Čtec

Za "Televizní písničky a songy Michala Horáčka" dávám pět. Horáčkovy texty jsou neuvěřitelně silné a drží si dlouhodobě vysokou úroveň. Levandulová, Štěstí, Šaškové počmáraní, Rozeznávám, Stáří, Benefice Černých koní, Bude mi lehká zem, Baroko - to jen namátkou. Ani se nechce věřit, že to vše napsal jeden člověk. S Petrem Hapkou tvoří kongeniální dvojici. / Až uvidím další pokračování cyklu, tak hodnocení případně doladím.

"Že je zdraví nejdůležitější, to je jedna z největších pověr. Nejdůležitější jsou mezilidské vztahy." Pavel Bělobrádek jen potvrzuje mé přesvědčení, že lidé s vážnějším zdravotním hendikepem často mívají lépe srovnaný žebříček hodnot... A ještě něco. Obvykle se takových komentářů zdržuji, ale tentokrát si to neodpustím: fakt mi hlava nebere, jak tomuto dílu může někdo dát "odpad!" (pokud to tedy ti výtečníci vůbec viděli).

Ten film se mi zdá pořád lepší a lepší s každým dalším shlédnutím. Užívám si každé gesto těch libovejch pistolníků, ale i Mexičanů. Výborné jsou pasáže, kdy jen mlčí a dívají se. Pokud už promluví, mají co říct a neutrácí slova zbytečně. Tedy samozřejmě až na Horsta Buchholtze, ale ten to má v roli.

Už jednou jsem tu psal, že Ondra je borec a velký sympaťák a že za všechny ty problémy si zaslouží hodně štěstí v sezónách, které budou následovat. To bylo ke 13. komnatě Ondřeje Banka. Nyní velmi rád dodávám, že to vše platí i pro Ondřeje Moravce. Takže Ondřeji, díky za skvělé pokoukání nejen během OH v Soči a hodně štěstí a zdraví i dále!

Vůbec nechápu, jak to ti hoši můžou přežít... Neuvěřitelné. Jinak super kamera, lokality, prostředí, traily, počasí, prostě všechno.

No jistě - cyklista a kubista, to je můj člověk. Některé další obrazy mi hodně připomínají mého oblíbeného Miróa a všechny mají krásnou barevnost. A ty "učmrkané" kontrastní kresby postav na závěr byly také super. Skoro neznámý malíř - a jak dobrý!

Dovolím si lehce nadhodnotit, ale fakt jen lehce. Jakože jsem dosud opravdu neměl rád Paula Rudda a rozjezd filmu se mi zdál (dost dlouho) nic moc, tak to mocné finále stálo za to. Tam bylo úplně všechno a já se smál ještě dlouho po skončení filmu. A třešnička na dortu byli Kissáci a obzvláště brýlatý Pete Šelma... Jen dodatek: věřili byste, že za - dnes tak roztomilou kapelu - se u nás v Michli vyhazovalo (ano opravdu, čtete dobře - vyhazovalo) ze studia na gymplu? (Prý zvrácené "umění" a nacistická symbolika.) Až tak v prdeli byla u nás 70. léta.

Podle mého nejlepší bondovka. Kladu ji ještě výše, než ty staré se Seanem Connerym. Debutující Pierce Brosnan mi do role 007 naprosto pasuje, stejně jako vtípky, hříčky, nadhled, to vše je Bond jak ho vidím já. Zápletka je jasná a nekomplikovaná, což hodnotím jako plus. Další nováček, Judy Dench jako M nemá chybu, stejně jako Viktor "jsem nepřemožitelný". No a moje nejmilejší postava - Polka Izabella Scorupco, zde ovšem jako "ruská ministryně dopravy Natálie Semenovová", jak krásně zove v českém dabingu. Tu mám ze všech Bond girls, jak jinak, nejraději.. Jo a - málem bych zapomněl na hudbu: to je další skvost, Golden Eye, Bono, Tina Turner, co dodat.

Jak neuvěřitelně podobné jsou osudy inkvizitora Heinricha Franze Bobliga z Edelstadtu a komunistického prokur- vlastně taky inkvizitora Karla Vaše. Obě tyto kreatury (zde bych se nebál použít označení "lidský odpad", jakkoliv zní strašně) se v pohodě dožily vysokého věku, zřejmě aniž by pociťovaly výčitky svědomí. Ještě bych k nim přidal Josefa Urválka, ten nebyl lepší... Je jen dobře, že se píší takové knihy a točí takové filmy, jako je Kladivo na čarodějnice.

Báječná sonda do těžkého života tvůrce "pokleslé" literatury, uťáplého pisálka Francoise Merlina: "Když tenhle druh literatury má někoho zajímat, musí se číst rychle a jedním dechem." K tomu krásná Jacqueline Bisset, především v roli roztomilé studentky Christiny. Ale J.-P. Belmondo pak samozřejmě exceluje hlavně v roli superagenta Boba Saint-Clara, básníka s ocelovými svaly. Řeknu vám - tenkrát to byli agenti elegáni, prostě zlatý věk. Nebo si snad dokážete představit Daniela Craiga, jak s šibalským úsměvem virtuózně hraje na klavír a recituje k tomu své vlastní verše? Kam jen to ten svět spěje? To už nás, uťáplé, budou zachraňovat jen surovci bez špetky poezie?