akisha

Mno, jakože jo, fajne. Zdejší vizáž Ryana Goslinga se vážně jen tak nevidí. Sorry, vím, že člověk by neměl odsuzovat někoho jenom za jeho vzhled, ale při pohledu na Ryanovo fešné tetování na obličeji a pak ty fakt cool čárky co měl na krku, jeho drsně roztrhané tričko naruby a odbarvené blond vlasy, to vše mi velmi silně evokovalo, že Luke nemá v hlavě nic. Leda tak, že jeho obličej vypadá dobře a má rád Rominu a svého syna, ale jinak že v hlavě má absolutně vzduchoprázdno. Ale tak třeba to bylo i účelem, co já vím. Nicméně jeho postava mě teda fakt nezajímala a jeho osud mě nechal chladnou. Zajímavější mi přišla půlka druhá s neklidnými teenagery Emory Cohenem a Danem DeHaanem. Obzvlášť druhý jmenovaný odvádí velmi dobrý výkon a jeho postava byla jediná, které jsem fandila. A v tom pro mě vlastně tkví problém s tímhle filmem. Krom DeHaana se mu nepodařilo přiblížit žádnou postavu tak, aby mě zajímala. Jo vlastně, nakonec se to trochu povedlo s Bradleym Cooperem, ale postav tam bylo mnohem víc a mě nezajímalo skoro nic, co se jim dělo. Konec taky nic moc. Průměr.

Svižné, vtipné, relativně originální, s perfektní kreací Ansela Elgorta. Je to hezoun, což je v herectví výhoda i nevýhoda, ale hrát umí a tancuje taky moc pěkně. Soundtrack je 100%, jen těch vtípků - ač jsou dobré - mohlo být víc. Dokonalý Kevin Spacey, toho jsem si skutečně vychutnala. Řekla bych, že konec mohl být klidně trochu větší odvaz, než tahle zřejmě moralitka, však film si na nic takovýho celou dobu nehrál, tak proč to kazit, ale budiž, to jde jen o pár posledních minut. Viděla jsem v kině v UK, kde publikum film velmi oceňovalo. A perlička na konec - před filmem běžel trailer na Vraždu v Orient Expressu. Když se poprvé ukázal strašlivý monstrózní knír pseudo-Poirota Branagha, celé anglické publikum propuklo v hlasitý chechot.

Po opětovném zhlédnutí definitivně přidávám do top 10. Těžko tenhle film popsat, je to drama s trochou artu, sociální kritiky a v centru všeho je zvláštní, ale neskutečně dojemné přátelství naivního a nezkaženého kovboje Joa a zatrpklého, strádajícího Ratsa. Sázka na kontrast obou charakterů se velmi vyplatila a chemie mezi oběma herci je neuvěřitelná. Voightovy ublížené, raněné pohledy a Hoffmanova bolest a zkroušenost se prostě nedají zapomenout. V neskutečně hutné a nepříjemné atmosféře beznaděje si jsou jeden druhému oporou. Nejdřív Ratso chrání Joea před jeho vlastní naivitou a nezkušeností, vaří mu, pere mu, než se karta obrátí a Joe svádí nerovný boj s Ratsovou rychle postupující nemocí. I přes to, že obě postavy (tedy hlavně ta Hoffmanova) nejsou moc líbivé - gigolo a slizký zlodějíček - film je postupně obnaží a zlidští tak, že si pro ně divák doslova kouše nehty. Psychedelická část ve Warholovském bytě hodně utkvívá a ve scénách, kdy Ratso nemůže vyjít schody a znepokojený Joe mu pomáhá upravit se na "párty" nebo když se mu Ratso svěřuje, že nemůže chodit, se mi svíral žaludek. Konec je emočně naprosto zdrcující. To, že jsem se z toho úplně nevzpamatovala ani za dva dny, nakonec rozhodlo, že film poputuje do topky. Za mě jsou Joe a Ratso nejlepší Voightova a Hoffmanova role v životě. A nezapomeňme zmínit přesnou hudbu Barryho + Everybody's talking Harryho Nielsena a harmonikové theme.

Přijďte si do kina na pořádnou porci emancipace :-D :-D. Prostě ano, moje hodnocení je ovlivněno tím, že jsem (aspoň doufám) ženská. Ale když jsem si během filmu několikrát představila, že by se odehrával s mužským hrdinou a sakra - nevidím rozdíl. Děj je sice strašně klasickej, ale co pro mě film povyšuje, je duo Gal Gadot a Chris Pine a hlavně spousta dost dobrých vtípků. No a Gal Gadot je naprosto božská - dokonalá volba. Potěší krásky Connie a Robin v úvodu, nejvíc mi vadili mírně řečeno nepřesvědčiví záporáci - přehrávající Danny Huston na plynu a SPOILER umolousaný, odrbaný David Thewlis jako Ares??? řečeno slovy sestry: "Promiň, Lupine, ještě tak toho vypelichanýho vlkodlaka bych ti věřila, ale boha války ne!" a líp to vyjádřit nedovedu KONEC SPOILERU věru nepotěší. Ale přeju WW úspěch, očekávání a nátlak byly masivní.

Rainman a Rambo Reno v akci. Nesourodější dvojku jsem ve filmu neviděla už sááákra dlouho, přičemž oba dva si divácké sympatie získávají opravdu hodně pozvolna. Líp je na tom asi Rainman - teda do toho svého nadrženého incidentu. Zápletka (nebo spíš vrahovo zaměření) je skutečně pěkně hnusná. Pro mě byl pomyslný vrchol filmu výborně našponovaná honička kdesi uprostřed a potom je škoda, že film nedoběhl do nějakého údernějšího finále - nemyslím, že zde použitý konec udělal tak napínavému a gradujícímu filmu dobrou službu. Nicméně kdyby se to o pár minut zkrátilo, je to na 5*.

Jeden z těch filmů, kde je tak těžké se rozhodnout mezi 3* a 4*. Volím nakonec 4*, protože - why the hell not. Proč neocenit kvalitu v záplavě těžkého podprůměru. Tohle bych tak trochu "náladou" připodobnila k Dárku od Joela Edgertona, a to samo o sobě u mě těžce boduje, protože tenhle typ filmů mám snad stejně ráda, jako dobré horory. Od začátku víte, že je něco špatně, že se něco stalo. Postupně dostáváte různé informace, děláte si různé závěry, napínání se stupňuje a vy se musíte přemáhat, abyste nefastforwardovali na konec, jak moc jste zvědaví, co z toho nakonec bude. Až na mě extrémně nesympatickou Tammy Blanchard (nevím, proč je mi nesympatická) je obsazení vhodné, jako že tam není žádný dřevo. Ačkoliv každý druhý jistě zpozorní, když se objeví ksicht Johna Carrolla Lynche, páč tenhle týpek nikdy ve filmu nic dobrýho nevěstí. SPOILER Sekaninový konec je tady prostě tak nějak "povinný" a chvíli jsem si lámala hlavu, jestli to po tom excelentním budování napětí nebylo trochu zklamání. Pak jsem si ale řekla, že tohle je pořád lepší, než nějaká WTF blbost zapojující mimozemšťany, maskovanýho zabijáka nebo nedej bože "celý se mi to jenom zdálo". Takže jo, proč ne. KONEC SPOILERU. Kdo má rád pomalý šroubovaný napětí, tajemství a neustálé hádání "co za tím sakra je", ať s tímhle kouskem dlouho neváhá.

Bože, pro člověka tak chorobně netrpělivýho, jako jsem já, byl tenhle film, kdy "dobrý den" je scéna o deseti minutách, složená z několika nesmělých pohledů, asi stovky až dvou úklon, kleknutí a zase zvednutí, pořádná zkouška nervů. Neočekávala jsem od toho bitkaření, naopak jsem čekala přesně to, co jsem dostala. Doják na konci byl jako bonus. Jedná se převážně o one-man-show Hirojuki Sanady, což je ten typ herce, u kterýho si říkáte, jaká je škoda, že je teď obsazován hlavně do vedlejších rolí bitkařských japonců, protože to je obrovské mrhání jeho talentem. Takhle krásně a citlivě vystihnout "malého velkého člověka" který netouží ani tak po slávě a už vůbec ne po krvi, ale po klidu a spokojenosti svojí rodiny, to vážně klobouk dolů. I Rie Mijazawa jako kamarádka a první láska z dětství je výborná. Zvláštně krásný, melancholický zážitek.

Záporák Javiera Bardema je suverénně nejlepší záporák, co kdy Pirátské "taškařice" dostaly, stejně jak je ten ultravyčpělý, nevtipný, recyklující se, trapný a neuvěřitelně otravný (ale ne zábavně) Depp Sparrow totálně nedůstojný nemesis, nehodný zlosyna takového kalibru. Brala bych film jenom o Salazarovi, bez zbytečných nudných, otravných, čas, prostor a plátno zabírajících cingrlátek typu Deppa a dvojice zamilovaných. Ty jsou přibližně stejně sympatičtí, jako Orlando a Keira (Keira je vlastně o dost lepší, sorry). Vždyť Depp je jen věčný ožralý neschopný a vyzevlený trouba. Proč by vůbec měl někoho zajímat? Proč by vůbec měl stát někomu jako je über Javierův Řezník za nějakou pomstu? Ach jo, zničte ho už! Vhodná příležitost byla například v tom výborném vtipu s gilotinou. Navíc 90% sraček, co Depp mele, jsou nejspíš z výprodeje vtipů pro idioty z třetí cenový, za celej film neřekl ani jeden dobrej vtip. Ale možná je myšlenka Pirátu bez Sparrowa příliš rebelující. Má ovšem rozhodně můj hlas. No, to jen tak stručně k tomu, jak nemám ráda Jacka Sparrowa. Teď už film - zřejmě nejtemnější a nejemočnější příběh Pirátů. Překvapilo mě, jak mě to na konci dojalo (pád do hlubin skoro vymáčkl slzu!!!). Charizma strany záporáků to hodně táhne a tudy vede cesta, ne přes tuny digitálního mišmaše typu Krakena. Strašně to ale kazí už jednou zmiňovaná zbytečnost jistých atributů - např. té romanci mohlo být věnováno míň prostoru, stejně nikoho nezajímá. Vykecávání a srandičky toho joudy Sparrowa taky nebylo potřeba roztahovat na celou první hodinu. Víc interakcí Barbossy se Salazarem!!! A proti Salazarovi měl bejt lepší oponent, to i ten Will by byl lepší, protože tomu aspoň o něco jde, mělo by to větší sílu. Polodementí Depp, kterej o sobě celej film nelže, když říká, že je imbecil - no to je jako postavit Jar Jara Binkse proti Vaderovi. Ano, to je myslím přesné srovnání. Je to rozhodně lepší, než předchozí stupidní Vlny podivna, s Deppem už ale do koše, prosím! A kdyby Salazara nějak reinkarnovali do dalšího dílu, zlobit se nebudu.

Podotýkám, že o beatnících vím toto: Byli to rodiče Neda Flanderse. Toť vše. Z tohohle filmu jsem si odnesla hlavně šok, že se mi líbí herecký projev Daniela Radcliffa. Zdá se, že od doby "He was their friend and he killed them!!!" hodně herecky vyrostl. Líbila se mi rovněž celková atmosféra i styl vyprávění, do toho skvělý (hlavně jazzový) soundtrack, ale film stojí a padá na hercích. Všichni včetně těch vedlejších odvedli dobrou práci. Ben Foster je talent, to se ví, mile mě překvapil neDexter M.C.Hall v rozporuplné postavě Krammerera. Co se týče Radcliffa a DeHaana, tak DeHaan je skutečně ještě o třídu nad ním a v jeho podání Lucien Carr opravdu "září" takže je jenom přirozené, že je kolem něj tolik humbuku a zamilovaných zlomených srdcí. Má ale také vděčnější postavu. Radcliffe taky klobouk dolů (hlavně nad "koulema" na tu dost odvážnou intimní scénu). Hodně se mi líbila vyšponovaná a dynamická scéna střetu Krammerera a Carra, ta se vážně povedla. A jako plus hodnotím i to, že se člověk zase něco málo dozví. Povedlo.

Po letech jsem se na Posledního Samuraje znovu podívala a musím zvednout hodnocení. Zwickovi se tohle totiž vážně dost povedlo, nicméně je zvláštní (nebo možná ne) že i jako v případě 47 Rónin tu máme film s Japonci o Japonsku (nechme stranou, že Roninové jsou fantasy) a i zde to (aspoň mě) kazí Hollywoodský prkenný fešák. Nemám ráda Cruise, ale neupírám mu, že např. v Mission Impossible mu to šlape moc pěkně. Tady mě hrozně vadil, ale fakt hrozně. Kdyby se Poslední Samuraj tak křečovitě nedržel zajetých atributů jako a) bílý civilizovaný amík vs "domorodci", za b) bílý civilizovaný amík vs domorodá kráska, za c) bílý civilizovaný amík se postaví svému původnímu zaměstnavateli, bylo by to z fleku na pětihvězdí. Protože vše ostatní je parádní a Poslední samuraj měl mnohem na víc, než být obviňován z toho, že se opičí po Tanci s vlky. Reálie, hudba, atmosféra, nádherně zachycená odlišná mentalita Japonska (ta jejich všudypřítomná slušnost, takže se nasmívají, ač se zrovna baví o tom, že smrdíte jako prase), i ten střet pokroku a starých tradic... V neposlední řadě přesní Japonští herci v čele s Kenem Watanabe, který prostě herectvím i svojí vícerozměrnou postavu strčí Cruise do kapsy (stejně jako to udělal zde poněkud upozazděný Hirojuki Sanada Keanu Reevesovi v 47 Rónin). No jo, ale těžko čekat, že někdo by měl koule natočit Hollywoodský výpravný dobový epos bez nastrčení postavy typu zde Cruise. Nebo kdyby to aspoň byl charakterní herec, který by dokázal svojí postavě vtisknout trochu víc, než jen "mám-trauma-potřebuju-saké-zamiloval jsem se-našel jsem čest-jsem v pohodě", což Cruise prostě není. Ale i tak Zwick dobře, dobře.