Filomena.I.

„Moje staré hodiny bijí čtyři hodiny.“ Absolutní rým ukazuje tobě nejvyšší čas k návštěvě Hospody Na mýtince Járy Cimrmana - kde z nebe cyklistické zvonky padají - přepadne-li tě splín, depka, melancholie a jiná potfornost potforná, či „šílenství Žofiino“ Ludvíku, můj jediný příteli. „Bez hosta hospodu neuživíš. A uživíš-li, nepobavíš se. A pobavíš-li se, jen do pláče…“ „Jak jsem šťastna, že Vám ušel plyn“ milý hrabě von Ferdinande Zeppeline. „Zůstaňte a dobře Vám zaplatím.“ „Saprmen, to je smůla. Ještěže jsem vyvázl se zdravou koží.“ Kulhánku číslo 21 - „Vy mé pruhované štěstí!“ „Mám v cestovním vaku turistický oděv – nechcete?“ „Ale jó, klidně. Já sním všechno“ říká „prostý selský sekáček trávy.“ „Široko daleko jen my čtyři. Široko daleko jen my pět. Čtyři. Pět. Jó zpět - PĚT!“ „Spravedlnost nakonec vždycky zvítězí“ pašeráku Gőtzi, zvaný Žížalo!

Módní průmysl, filmový průmysl…slova sama o sobě vyvolávající nedůvěru. Slavný Hollywood: Falešná slova, falešná kolegiálnost, falešná zábava, falešní přátelé, falešné úsměvy, falešné zuby… Vše je jedno velké divadlo. V tomto marastu pak už ani vypořádání se se zločinem rudě zbarveným není problém (svědomí je odsunuto daleko do pozadí) a ještě z toho něco „kápne“… Falešný happy end… *** Předělávka příběhu - neboť „tak to naši diváci chtějí“ - je velmi trefná. Pořádný klovanec do filmového hnízda Hollywood...

Vrtalo mi hlavou, PROČ je tento nehorázný seriál tolik opěvovaný. Nic brutálnějšího, patologického a oplzllejšího jsem v přihrádce seriálů ještě neviděla a doufám, že neuvidím. Přesto jsem poctivě tuto fantas-magorii dokoukala, však jakoby mi kdosi mozek vymazal, vůbec si nevzpomínám, jak příběh-nepříběh skončil. Jediné, co mi z něj zůstalo, je nepříjemná pachuť z úchylného mladistvého tyrana a obraz divného černého patrona v zasněženém pozadí ledové Zdi. Doufám, že milosrdná paměť i toto rychle zapomene. Jedinou hvězdu udílím obětovanému bílému vlkovi – in memoriam. …Ježkovi oči – ono to má ještě dalších DVACET dílů?! A dva řádky úchylných režisérů – to je již na pováženou. Zde hodnocení 92 % (!)?? – Svět se dočista zbláznil…

Pozvolna plynoucí obrazy s poněkud melancholickým nádechem. Šípy touhy, vášně, viny, žárlivosti a zrady zasahují obyvatele rybářské osady v Podunají s příchodem mladé krásné neznámé ženy (pokušení je vždy navenek krásné a vábivé), kterou přinesla řeka. Ve stárnoucím rybáři vzplane vášeň a touha po tajuplné ženě, jejichž oheň jej sžírá a mučí a dovede jej až k tragickému konci. Ocitnuvšíce se sám na ostrově svého svědomí, je s ním konfrontován - rozmluva se třemi rybáři - kde při rozpomínání se s hrůzou zjišťuje šílenost svého jednání - otravy manželky. *** Snaží se utéci tomuto svému činu a vrátit vše zpátky - zde krásně ztvárněné během kupředu se stále se vzdalujícím domem (domovem), kde leží jeho žena. Jeho Pokušení „odplouvá“ pryč, však vrátit čas nazpět již nelze… *** V tomto filmu nejde ani tak o pochopení logiky děje. Vybízí nás spíše k cítění a vnímání očima duše. Nechat v sobě film doznít… *** K tomuto vnitřnímu pohledu přispívá svou hudbou Zdeněk Liška, jehož tvorba zazněla kupříkladu v „Údolí včel“, „Obchod na korze“ a dalších mnohých filmech.

Má ty prostoto! Rosamunde Pilcher v historickém hávu. Kterak se z nevinné dívky stane otřelá svůdnice. Kampak jsi zmizel kvalitní dabingu?! Jedna hvězda za kostýmy.

Po promoci rozešli se každý svou cestou, však zůstali spřízněnými dušemi. Vždy jeden den v roce byl jen jejich časem, ve kterém si svěřovali své chvilky štěstí i své prohry a vzájemně se povzbuzovali. (Nezapomenutelná scéna se slipy od Kelvina Kleina!) Z Dextera se stal úspěšný reklamní šoumen obletovaný dívkami, však jeho duše nořila se stále hlouběji do bahna. Svůj duševní stav krásně ztvárnil v mlčenlivé sprchové scéně, kdy srdce vnímavého diváka na vlastní kůži cítí jeho bolest a prázdnotu. Emma konečně nalezne své uspokojivé uplatnění v roli učitelky, však na lásku partnerskou štěstí nemá. Přichází čas opětného setkání, kdy konečně oba pochopí, že patří k sobě. Jejich štěstí však nemá dlouhého trvání a jeho utnutí skorem dech vyrazí… V ústřední melodii Rachel Portman s rytmem valčíku se však v závěru titulků pomalu rozplynou poslední zbytky smutku do pocitu radostné naděje… „Sbohem Dexi.“ „Zase se uvidíme.“ „Vím, že ano…“ Mile mne překvapila hlavní představitelka ženské role Anne Hathaway, z níž klube se dobrá herečka.

Snad jen chorý mozek americký může vyplodit něco tak obludného. Totiž vyrobit dítě ze zkumavky sloužící jako náhradní díly pro jiné nemocné dítě a ještě o tom natočit film. Toto bohužel není sci-fi. Jak snadno lze zneužít poznání člověku darované. Film vypovídá cos o dnešním člověku neschopném přijmout bolest a vyrovnat se s utrpením. A nějaký kříž jistojistě v životě přijde a nelze mu nijak uniknout. *** Výstraha pro zneužití moderních technologií v medicíně překračujících mez morálky a samotného lidství. Made in USA.

Žumpoidní seriál z počátků století dvacátého počat naprosto neuvěřitelnou scénou ve vlaku. Ženština z vrstev vyšších chováním svým šantánovou děvu připomíná. Sufražetka přes emancipovanost svoji chycena je do osidel vášně a přijme místo děvky po boku prvo-třídního aristokrata s koním obličejem, kterýž odmítá rozvod s nevěrnou manželkou. Je to gentleman. Další kousky splaškové, o nichž rozepisovati se není zdrávo. Cos to provedla Zuzano Bílá s obdobím mým oblíbeným?! Srdce úpí a nutno pozdraviti jej kůrou léčivou v Panství Downton.

Nejspíše pohled druhých, těch přizpůsobivějších, na poněkud „vyčuhujícího“ člověka, bude stále stejně nevraživý. Vždy to bude mít v životě těžší pro svou „nepřizpůsobivost“ světu intrik, podvádění, korupce. Praktiky, které se od let sedmdesátých (totalitního režimu a uzavřeného Polska, kam cizinec mohl přijet pouze na osobní pozvání) příliš nezměnily. *** Krzysztof Zanussi nedává divákovi jasnou odpověď správného jednání, ale vyzývá jej k zásadním otázkám a k hledání odpovědí. I když na mnohé odpověď nenalezneme. Však v lepším případě nás otázky mohou vést k zamyšlení se nad sebou samým a svým jednáním. Svět není černo-bílý a na tuto skutečnost poukazuje dialog Víta s vysokoškolským učitelem matematiky. Ne vždy se dobereme ke konstantě tou nejjednodušší cestou. A touha po pomstě je někdy tak silná (nikdy však sladká)! Připadá mi, že režisér zde i v Ochranném zbarvení šel až do krajních mezí. Člověk snažící se o čistou duši je osamocený ve svém boji. Nikdo se za něj nepostaví, nepřidá se na jeho stranu, vědomě mu škodí, chce ho „zlomit“. *** „Kino morálního neklidu“ splnilo svůj účel. Držím palce a fandím všem donům Quichotům bojujícím s větrnými mlýny. V hloubi duše jsem totiž nenapravitelný romantik a člověk naděje.

Pokud „sci-fi“, tak KONTAKT s mojí oblíbenkyní Judie Foster. Strašně moc fandím této nadšené UFOmance a jejímu upřímnému hledání pravdy. Pokorně se skláním nad její čistotou duše, kterou neposkvrní ani ve chvíli své největší životní šance cestovat do vesmíru. Ke hvězdám, kam od dětství vysílala svůj hlas a její zrak se často upíral k nebi. Sen její se nakonec uskuteční a při patření na KRÁSU stvoření (láska se odívá do krásy a Láska je Bůh) a následný KONTAKT se mění celý její život. Kontakt je jen pro ni, osobní, neb jen ona byla svým hledáním a opravdovostí na něj připravena. A nedá jej zpochybnit ani při mučících otázkách státní komise. Zůstává pevná ve víře, nezlomná, neodvolá. Dostala DAR, který zůstane v jejím srdci… A všem otevřeným srdcím je jasné, že prožila SETKÁNÍ… *** Zapomeňte na filosofii. Víra a (exaktní) věda nemají s filosofií nic společného. Zde se jedná (opět) o hledání odpovědí na základní otázky života člověka: Odkud jsem přišel, kdo jsem a kam směřuji. Co svět světem bude, stále si člověk tyto otázky bude pokládat. „Nejdůležitější je, že všichni stále hledáme odpovědi“… a kontakty…