NSN

Něco tady nehraje, když se ani po hodině nedostaví ta správná chytlavost. Bez ní to prostě nemůže fungovat, ačkoliv hudba a kostýmy neměly chybu. Zkrátka ten typickej českej tón mi zase nesedl.

Ponurá, silně depresivní tvorba a v ní zabijácká mánie bez motivu a vysvětlení.

Plno krve, plno zničenejch útrob a plno zombienacistů, který prahnou po mamonu. A to celý na sněhu, zvesela a vtipně.

Na základě propagace a těch vysokých čísel tady se pokouším vsugerovat si, že se mi to teda musí líbit, ale ono to prostě nešlo. Obživlá plyš nestačí svejma prej vulgárnostma utáhnout tuhle sladkou, avšak vcelku akční nenáročnost a padá do skupiny oněch žánrů, kde nedá se vtipům smát, kde nic extra se nekoná a kde z líbivýho námětu dostaví se rozpaky a zklamání.

Zábavná prostoduchost o lesních retardovaných a zmutovaných mužících, který nechtěj nic jinýho, než si jenom "hrát". A takový vynalézavý jsou!

Zdlouhavej příběh s chudým obsahem, s pár vtipnejma hláškama a nemocniční vsuvkou, která odrazuje a deprimuje.

V úmyslně tragický rovině, v dlouhých detailních záběrech, v tichu a pustým prostředí je včleněn silnej cit a a depresivní touha po nenaplněný minulosti.

Optimistická očista s vrchovatou dávkou vřelosti s vynikajícím M. Freemanem: "Nikdy nepřestávej hledat to, co tam není“.

Nepřehledný, anonymní a bez určení času a místa. Občas slušnej záběr kazí nevhodná hudba.

Oni se tam tak všichni úpěnlivě snažej, a to odrazuje. Nejen tohle, ale i stupidita scén, dialogů, kvokání a nářků nad tím, jaký jsou chlapi mizerové mě vytáčí. Stačila mi čtvrthodina. Amen.