salisbury

Christopher Nolan mě svým filmem naplněným gravitačním časosběrem oslnil a já opět uzřel film, který stojí za to vidět více než dvakrát. Ba naopak film si o to vyloženě žádá. Matthew dozrál v herce, kterému lze uvěřit i nemožné aniž by se ztratil či byl pohlcen v černé díře a Matt rozrazil plátno rolí, která mu neskutečně sedla jak milimetrové spojení dvou kosmických těles. Dokonale precizní Hans Zimmer proťal vakuum hudbou, která se mi zaryla do naslouchátek a já oněměl snad jako nikdy. Skvělý film, který si žádá repete a já se na něj již teď těším.

Strhující příběh mladého scénáristy a režiséra Xaviera Dolana nabízí širokou vypravěčskou hloubku plnou neutuchající životní zralosti. Výtečná kamera André Turpina zvládla neskutečně artový čtvercový formát s občasnou širokoúhlou natáhlostí. V jedné chvíli jsem gradoval svým prožitkem jak v Aronofskyho Fontáně. Úžasné dílo, kterým jsem si velmi rád proletěl za neustálé kadence verbální vulgárnosti. Naturální, dojemné a hravé. Nemohl jsem hodnotit jinak než plným počtem bodů, za kterým si nekompromisně stojím.

Film z francouzského venkova provoněný vůní indického koření mě příjemně polaskal. Chuťové pohárky se mi při pohledu na neustálé kuchtění totálně splašily a žádaly něčeho obdobného. Naštěstí jsem byl sycen velmi příjemnou dávkou duševní stravy, která mé nitro zaplnila a já jsem opomněl chvílemi na žádostivost mého rozmazleného jazýčku. Málokdo by tušil, že Bibendum maskot firmy Michelin, která se zaobírá výrobou pneumatik, stojí i u zrodu průvodců nejlepších evropských restaurací, které udělují tolik žádané michelinské hvězdy, v tomto filmovém opusu nesmírně chtěné. Já tedy závěrem ohodnotím tento film čtyřmi hvězdami ač nemichelinskými i jdu si dopřáti párku v rohlíku do nejbližšího občerstvovacího kiosku.

Andělé všedního dne jsou milým rozvířením filmových vod české kinematografie. Alice Nellis opět příjemně našlapuje do dramatické tvorby za pisatelského doprovodu Michala Viewegha. Andělé jsou jistojistě stále kolem nás, jen my si to ve své uspěchanosti čím dál méně uvědomujeme. Jsem zvědav jaký anděl strážný má na starosti mou schránku bytostně spjatou se Zemí i doufám, že je zasypán minimem pracovní činnosti a má dost času na andělské zevlování.

Ekvalizér nám kmitočtově upravil příběh svým jednáním, které nás uvědomilo o tom, že tady si někdo hraje s rozpáleným hořákem. Denzel Washington svou naladěnou akční frekvencí poukázal na to, že i ve svém věku je schopen si hrát na akčního hrdinu bez bázně a hany a myslím, že se mu to nadmíru povedlo. Jsem rád, že alespoň na filmovém plátně máme reky, kteří hájí spravedlnost za tichého počítání rychle ubíhajích vteřin. Nu nic, zapínám stopky a jdu se ponořit do víru všedního života se sáčkem čaje zabaleným v ubrousku a s knížkou Stařec a moře v podpaží.

Město hříchu ve svém noiru roztemnělo plátno, které devět dlouhých let odpočívalo v ústraní a čekalo na tuto černobílou filmovou kompozici s jemným dotekem kolorizace. Stylizace mě opět pozřela i zaposlouchal jsem se velmi rád do vypravěčského hlasu, který pobublával jak dobře seřízený Harley. Eva Green dala tušit nejen svým luxusním nudismem, že je femme fatale na kterou je radno se dívat, ale pokud možno nedobré si něco začínat. Ostatní herecké party byly též velmi zdařilé a příběh díky nim i přes pomalejší rytmus uplynul velmi rychle. Sin City má jistojistě několik nedostatků vůči dílu prvnímu, ale já mu to díky zpracování odpouštím neb tohle je přesně ten šálek ranní kávy, kterým si vždy rád zasytím břich.

Fakující učitel v podání německého Sagvana mě příjemně překvapil jak zaprášený vánoční dárek objevený po několika letech na skříni. Po sfouknutí prachového pylu se mi rozestlal pohled na velmi vtipnou komedii, která byla evropsky pohodově bláznivá. Některé momenty byly k popukání, že i teď mám chuť se nad tím pousmát s těšením na blízké repete.

Želví polévka s krysím ocáskem mě překvapivě zachutnala a to hlavně díky vtipným okrunýřovaným hláškám, které mi velmi jasně naznačily, že se mám smát ač jsem se snažil ze všech sil kabonit. Přeci jen jsem šel na film určený spíše upovídaným děckám jejichž fantazie není ještě narušena dospělostí. Uvítal jsem po dlouhé době na plátně Whoopi Goldberg, která mi přišla z celého hereckého ansámblu nejlepší a Megan Fox mě bohužel svým projevem minula jak lučištník sousedův terč. Pokud hlášky budou stále tak vtipné jako doposud, tak se na další setkání s Michelangelem, Donatellem, Leonardem a Raphaelem nesmírně těším.

Luna rozvířila kouzelný hvězdný prach, který se usadil na příběhu jenž je nafouknut Woody Allenovskou scénáristickou genialitou. Hrátky se slovy, které mistr vždy umí velmi příjemně vměstnat do úst herecké společnosti, jsou hřejivě malebné a rozhodně nenudí. Colin Firth opět ukázal jak umí brilantně prodat svůj šarm a hlavně herecký um. Emma Stone by zas svou neutuchající roztomilostí mohla rozladit nejeden tranzistorový přijímač, který je pevně ukotven v síti kmitočtové frekvence. Kouzlo měsíčního svitu je balzámem na duších těch, co rádi se nechají unést v hvězdném korábu vtipné noblesy.

V oku tornáda jsem se uchytil i pohleděl mu ze sítnice do retiny za bouřlivého křiku zvukového systému Dolby Atmos. Efektně destrukční podívaná za běhu mizerného příběhu, který byl v objetí kamerové armády nejen lovců vzduchových vírů. Richard Armitage by si zasloužil rozhodně zajímavější roli než tuto záchodovou, která po spláchnutí zmizí v dějinách potrubního systému jen s lehkým zašplouchnutím.