Přemek

Moc krásná vize... Obávám se, že existence nějakých táborů by nikoho nezvedla. Každý den slyšíme o uprchlických táborech, o tom, že tam vyrůstá generace malých dětí, které se poškozují a které jsou znásilňované.. Malé děti, slyšíte? Čtete to? A nikdo nic. Civilisation first, jasně.

Špatné úplně ve všem: herecké výkony jsou přepjaté, scénář naprosto nemožný, postavy nesympatické jedna vedle druhé, závěr směšný.. Jediné co stojí za to je asi závěrečná píseň v podání Waldemara Matušky.

Brněnský pořad věnovaný brněnskému seriálu s brněnskými herci se natočí v brněnské hospodě s brněnským pivem a pražskými písničkami a pražskou kapelou Šlapeto. To nechceš.

Na počátku století se v českých kočovných divadlech objevil půvabný žánr: vlastenecké obrazy. V deseti nebo dvaceti minutách se odehrály výjevy jako Odjezd Karla Havlíčka do Brixenu nebo Jan Hus na koncilu kostnickém. Bylo to velmi činané a velmi vlastenecké. Poslední útěk Jeronýma Pražského se hrdě hlásí k této tradici. Hvězdička navíc za Jitku Čvančarovou.

Krásná Jana Brejchová se nechá ukecat maďarskou překladatelkou, aby s ní zůstala v Budapešti ještě týden po jejím úspěšném koncertním vystoupení. Nemá ale na Janu vůbec čas, a tak se Jana potlouká Budapeští, nudí se a my s ní.

"Co je to za příchuť?" - "Poutpourri." - Britské kinematografii se udělala výborná francouzská komedie.

Mohlo to být NĚCO, ale Alice Nellis se neobtěžovala s nějakou zásadní režií, Iva Janžurová před sebou hrne text jako zeminu, Igor Bareš šaržíruje jako o život, nikdo se nezamýšlí nad tím, co vlastně říká, jaké jsou vztahy mezi postavami, proč to či ono vlastně říkají... Jediné, co stojí za to, je Taťjana Medvecká, Jan Hartl a scéna.

Tenhle film měl skončit monologem Toma Hankse o tom, že se pár idiotům podařilo kvůli předsudkům a vlastní blbosti zlikvidovat dům lidem, kteří jsou jen trochu jiní. Takhle se z toho stala zase jen jedna z popkornových blbin.

Tolik nemorálních postav na kilometr čtvereční se vidí málokdy...

V podstatě dost otřesný obraz soudobé morálky; nejen toho, co autoři ukázat chtěli (rodiče nechápou, že dcera chce jiný život než oni, nutí ji do potratu a studia medicíny), ale i to, co třeba ani nezamýšleli (ohavná odosobněnost potratové komise).