prezdivaka

Miluji filmy o filmu. Některé se dostávají za hranici prostého vyprávění. Je s podivem, co se dalo natočit v Polsku v roce 1977, kdy u nás vrcholila normalizace, Husák si mohl dovolit téměř vše, i když zatím mluvil česky. Po koncertě Plastic People v létě 1974 definitivně skončila éra svobody projevu. A Poláci tvoří.

Film je velmi rozporuplný. Na počátku vzbuzuje mnoho rozpaků a nepřesvědčivých akcí. Později se vynořuje etický konflikt a zajímavé paralely s historickými fakty. Bohužel trpí věrohodnost. Vyšetřovací komise vyšetřuje celý rok něco, co nemá žádný rozpor a od počátku je jasný viník i motiv. Co je obsahem tisíců stran spisů komise? Prokurátor během několika dnů celou konstrukci rozmetá. Když se objeví amatérský film (jaktože dávno nebyl zničen, když byl pro profesionální tým teroristů ohrožením), je tam najednou detail na oběť. Kameraman na to neměl techniku, ale ani nemohl tušit, co se odehraje. Střílí se z kanceláře budovy, která nemá otvírací okna. Fotka s falešným datem nepravého střelce je před rozkvetlými květinami. Je to asi tak mazané, jako byste si udělali fotku s vánočním stromkem v pozadí a napsali datum třeba březen.

Bohužel se toto televizní zpracování nevyhlo barvotiskovému podání. Sice jsou zde vidět větší finanční možnosti, ale to není záruka kvality. Scénář je povrchní a omílá známé Hemingwayovy životní etapy. Nevyhnul se ani momentu zachycení snímku Roberta Capy - Smrt republikánského vojáka, který je už dlouho zpochybňován. Snímek vznikl jinak než v boji. Na počátku příjezdu se všichni plácají po ramenou a pijí notné dávky rumu - taková válečná idyla. Až kýčovitě působí první milování během bombardování hotelu. Nikol Kidman se v roli nenašla a její reportérka je křečovitá a nevěrohodná. Snaží se tlačit na pilu, ale výsledkem je jen přehrávání. To Owen je mnohem lepší.

Podivná historie vontských stínadel - s televizními anténami hned ve druhém záběru. Ty pak posměšně korunují střechy i v dalších. Atmosféra veskze žádná. Patos se střídá s nevěrohodností. Možná, kdyby byl film natočen jen s titulky a hudbou, nedopadl tak strašně. Dialogy jsou šroubované a pronášené jakoby je herci četli. A k tomu jsou Rychlé šípy trochu přestárlí. Dvě hvězdy za snahu.

Vykradený námět knihy nabarvené ptáče. Zaplevelené patetickými a nevěrohodnými epizodami. Vrcholem je smrt otce.

Horší to být nemohlo. Škoda že se film odkazuje na skutečnost.

Možná se to zlepší, ale celé to má takový hollywoodský nádech postrádající větší autentičnost. Podtrhuje to špatný dabing, kde se lidé zdraví "zdravím" mluví o fašistech místo nacistech atd. Samosebou tam musí být černoch a k tomu gay.

Značně rozkolísané, ale za některé krásné díly a spousty odkazů i myšlenek, které se nádherně propojují, musím celou sérii hodnotit tak vysoko.

Vše už bylo napsáno. Možná si málokdo všiml hravosti ve výběru názvů epizod. Jsou to záměrně názvy filmových či literárních děl.

A ještě tu o Smolíčkovi.