Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Krimi
  • Akční
  • Komedie
  • Horor

Recenze (897)

plakát

Kong: Ostrov lebek (2017) 

Jackson se s prominutím se svým Kongem může jít zahrabat. Tahle verze je o 100% lepší ve všech směrech. Mnohem sympatičtější casting, mnohem lepší (a skutečně vtipný) humor, dále akce, co odsýpá a nezpomalují ji zbytečnosti jako taneček pro Konga a podobně. Krom Konga jsou zde skutečně odporní lebkolezi, a tím odporní myslím fakt děsiví, žádný obtloustlý tyranosauři. Zdejší podání vztahu domorodců a Konga dává taky mnohem větší smysl a stejně jako v Godzille se i zde Kongovi fandí. Výborné zapojení hudby do děje, některé scény jsou přímo skvostné. SPOILER A já obzvlášť oceňuju odklon od zlých domorodců (příšer na ostrově i tak dost) a Konga coby zlouna. Dále velmi šikovně podaný "vztah" Konga a Brie Larson - tak akorát, aby to neupadalo do trapného sentimentu. A finále bylo dokonalé. KONEC SPOILERU. Jediné co, tak postava Samuela L. Jacksona byla hodně šablonovitá a v hromadě celého toho dobrodružství byl protagonista Toma Hiddlestona značně upozazděn, ale to jsou jen lehké vady na kráse. Celkově shrnuto - jeden z nejlepších dobrodružných filmů s monstry, jaký jsem za hodně dlouhou dobu viděla. Tohle si zaslouží být v červených, narozdíl od Jacksonova patosového Konga. Ráda se podívám znovu.

plakát

Hon na Šakala (1997) 

Prima akčňák z devadesátek. Nejlepší mi přišla část výcviku a zácviku a toho, jak se v Annibalovi postupně začaly projevovat temné stránky teroristy, kterým se snažil být. Nehledě na to, že je zde velmi slušný Sutherland a Kingsley. Aidan Quinn se mi v hlavní roli líbil hodně. Myslím, že přesně splňuje typ role fyzicky i herecky. Jediné, co bych vytkla, je ten neuspokojivý konec. To se jim vážně nepovedlo vymyslet něco trochu zajímavějšího? No ale jinak dobré. O mnoho lepší, než Šakal s Willisem a nechutným Gerem (já vím, že filmy toho nemají moc společného, ale zase ty změny identit, špionáž, terorismus, šakal... něco by se snad našlo). V tom případě ale rozhodně doporučuji raději tohle.

plakát

Smrtonosná past 3 (1995) 

Já tuhle past viděla jako první - tajně jsme na to koukali s bratrem, když jsme byli doma sami. Strašně se mi ten film líbil. Teď s odstupem času se mi líbí dál. První díl je sice lepší, ale k tomuhle mám citový vztah - ta nostalgie! A teď konečně chápu i většinu těch hlášek, chach. A je nezpochybnitelný, že parťácké duo Jackson a Willis je naprosto k pomilování, neskutečně jim to spolu jde a kadence hlášek je opravdu smrtonosná. A navíc film obsahuje libově zlého německého Ironse, kterýho taky miluju, no takže já prostě nemůžu jinak, než za 4 hvězdy. Ten ústřední march mi vždycky tak zněl v hlavě.

plakát

Tváří v tvář (1997) 

Jeden z těch zlatých akčních filmů mého mládí. Parádní nápad s výměnou obličejů je podán tak, že tomu člověk snad i věří. Cage vzhledem k postavě, kterou hraje či má předstírat, že je - naprosto potrhlý magor - zde uplatňuje svou zálibu v přehrávání tentokrát s velmi pozitivním výsledkem. Vedle něj perlí "kladný záporný" Travolta, který si polohu totální shnilosti svojí postavy očividně velmi užívá. Doplňme sympatickou Joan Allen a sexy Ginou Gershon, přidejme vysoce efektní akční scény a hudbu a super finále a máme 90% superakčňák. Nedám dopustit!

plakát

We Are Still Here (2015) 

Lehce nadprůměrný horor o domě, kde straší. Nic objevného opravdu nečekejte, ale není to ani taková břečka jako většina těchto filmů. Vyjděte tomuto filmu vstříc = pozdě v noci, dobrý zvuk = a možná budete příjemně překvapeni. Obsahuje ovšem většinu klišé, jako například: týpek se přistěhuje do nového domu, jako první návštěvu má svoje nové sousedy, kteří trousí velmi podezřelé poznámky o předchozím majiteli - jistém panu Dangmarovi. A soused se rozhlídne a říká něco jako: "No, tohle je pořád Dangmarův dům." A novej majitel se rozpačitě usměje a říká: "My doufáme, že teď to bude Sacchettiho dům." A soused se na chvíli zamyslí a potřese hlavou a řekne s úsměvem: "Ne, je to pořád Dangmarův dům." A máte to, noví sousedi! Ale když je touha po hororu velká a výběr malý (což je pořád), po tomhle se dá s klidem sáhnout.

plakát

Diplomová práce (1996) 

Tento typ filmů je přesně moje krevní skupina, proto si nejsem jistá, proč zrovna Thesis se u mě celkem minula účinkem. Možná proto, že zub času se na filmu celkem podepsal a pak - ty nesympatické postavy! Všichni do jednoho, hrůza. Hlavní hrdinka, ten brejloun, ten slizkej hezounek... Co se tomu ale upřít nedá je napětí a také smekám, že ač je film téměř prost vyobrazování násilí, kolem kterého se ale celý točí, tak dokáže vzbuzovat pěkně nepříjemné pocity i bez toho. A to už se dnes jen tak nikomu nepodaří. Přesto mi z toho svým jasným tahem na bránu vychází jako vítěz 8mm. Pro mě Amenábar dosáhnul hororové špičky až v Ti Druzí, ale už tady měl našlápnuto velmi dobře.

plakát

Tootsie (1982) 

Hoffman je bůh. Během filmu jsem několikrát zapomněla, že Tootsie (tedy Dorothy, pozor) není žena. Nechápu, jak to sakra udělal, ale já jsem mu tu ženskou sežrala i s navijákem - včetně hlasu. Tohle je film, na kterej se dá dívat i po letech a pořád dokola a neztrácí kouzlo a komedií tohoto typu je požehnaně málo. Inteligentní humor, vynikající herci - třeba ten Pollack, no ten byl přesnej. Nebo Bill Murray a vůbec celá dokonalost toho, že Bill Murray hraje spolubydlícího Dustina Hoffmana. Sakra, dala bych si říct film, kterej by klidně byl jenom hodina a půl jejich konverzace o ničem. Z dalších třeba zmínit chudáka Charlese Durninga, se kterým jsem fakt soucítila. Málo věcí je víc na hovno, než se poprvé od smrti manželky konečně zamilovat a zjistit, že vaše vyvolená je chlap. A pak byl ještě skvělej George Gaynes a celé jeho extempore u Tootise v bytě. Pohodová hudba, chytrej scénář, Warhol! Hej, točte víc takovýhle filmů! Do háje s těma fekálníkama novověku, ach jo... No nic, jdu se podívat na Tátu v sukních.

plakát

Smrtící epidemie (1995) 

Tohle býval můj velmi oblíbený film. Virový detektivní akčňák, který sice lehce zakolísá u závěrečné scénky v helikoptéře, ale sakra - Hoffman by dokázal překecat kde koho, o tom žádná. U tohohle filmu nejvíc oceňuju, že ač se nejedná zrovna o psychologické drama, tak herci k tomu přistoupili velmi zodpovědně a je tu plno opravdu hodně dobrých hereckých výkonů: Russo, Freeman, zloun Sutherland, vynikající Cuba Gooding v roli zelenáče, skvělý Kevin Spacey a v první řadě boží Hoffman, kterýmu i při tom jeho vzrůstu toho vojáka prostě věříte. Tomu, že vláda by se takhle chovala při propuknutí něčeho tak agresivního, tomu bych snad taky věřila. Záběry z afrických vesnic jsou vyloženě děsivé, choroba samotná je taky pěkný humus. A od začátku do konce to má spád a napětí, žádné hluché místo, pořád se něco děje, akce a zoufalství se stupňuje a konec... ten je takový tradiční, no. Za mě i po těch letech pořád hodně dobrá zábava.

plakát

Vězňové z Altony (1962) 

Sophii Loren černobílá náramně sluší a režisér se pochopitelně dost vyžívá ve spoustě close-upů. Film operuje s tématem vyrovnávání se s minulostí druhé světové války, potažmo v případě rodiny Gerlachů na účasti na ní. Zatímco Franzovi z toho přeskočilo a žije odtržen od reality na půdě rodinného domu, jeho otec Albrecht po válce pokračoval s byznysem. Příjezd Johanny - spojení s přítomným světem - rozbouří minulost a postaví tak celou rodinu před jejich zločiny. Celé to dost připomíná divadelní hru - jenom pár lokací, kde se film odehrává, skládá se to z drtivé většiny z dlouhých konverzací, člověk přímo cítí, jak na všem jako těžká deka leží vina, do toho se ozývají pohřební tóny vskutku velmi depresivní Šostakovičovy jedenácté symfonie. Pokud na něco lákat, tak na herecké výkony všech hlavních aktérů - skutečně nadpozemsky překrásné Sophie Loren, jejího poněkud srabáckého manžela Roberta Wagnera, přesvědčivě hrajícího patriarchu Fredrica Marche, zahořklé Francoise Prévost a bláznivého Maximiliana Schella.

plakát

Valerian a město tisíce planet (2017) 

Já ani nevím, kde začít, film mě zcela rozčaroval. Chápu, že tady šlo hlavně o to vzrušující dobrodružství a spoustu "super" atrakcí vesmíru, ale někde mezi tím měl být příběh. Tohle bylo jako několik videoherních nebo klipových sekvencí seřazených za sebou. Fakt nemusím takovýto - hrdina jde, potřebuje se dostat do bodu A, ale jelikož režisér chce ve filmu zbytečnou, ale zřejmě strašně zábavnou scénku s Rihannou a tím mimozemským banketem, tak se vymyslí oslí můstek, proč musí po cestě ještě do bodu B. Zatímco člověk čumí na další nesouvisející barevnou šarádu, napětí z hlavního příběhu a souvislosti se mu zase z hlavy vypaří. Jednotlivé "epizody" na sebe taky zrovna nenavazují a celé to působí naprosto chaosně a nahodile. To mě přivádí k další věci - Rihanně. Bože, jak jsem jí nenáviděla! Tak zbytečný, tak podbízivý, fuj, hnus, styďte se! A ten její proslov k Valeriánovi, že má milovat Laureline, to nebyla sranda? Vždyť to bylo úplně jako když v Simpsonech měla cameo známá hvězda a pronesla k Homerovi strašně moudré moudro a pak zmizela, ale tam to bylo myšleno jako sranda, tady je to navážno! Ech! Vizuální stránka - no, není nic nového, když napíšu, že v téhle době už nestačí jenom oslňovat zdejšími záběry. Lidi jsou zkažený, zmlsaný a zvyklý a čím dál náročnější a taky Avatar. Navíc musím říct, že celá stanice Alfa je tak tmavá, že pro mě to zrovna vizuálně žádná pecka nebyla. K tomu sám příběh by teda cenu za originalitu nedostal, ale ještě ke všemu záporák je úplně na nule a 80% filmu hybernuje v kokonu z modrého želé, no tak jako what the fuck!? K tomu Clive Owen prostě vůbec nemá v sobě auru zla. A herci... Bůh ví, že miluju Danea DeHaana. Opravdu velmi, velmi hodně. Ale ne tady. DeHaanova síla je v neurotických outcastech nebo excentrických ale subtilních typech, ne zrovna ostřílený major machr. A to nemluvím o tom, že ač je mu přes třicet, vypadá pořád na dvacet. Je to jako kdyby Stallone hrál univerzitního profesora, Brad Pitt šikanovaného otlounkánka nebo Buscemi lamače dívčích srdcí a modela. Ne, nebyla to dobrá volba. Jediná uvěřitelná, lidsky zahraná postava (kromě Cary), byl paradoxně vedlejší generál Sama Spruella Na tomhle filmu je tak nejlepší právě Cara Delevigne, ať už její postava, její vzhled, její herectví nebo její charizma. Škoda těch peněz v tomhle utopených a nedivila bych se, kdyby to byl nakonec finanční propadák...