Já si myslím, že role J. Moučkovi sedla, přesně takto si představuji režimem sklíčeného hospodáře. Úlisný předseda soudu v podání J. Přeučila, to podtrhuje a Jiří Vala jako náčelník věznice dolaďuje. Dokonalý demonstrativní snímek, který neměl v nastávající době šanci k životu, naštěstí se dochoval. Velká škoda, že v titulcích není uveden autor hudby, která je neskutečně nadčasová.