Kri-kri

Píseň z nejnovějšího alba Hélène Rolles. Tento klip z interiéru garáže je silnou nostalgií 90. let, kdy se natáčel můj oblíbený seriál. I když samotné provedení klipu není nikterak originální a Hélène pouze prochází garáží tak jako v 30 let starém klipu Peut-être qu'en septembre, oceňuji především hudební stránku a ta je bezkonkurenční.

Tak i loni, jako již mnohokrát předtím se další kavárenský prorežimní vlezdoprdelista rozhodl natočit film o novodobém a českému lidu neustále vnucovaném kultu osobnosti a proamerické loutce s honosným sídlem v Portugalsku, jenž se mimo jiné proslavil amnestiemi a milostmi vrahů a tunelářů nebo schválením bombardování Jugoslávie. Svoji první ženu roky podváděl a dokonce i když už byla na smrtelné posteli. Pak si vzal hvízdající zlatokopku a na její rozkaz z hradu vyhnal Ďulu, psa zesnulé Olgy. Napodruhé se stal prezidentem jenom díky tomu, že "pomáhat a chránit" dostali z patřičných vyšších politických kruhů od pohrobků chátry dvou sedmiček příkaz zrovna v den hlasování zabásnout Sládka. Ale nic z těchto faktů se do onoho "biografického" filmu dostat nemohlo. Tak vznikla téměř dvouhodinová vymývárna mozků dnešní mládeži o deseti aktérech. Cokoliv o tomto vychcanci, který obelhával národ frázemi o pravdě a lásce a přitom si za obou režimů žil jako mahárádža, neboť i za tolik démonizovaného socialismu byl prominentním muklem si nezaslouží ani odpad, ale mínus nekonečno.

No jistě, na všechno máte patent, jste nejchytřejší velmocí na světě, vakcínu máte snad ještě dřív, než se vyrojil virus a i v připravenosti a opatřeních jste světové jedničky. Asi právě proto jste i v žebříčku na bezkonkurenčním prvním místě (přes 3 miliony nakažených a 134 000 mrtvých). Američané si zkrátka i v tom negativním musejí vybojovat světové prvenství. Tak jen dál nabádejte ten svůj extrémně tupý a zdegenerovaný národ, aby si vstříkával savo do žil a podobné nesmysly. A ode mě máte ještě zcela zdarma jednu radu - uvalte na koronavirus sankce! Když to tak rádi aplikujete na suverénní země, tak proč ne na viry? Možná se ho tím nejsnáze zbavíte.:)

Tento rozsáhlý dramatický seriál mi hodně připomíná Moc osudu, zejména proto, že se to odehrává ve stejném kraji a rovněž se tu hodně lpí na tradicích a oblastních zvycích. První polovina seriálu mi připadá více dynamičtější, v jednom kuse se tam něco dělo: zákeřná baba Azize kuje lstivé pikle, postupné odhalování minulosti ohledně prapůvodu mnohaleté pomsty a v jednom kuse členové jedné rodiny s bouchačkou vtrhnou do sídla druhé rodiny a udělají tam pořádný bugr. Ve druhé polovině je děj strašně rozvláčný, předně mě iritovalo zdlouhavé milostné tokání Reyyan s Miranem. Škoda úmrtí některých postav, hlavně Elif a Hazara. Miranovo chování mě dost rozčilovalo, jak v jednom kuse řval jak postřelený lev a neskutečně mi lezla na nervy zákeřná intrikánka Yaren, sobec non plus ultra, kterému vždy všechny sviňárny prošly, dokonce i vražda, něco jako Hazal ze seriálu Vyměněné osudy. Ke konci potěší napravení Gönül, Azize a Cihana, naopak z Fusun se vyklubala pořádná bestie. Je mi trochu divné, že v téměř celé třetí řadě chyběla Reyyanina mladší sestra Gul, přestože se o ní mluvilo, jako by tam stále byla, v žádných scénách se neobjevila, snad ještě na počátku po příchodu Aslana, pak definitivně zmizí. Z postav jsem si oblíbil Elif, jako jediná z Aslanbeyů do poslední chvíle usilovala o ukončení pomsty a mír mezi oběma rodinami a sympatická je i Miranova babička Sükran. Šťastně to nakonec dopadlo s Azatem a Gönül. Víckrát vidět nemusím, ostatně znovu bych všech 256 dílů už asi nedal, nicméně na jedno shlédnutí, pokud máte možnost přeskakovat zdlouhavé, nezajímavé a neustále opakující se retrospektivní scény to ujde a kvalitní slovenský dabing rovněž potěší. 3 * a 50%.

Tento seriál řadím k těm lepším, co jsem z turecké provenience viděl. Místy trochu připomíná Vyměněné osudy, zejm. ohledně té sesterské rivality a nesnášenlivosti a touze jedné ze sester po bohatství a životu v přepychu. Seriál tak trochu popírá i známou tradici tureckých seriálů, kdy postupně umírají hlavní postavy. Zde téměř po celou dobu nikdo nezemře, až těsně před koncem dojde k úmrtí hned několika hlavních postav velmi brzy po sobě. Dost mi lezla na nervy naivní matka Seher, jak často pomáhala Seniz v plnění jejich intrik, aniž by cokoliv tušila. Líbila se mi velice pomalu a postupně vznikající láska mezi závislačkou na sociálních sítích Damlou a Civanem. Ceren byla postava, u které se scénáristé nedokázali rozhodnout, zda má být vychytralou nebo úplně blbou, dost se to u ní měnilo. Jednou dokážala přechytračit Seniz ohledně jedu, kterým měla otrávit Nedima a nakonec otrávila ji, v ten moment se zdálo, že jí to docela pálí, jenže když později zjistila, že Seniz není ochrnutá a dokonce když jí ve spánku napadla a málem udusila, měla se jí raději co nejvíc vyhýbat, namísto toho ji i ve svůj svatební den šla provokovat, což se jí stalo osudným. Ale zas nebýt toho, diváci by přišli o vcelku originální dvojnásobné úmrtí pádem z balkónu. Úplně zbytečná mi přišla Cemrina kamarádka zpěvačka, co se objevovala v několik posledních dílech, absolutně nijak nezasáhla do děje, tvořila jen zbytečnou vatu. A vlastně ani nebyl dořešen únos Cemre objednaný Seniz v den, kdy chtěla Cenkovi a Nedimovi prozradit, že jsou bratři, zametlo se to pod koberec tím, že vinu na sebe vzal bývalý zaměstnanec Karaçayových. Hodnotím průměrně 3 * a 50%.

Poctivě jsem shlédl prvních 70 dílů, což zahrnuje víc jak 2/3 celého seriálu a bohužel ten zbytek asi už nedám. Podle zdejšího popisu to sice vypadalo zajímavě, nicméně realita je úplně jiná. Ten seriál není vůbec komediální (za celou dobu jsem se nezasmál jediné situaci), není to ani drama, jenom strašná nuda bez sebemenšího náboje a napětí. Jediná záporačka má intriky slaboučké jak nemocniční čaj a když už se po mnoha dílech konečně schyluje k nějakému maléru, tak je nakonec zažehnán. Žádné dějové zvraty ani zajímavé charakterní postavy, pouze jedna velká nuda. To už opravdu i ta Láska na první pomoc byla vtipnější a Tisíc a jedna noc dramatičtější. Zde navíc figuruje velmi rušivý element ve formě toho neskutečně rozmazleného, uječeného a panovačného spratka Kayry, která si vždy všechno vydupe a to jak minimálně dvacetkrát za každý díl na Sunu zapiští "maminkooo!" vyloženě rve uši. Měl jsem snahu, ale fakt se to nedá. Navíc je tu zápletka s matkou Suny a jejich sourozenců, kterou pokládali za mrtvou, ale léta se schovávala a najednou se vrátila, což je přesně okopírované z Lásky na druhý pokus, akorát tam to bylo mnohem zajímavější a emotivnější. Další zápletka je s biologickou matkou Kayry, která ji po letech opuštění chce soudní cestou dostat do péče, což je zas okopírované z Moji malé princezny. Zkrátka tento seriál nepřináší absolutně nic originálního, pouze triviálně podané zápletky převzaté již z jiných a mnohem povedenějších tureckých seriálů. Ke všemu mi přijde, že ti herci zde hrají dost otřesně až ochotnicky, zejména představitel otce Suny. Ani český dabing na kvalitě nijak nepřidal, spíš naopak, proto nemohu jinak, než udělit nemilosrdný odpad a 5%. Kdybych dal soucitnou 1 *, bylo by to nespravedlivé vůči tureckým seriálům, jimž jsem ji udělil a oproti tomuto jsou přece jen o něco zajímavější i originálnější.

Jedno se Soukupovi nedá upřít. Velmi dobře ví, jak (byť negativně) přilákat a zaujmout masy. Žádný seriál, ba dokonce ani ten nejkomerčnější velkofilm doposud na ČSFD nezískal během prvních 24 hodin tak závratný počet hodnocení a komentářů. Takže svým způsobem byl účel splněn - 1. místo v žebříčku (že mezi nejhoršími už není podstatné). Mnozí tu píší, že Soukup je narcis a je to docela možné. Jemu nejde o kvalitu, ale o co nejvyšší míru publicity. Nebudu tu vykřikovat, jaký je tento výtvor hnůj, mně to zkrátka připadá jako politická odnož Bezdružic s velmi seškrtaným rozpočtem (bez scénáristů, herců, režiséra a dalších profesí).

Kdepak, tady už ani defenestrace nepomůže. Plicní a dýmějový mor na ty kavárenské kurvy z Kavčích hor, které mají tu nehoráznou drzost se po tom všem ještě nazývat veřejnoprávní (přitom jediné, čím se liší o komerčních TV je, že filmy a seriály dosud neprošpikovávají reklamními bloky) a od diváků každý měsíc vybírat výpalné, aby byly prachy na agitační vymývárny mozků! Tímto pořadem dosáhla manipulace v polistopadové havloidní diktatuře svého vrcholu, kam se na ně hrabe amatér Soukup z TV Barrandov. A aby toho hnusu z pražské kavárny nebylo málo, tak tam ještě účinkuje obézní zmalovaná rašple, které nestačilo cpát svými dřívějšími pokleslými pořady do hlav svá feministická moudra ženám, teď na diváky útočí i z politického spektra. Jistě mezi sebe brzy přiberou prorežimní prostituty Mádla a Issovou, Drahošova kámoše Polívku a výkvět manipulátorů obyvatelstva bude komplet. Vystřílet tuhle pražskou pravdoláskařskou pakáž a byl by v této zemi pořádek a klid!

Na tento seriál jsem se zprvu docela těšil, jelikož dle zdejšího obsahu vypadal zajímavě, bohužel zdání klame. Nakonec jsem Velvyslancovu dceru sledoval až do 130. dílu, tudíž do odjezdu Nare (kupodivu v tomto seriálu tvůrci nenechali hlavní postavu zemřít, pouze odcestovat do zahraničí, což je u tureckých dramat vzácná výjimka) a do zakončení linky s Gedizem, pak už ten zbytek nemělo cenu dokoukat. Jediná trochu sympatická a vtipná postava s vyřídilkou je Elvan, zato Sancar mi lezl na nervy, jak té prohnané Menekşe sežral lacinou fintu s těhotenstvím a že ji už dávno nevykopl z baráku. Nare věčně dělala drahoty, třebaže Sancara stále milovala, nechtěla s ním být, pak zase chtěla a tak stále dokola. I Kavrukovo filozofování se časem omrzí a románek Yahya+Dudu mě nezajímal. Většinu dílů jsem spíš jen tak v rychlosti prolítl, u tohoto seriálu se to ani jinak nedá. Nejenže se vyloženě v každém dílu zdlouhavě béká (někdy dokonce i vícekrát za díl), což spíš dělá z dramatu muzikál, ale i scény s mluvenými pasážemi jsou zde strašně zdlouhavé, dialogy jsou zpracovány tak, že někdo řekne větu, pak je několik vteřin odmlka, během níž na sebe protagonisté mlčky čučí a teprve pak ten druhý odpoví. V každém 45-minutovém dílu je tím pádem souhrnně 10 - 15 minut čistého dialogu, což je pro mě coby diváka potrpící si na kvalitních dialozích utrpení. Ke všemu ten český dabing je dost mizerný, hlavně po stránce úpravy dialogů, každá třetí věta začíná hnusným pražským "hele", což mě neskutečně irituje. I počet dabérů je žalostný, Meissel kromě otce Nare daboval veškeré další starce a vlastně skoro kteroukoliv epizodní mužskou postavu starší padesáti let a i Halešová dabovala více hlavních rolí (kromě matky Gedize a Muge i Gülsiye). Možná kdybych nebyl netrpělivý a počkal si na slovenský dabing, třeba by požitek ze seriálu a i mé výsledné hodnocení bylo alespoň o chloupek vyšší, takhle tomu víc jak lepší 1 * a 25% nedám.

Tak tímto pořadem mě Soukup dost nasral. Ovšem nikoliv pro jeho svérázné politické názory či populistické žvásty tak jako všechny ostatní zde zodpadňující (ty jsou mi celkem ukradené), ale že si vytvořil pořad s dotazy diváků týkající se výhradně politického a současného společenského dění. Vzhledem k tomu, že je ředitelem a majitelem televizní stanice bych spíš čekal, že bude odpovídat na dotazy ohledně pořadů vysílaných na TV Barrandov. Zvlášť když podobné pořady už z obrazovek dávno vymizely. Kavárenská ČT tento kontaktní pořad s diváky (dříve Nad dopisy diváků, později Listárna) zrušila už někdy v 90. letech a Nova odpovídá pouze na dotazy ohledně komerčních filmů a seriálů, které mají odvysílat v nejbližších dnech a už k nim mají připravené i upoutávky. No a primitivní skopčácko-amerikanistická Prima takovýto pořad pro jistotu nezavedla nikdy, aby nemuseli vysvětlovat, poč zničili dabingy seriálů z Premiéry. Proto když jsem uviděl název Volejte a pište šéfovi, potěšilo mě, že se tento formát pořadu konečně vrací na TV obrazovku. Po shlédnutí dvou dílů mi došlo, jak hluboce jsem se zmýlil a znechuceně zodpadňuji.