Mik_e

Tak se nám i DC Universe probralo z letargie, a s velkou pompou vrhlo do našich kin duel dvou nejznámějších cosplayerů komiksového světa. A hraje skutečně vabank, na tuhle maškarádu vyčlenilo nějakých tři sta milionů dolarů a je pravda, že výprava a triky jsou skutečně spektakulární, na filmu je vidět každý mizerný utracený cent. Něco takového už jsem v kině dlouho neviděl. Plus teda k tomu pár dobrých akčních scén, z nichž ta s Bat - vozítkem hraje prim. Tady ovšem pozitiva ve skrze končí...Tahle bitka mezi Supergayem, Netopýřím schizofrenikem, k nimž do trojky posléze přibude ještě Divoženka v podání Gal Gadot totiž sice nenudí, ale zároveň jsem kdoví jak nadšený neodcházel. Postavy se místy chovají dost nelogicky, zápletka na mě působila uměle, zároveň má divák pocit, že toho ve filmu hrozně moc chybí. Má to celé dvě a půl hodiny, a stejně se tam evidentně půlka věcí nevešla. Emocionálně byl na mě film nevýrazný. O hereckých "výkonech" asi nemá smysl moc mluvit, stačí když řeknu, že největší překvapení byla Amy Adams. Benovi nejvíc sedí, když má netopíří cosplay a sveřepý "výraz" k tomu, jinak se de facto střídají jeho dva až tři mimické projevy, známé už od Pearl Harboru. Za zmínku stojí ještě Jesse a jeho Lex Luthor, nebyl špatný, ale přišlo mi, že dost přehrával. Celkově lehké zklamání, ale je asi fakt pravda, že když film stojí 250 mega a dalších 100 padne na propagaci, tak to prostě propadák být nemůže. Každý je zvědavý, jak to dopadlo, mě nevyjímaje. Doufám ale, že v příštích filmech DC se už studio pochlapí a pošle nám pořádnou filmovou nálož. I tak začínám mít pocit, že by bylo lepší tyhle komiksové zombie ze třicátých let nechat tam, kam patří, a opustit tu zoufalou snahu je resuscitovat za každou cenu.

Každá země by měla mít svého Havla ! Osobu, která pro své ideály je schopna obětovat svůj život, rodinu, jít vstříc nabitým zbraním, zatímco její oči odrážejí nekonečné odhodlání skoncovat s krutou diktaturou. Takže koho užije na tyhle pohádky, že jedna osoba hlásající lásku je schopna sama zatopit nelidskému režimu a do toho si odskočit pro Nobelovu cenu míru (na kterou jí navíc navrhl sám Václav Havel), přihoďte si hvězdičku a koukněte se na to. natočeno je to slušně, velkolepě a bez výraznějších hluchých míst. Navíc je to ověnčeno skvostným hereckým projevem a šarmem Tygřice i Dračice v jednom, které víc než zdatně sekunduje profesor Lupin. Navíc i do tohoto snímku přeci jen pronikly některé "pasáže", ukazující, jak Západ může zatápět režimu, který mu není pohodlný. Zde byla v hlavní roli ambasáda britská, v případě Havla ta americká a jistě by se dalo pokračovat. Přesto film není mou krevní skupinou, já na tyhle mediálně propírané mírotvůrce prostě nevěřím.

Milé korejské melodrama, v němž hraje malou roli i matička Praha. Škoda, že z ní neukázali tvůrci více.. Velmi příjemná podívaná.

Jen tak, abych nebyl úplně mimo, cože to teď frčí, jsem zhlédnul pár dílů tohoto "skvostu". Jsou na to všude reklamy, tak proč ne. No nic, nebudu psát stránkovou esej na téma "co všechno je tady špatně" a rovnou přeskočím na závěr. Jaroslave Dietle, kde jsi...Vždyť ten pitomej Pitaval nebyl zase tak špatnej..

Vzhledem k faktu, že nejsem fanouškem původního filmu Tygr a Drak, nejsem v zásadě ve výsledku tak zklamaný jako příkladně někdo, kdo původní film miluje. Mě se Tygr a drak líbil, to zase jo - na naše poměry to bylo něco neotřelého, byla to velkolepá filmová poesie. Jenže Ang Lee je prostě Ang Lee, když něco točí, tak každý jeho záběr šilhá po Oscarech...a mě ten kalkul vadil. Druhý díl byl fajn, až na to, že zmizelo vše, co dělalo jedničku jedinečnou pastvou pro oči. Pryč jsou velkolepé scenérie určené pro velké plátno, pryč je melancholický příběh i krásná choreografie. Teď tu máme formu jen o něco málo lepší než televizní, hromadu celkem slušných soubojů, a takový americký závěr...divák má zkrátka pocit, že sleduje úplně jiný film. Ale celkem jsem se bavil, Michelle i Donnie jsou pořád sakra dobří. Říkám si ale, že se bratři Weinsteinové moc nevytáhli, mohli se přeci jen plácnout přes kapsu trochu víc..

První indický film, který jsem měl tu možnost vidět, a hnedle trefa do černého. Ehm. Velice silný film (člověk se jen vcítil do hlavní postavy, a běhal mu mráz po zádech...ta představa - nevidět, neslyšet), navíc podpořený úžasným herectvím hlavních protagonistů. nebo mě se to alespoň moc líbilo. Řekl bych, že mi to asi bude stačit jednou - tyhle filmy se nezapomínají..

Nenápadné, ale o to příjemnější překvapení představovala tato konverzačka, která de facto přesně splňuje zadání "pět maníků zavřených hodinu a půl v jedné místnosti, kamera skoro nic jiného neukáže, a diváka to nesmí začít nudit". No, nezačalo, naopak. Chytlo mě to od samého začátku a již nepustilo. Samozřejmě, děj obsahuje řadu scénáristických berliček, na které přijde nejspíš každý divák. Já to filmu rád odpustím, protože mě to bavilo a dialog byl výborně napsaný. To už mi více vadilo vyznění filmu, které bohužel bylo moderní až až. Byl to typický příklad snímku, který prostřednictvím rozhovoru svých postav vkládá do diváka určité historické pravdy, ovšem na které je pohlíženo velmi omezenou optikou. No, co už...film se mi opravdu líbil a na současnou americkou produkci je to velký nadprůměr. A kdo by navíc býval tušil, že Budha nejen, že byl super týpek (teda já alespoň mu fandím ), ale navíc že vlastně učil samotného Ježíše? Jestli tohle potenciálního diváka nepřesvědčí, tak už nevím..:)

Ono sem asi těžko zabrouzdá někdo, kdo není fanoušek ProGamingu nebo alespoň hry StarCraft. Osobně mi je svět pro-gamerů dost protivný, nerozumím holt tomu, že nějakej sedmnáctiletej vykuk bere ročně sto tisíc euro za to, že má tolik "kliků" myší za minutu, až z toho má tik v ukázováčku. Když to srovnám s fotbalem, tak tam aspoň ten vymydlenej čutálista propaguje gel na vlasy...ale tady se zkrátka civí střídavě na obličej pokerového hráče tu jednoho, tu druhého protivníka, a střídavě na monitor a diváci (i divačky) jsou z toho v tranzu. Zábava jako hrom. No, Korejce to evidentně baví a rozhodně nejen je. Film vcelku přesvědčivě ukazuje život takového profesionálního hráče - dřinu, kdy hra již dávno přestala být zábavou (kterou by dle mého primárně měla být), obětování svých nejlepších let hře, jaké je to být herní celebritou...Bylo to zajímavé, místy jsem se ale dost nudil.

Dokumentární snímek Reach for the Sky přibližuje vcelku originální a neotřelou problematiku vysokého školství a především všeho s tím související v Jižní Korei. Konfuciánská morálka je všudypřítomná a na mladé studenty je kladen enormní společenský tlak na co nejlepší výsledky ve státních zkouškách na tu kterou vysněnou universitu. Pro našince poněkud frustrující podívaná (sám jsem se s trochou nadsázky přistihl při myšlence, že než toto martyrium a očistec absolvovat, raději bych emigroval do té Severní :) ), zároveň ale i zajímavá pro zjištění, jak vysoko si universitního vzdělání cení samotná země a co všechno je ochotná pro své studenty vykonat. Kapitolou samou pro sebe byla všudypřítomná mediální masáž a také pověrčivost Korejců, ochotných využít služeb kdejakého šarlatána jen proto, aby jejich dítko čekala co možná nejzářnější budoucnost. Dívalo se mi na to skutečně dobře, nenudil jsem se a to ani po zjištění, že se jedná o dokument a ne o klasický film. Celkový zážitek mi umocnila hudba, hezky gradující, která trefně vystihovala atmosféru daného obrazu a také stres studentů.

Tak trochu Rocky po japonsku aneb film, kde box hraje velkou roli a zároveň to boxu vlastně vůbec není. Dívčina, lehce přes třicet, looser a povalečka od pohledu, neví pořádně co se životem. Ovšem poté, co odejde z domu a zkouší se postavit na vlastní nohy, prožije traumatizující zážitek. Nejdříve útěchu, a posléze i sílu nachází v ringu...Film mi přišel lehce nadprůměrný, divák už přeci jen leccos viděl. Přesto je zážitek výrazně umocněn skvělým herectvím Andó Sakury, která se role zhostila opravdu s neskutečně živočišným zápalem, především ve druhé polovině snímku. Nenudilo mě to, a mít to pár silnějších scén, jdu na 4*.