Recenze (145)
Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách (2007)
Úsměvný a odlehčený vyprávění o dvouch sortách na planetě. Chabý prokreslení příkladů komunikace mezi ženami a muži a minimum sehraných scén je zde velkým mínusem; fajnšmekři tohohle tématu nechť si ho raději vychutnaj v kvalitnější podobě, třeba v knižní nebo rovnou face to face.
Intimní past (2011)
Tuctovka ničím nepřekvapující. V tmavých interiérech se odehrává klasický obehraný téma ženský prostoduchosti padající do spárů okouzlujících a později zvrhlých protějšků.
Oddělen (2011)
Náhled na zkaženou mládež, problematiku ve školství a prolínání strastí z učitelových dětských let do současnosti je slušně prošpikován zdařilou depresí a pesimismem, je neutuchající a opravdu unavující. V ospalým a mdlým tempu chybí motivace zabejvat se nadhozeným problémem. Nikdo nic neřeší. A nikdo nemá zájem.
Coriolanus (2011)
Těžkej a neodpočinkovej film pro specifickýho diváka, kterej dokáže respektovat a posléze ocenit jeho poněkud nezvyklou formu. Odprostit se od toho a soustředit se na hloubku myšlenek a dialogy v nich znamená značný úsilí; odměna za vytrpění je chytře vtěsněna do veršovaný podoby a v přehledný pointě nabízí zoufalou pravdu, honbu za ni a nedocenění.
Kniha přežití (2010)
Taková akční povedená pohádka, ve který se lehce tolerujou její typický prvky a ani ta finální víra není obtěžující.
Albert Nobbs (2011)
Skvělej nášlap do ideálu po půlce ztrácí dech a takto vysílen pokračuje až do samotnýho konce. Škoda. Umělo to totiž zaujmout stylem, výkonem a nečekaným dějem, kterej si doslova říkal o jinou pointu, než kterou nabídl.
Vyměřený čas (2011)
Tomuhle originálnímu nápadu by pomohlo hlubší zpracování a inteligentní vkluz moralizace do podvědomí místo vtíravých žvástů o nevážení si našeho drahocennýho času včetně tý pitomý úvahy v závěru. I akce jaksi pokulhává a na přídavný future prvky nebylo pomyšleno. Nenáročným divákům nechť se líbí!
Jdi a dívej se (1985)
Ještě tu k Odpadu chybí sekce Halucinace. Nepíšu tu o čem film je, ale jakým způsobem je natočen. Ano, otřesně, protože to se mnou nic nedělá – zmiňovaný scény, atmosféra a lidi mě neskutečně nuděj, vlastně co víc – kroutím hlavou nad tím paskvilem a nahlas a sprostě kleju.
Ztracen ve vesmíru (2011)
Ani scifi, ani drama, pouze katastrofa - ve smyslu plytkýho moralizování o životě, bez spádu, nápadu a jiskry. Pod rádoby meditačním obalem nachází se jedno veliký nic, kamera zabírá stále jedny a ty samý místa a i ty hlášky jsou naprosto mimo moje vnímání.
Černobílý svět (2011)
Precizní dílo. Klidná a stylová atmosféra a v ní nenásilně a citlivě rozvíjející se hlavní náplň nabízí vynikající relax a zamyšlení. A právě tenhle kontrast je tady unikátní.