forsythia

Umí ten Stiller hrát taky něco jinýho než pořád stejnýho Stillera?

Čekala jsem od toho víc. Zas jeden film, co mě nepřesvědčil o tom, že láska existuje.

Tak trochu perverzní film.

Milá Jezinko, jsem opravdu ráda, že jsem vůbec netušila, na jaký film že mě to chceš dneska vytáhnout, a vůbec nelituji ani těch rozedřených nohou, které sice s filmem souvisejí jen velmi nepřímo, ale souvisejí. Aspoň jsem se mohla lépe vžít do role Malé s rybíma očima. Andersenovy pohádky jsou někdy kruté a přiznám se, že Malá mořská víla nikdy nepatřila k mým favoritům. Chtělo se mi napsat, že tahle poněkud autentičtější verze už ani není pohádkou (taky se tady mezi pohádky neřadí), ale není to pravda. I když v pohádkách láska zpravidla bývá odměněna, přesto je na tomhle příběhu hodně pohádkového. Princům, i když jsou to ve skutečnosti sobecká, samolibá, ješitná a leckdy i arogantní hovada, se zkrátka vyplatí přinášet oběti, už jen pro ten krátký okamžik pocitu štěstí. Asi je nakonec jedno, jestli mají na sobě brokát a drahokamy, sportovní dres, oblek a kravatu nebo černou koženou bundu. Jestli kralují honosnému zámku nebo zaplivanému bordelu v ještě zaplivanějším přístavním městě. Na tenhle zážitek uprostřed prázdného pidikinosálu budu asi ještě dlouho vzpomínat. Na skvělou atmosféru, loutky, naprosto dokonalou hudbu, smích Prostřední a tvoje neodmyslitelné hlášky. Jo a vlastně jsem ti chtěla říct, že i když jsem už pár romantických filmů viděla a žádný mě o ničem nepřesvědčil (snad jen o tom, že láska existuje jenom ve filmu), tentokrát asi dávám panu vypravěči za pravdu. Konec konců rozplynout se v mořskou pěnu není zase taková tragédie.

K upírům mám řekněme poněkud odtažitý postoj. Knížky o upírech nečtu a na filmy o upírech se nedívám. Až na výjimky. Z tohohle animáku jsem kdysi viděla kousek a pak si s tím nevěděla rady. Je to o upírech, tak co se mi na tom líbí? Teď jsem se k němu po letech dostala znovu a už vím, co se mi na tom líbí. Ta kouzelná japonská nejednoznačnost a nepřímočarost, to, jak je svět plný oblud přirozený a normální, no a potom to, co se mi prostě na animovaném světě líbí vždycky, když za něco stojí. Jeho takřka neomezené možnosti. Tohle čarování s obrázky je prostě skvostné.

Mohlo to být trošku vtipnější nebo aspoň trošku dramatičtější. Nejlépe obojí.

Díky tomu ostrůvku, kde průměrná teplota v červenci dosahuje 15 °C a permanentně tam prší, máme svět trošku více propletený s nadpřirozenými bytostmi, než by bylo zdrávo. Záměrně neříkám, že než bychom si přáli, protože lidská přání bývají někdy krátkozraká. Ale jak už to v pohádkách chodí, nakonec je všechno zlé k něčemu dobré. Takže když navážu na komentář nadpřirozené bytosti, vedle níž jsem měla tu čest sedět v kině, když už se vám povede ošukat tuleně, můžete sehrát vlastně důležitou roli v záchraně mnohem většího počtu nadpřirozených bytostí, než byste si vůbec byli schopni představit. I když i ten pojem záchrany není tak černobílý, jak by se mohlo zdát. Kdo by občas nechtěl být zbaven svého trápení a schopnosti cítit? Ale ne, pak by si člověk nemohl ani náležitě vychutnat takové pohádkové kouzlo, jakým tento animovaný skvost je.

Excelentní závěr bohužel nedokázal vyvážit chybějící napětí, které bych v takovém filmu očekávala. Ani samotný příběh, ani jednotlivé postavy mě ničím nezaujaly. Dívky mi přišly všechny stejné, a tak když sem tam některá z nich klesla pod vražedným nožem, byla to stejná banalita, jako když vyšívaly nebo jedly. Pár silných okamžiků tam bylo, ale byly to právě jen okamžiky, stejně jako již zmíněný závěr byl jen okamžik.

Mystérium, které se ale vůbec nebere vážně, a možná i proto je vlastně tak nějak věrohodné. Stejně jako v předchozí Ďáblově lsti je svatá trojice protagonistů naprosto bezchybná a já doufám, že se dočkám dalšího a ještě lepšího pokračování ve zcela stejném duchu.

Škoda, že nedošlo na další rozvinutí úvodní scény. Jo a chudáci potkánci, těch mi bylo fakt líto.