vyfuk

Ještě, že ten Lanka jde taky od posilování taky k filmu. Už bylo na čase. Úvodní část filmu je hodně zvláštní. Jsme vhozeni ambiciózně do něčeho, co vůbec nevíme, jak bude fungovat. Kozub v roli klasicky nejdříve vypadá jako recese a parodie. Co si budeme... on umí roli takového typu zahrát, ale většinou to bylo pro humorné účely a ne pro účely toho, kdy to má člověka spíše dojmout nebo chytit za srdce. Čím víc si zvykáme, tak nám dojde, že to jde. Sice to zadrhne, ale jako jo. Postava sestry je dost zvláštně tendenční. Někdy je s bratrem v pohodě, pak by ho nejraději zabila. Důležité momenty jsou v něčem takové odbyté, ale zase jiné scény jsou schopny být dobře navázané. Jako třeba ústav a Kozubova ruka s autem. Jinak je ale zajímavé, že tvůrci docela dokázali splnit svůj úkol. Jasně, je to na český film docela silné téma, které se v celkovém kontextu neposouvá nikam dál, ale jestli do dál posune český film, tak to beru. Rozhodně to není extra špatný film. Finální fáze je jen trochu přitažená za vlasy, protože finální bod problému šel vyřešit jedním činem nebo větou, ale místo toho se tam chodí kolem horké kaše. Plus teda product placement, který vás nejednou nechá rolovat očima, ale zase díky tomu film mohl vzniknout. Takže za mě milé překvapení.

Celkově hodně zvláštní film. Nejdříve je to atmoška ve stylu klaustra, pak se to přehoupne do něčeho komplexnějšího, ale pak je to ujetina jak svině. Film je na takové ty kapitoly, ale tvůrce to alespoň nestrká nám všem před ksicht nabubřele jen tak. S každou kapitolou však film trochu ztratí drive. Celé Long tam má zase takovou ochablou ale mnohem komplexnější linku. Jenže tvůrce ji nedokáže pořádně využít. Má pointa je taková, že i když nejsem fanda až takto ujetých možností (navíc mi přijde je mnohdy nedovysvětlených), tak spíše pak byl problém v tom jak nahodile a necharakterně se věci děly. Nebyla to úplná katastrofa, ale že by si za to film zasloužil nějak extra velký spotlight, to teda ne. První třetina pecka. Hudba taky pecka. Podmanivá. A nečekaně dobrý Long a Skarsgård. Ale to pomalu končím.

Zase něco, co by se dalo nazvat jako poctivá filmařina ze staré školy. K takovýmto filmům moc nevím, co dodat, protože mnohdy pokud to i dle hodnocení nejsou úplné srance, tak kvalita mluví sama za sebe. Hezky provázané záběry, precizně odvyprávěný příběh, který má atmosféru, hlavu a patu, odkazuje na klasiky doby renesančních i antických... no prostě kumšt. Trochu jsem zde cítil podobný feeling jako u Přichází Satan, kde jsem cítil, že sleduji něco velkého, ale vlastně mě to nedokázalo chytit za koule tak moc. Tak či onak to je klasika. A dobrá.

Za Komančů bylo prostě líp. Já to říkám furt. Hlavně, když jedna indiánská holka v 16. století rozmrdá na hovna vesmírné zabíjecí monstrum, se kterým si nevěděla rady ani horda mariňáků. Já si ale nestěžuji. I když už od začátku drhne to, že indiáni spolu mluví spisovnou angličtinou a občas nahodí nějaké to prastaré slovíčko, ale co taky čekat od masové produkce pro Američany, pro které svět končí u Havaje nebo Británie. Film má však svoje tempo a hlavně to není prvoplánová sračka jak v dnešní továrně na kvantitu bývá. Není to světoborný gejmčenžr, ale rozhodně nejde o lichou kravinu. Změna prostředí a všeho dost prospěla. Kromě toho máme velice zajímavou a podmanivou hudbu za mě. Konečně něco z nějakého universa, co není totální sranec.

Trochu s opožděním, ale i tak jsem za to rád. Rest z minulých Varů, který by nebyl přímo na škodu. Silný příběh, kde se prolíná sportovní úspěch s ne/úspěchem v národním měřítku, které se mohou teoreticky prolnout a navázat. Nebudu si nalhávat, že jsem v tom viděl něco víc, ale i tak je to krásný film.

Mohl jsem vidět již ve Varech, ale po negativní zkušenosti se Čtvercem, jsem si řekl, že si nebudu kazit festival. Teď vím, že bych si ho naopak tím asi zpříjemnil. I když ta festivalová nálada je občas tak vážná, že komedii nepoznáte, i když ji točí Allen. Všichni vychválili Östlunda do nebeských výšin, takže jsem bojoval i s určitou skepsí, kterou jsem záhy dokázal překonat. První scény jasně ukazují kam film směřuje a byla z toho jasná zábava. Nejvíce jsem chcal ze scény s kufříkem z vrtulníku. Osobně jsem takový fanda bizarního humoru, že za mě mohl jít režisér ještě dál, nicméně chápu, že by u obce asi narazil, že to přehnal a budu se s tím snad muset jednou potýkat já. Ale nasrat! Šlo z toho vyždímat víc. Bývá bráno, že poslední kapitola byla slabší, což uznávám, ale rozhodně film nezruinovala. Za mě k tomu měly nejblíže právě ony části, které se snažily být dost vážné nebo takové vágní oproti myšlence díla. Mnoho super scén i s komunikací marxismu versus kapitalismu a finální morální scéna. Za mě to někdy drhlo, ale jinak jako pecka. Moje gusto. I sell shit!

Když jsme měli tu čest se seznámit s tímto dílem, tak jsem byl klasicky skeptický. Neustálá adorace sériových vrahů a podobně je sama o sobě těžká a mnoho lidí se toho stále drží. Opět se to projevilo i v tomto případě. Na druhé straně je tu ale i onen seriál jako takový. Ten v záživné, docela i umělecké formě zachycuje příběh trouby, který měl jen hodně velký štěstí a systém nad ním přivíral oči. Přeci jen, seriál začíná už tím, že je zatčen. Dojezd seriálu je docela těžkopádný, ale zase se nám věnuje viktimologii a tomu, že kromě vraha tu jsou nějaké oběti. O to víc je smutnější, že Dahmer v mnoha ohledech se chová jako malý fakan, který ani neví, co dělá. Seriál ani tak není sonda do mysli vraha jako v něčem i do společnosti toho jak žijeme a zavíráme oči. Plus k tomu i nějaké emancipace, nad kterou si Netflix jako vždy rád přihřeje polívčičku. V tomto případě snad ale nejméně konfliktně za poslední roky. K tvorbě z této dílny a na toto téma jsem silně skeptický, ale nakonec se povedlo udělat něco, co má hodnotu, je to zajímavé a není to něco bezmyšlenkovitého. Skvělá hudba dua C+W už jen jen třešnička.

Říká se, že darovanému koni na zuby neser. Ale ukáknu si. Ne že ne. Recenze tvrdila, že to je jako 50 odstínů hnědi pro náročné. Zajímavá úvaha. Donutilo se mě zamyslet nad tím, v čem je tenhle film třeba lepší než ona vlhká sága. A v něčem jsem dospěl, že subjektivně nijak. Objektivně je to docela jasné, ale od toho tu nejsem. Dvě hrdinky žijí ve svém domina a subina světě, kde jedou dril a už to začne být otravné. Jak pro postavy, tak diváky. Hlavní herečka subiny je nepříjemná jako daně v březnu. Film je celou dobu ještě v takovém pseudo-WWI hávu společnosti žen, které nejraději rozebírají život brouků a má to i takovou bažinatou atmosféru s těmi obrostlými baráky a podobně. To na mě docela působilo. Ale stále jsem čekal, co z toho bude. Pak už se děj vytrácí a je to jen strašná otrava. Pak se kus děje odehrává ve vagíně a tak dále. Nechci to hanit. Jasně, z anotace se dozvíme, že je to pocta něčemu. Beru. Ale za mě jediné štěstí, že to bylo zadarmo.

V moment, kdy jsem zjistil, že vyjde něco takového a ještě ze slovenské produkce, začal jsem napínat uši. Těšil jsem se jako koledník na pomlázku. Podpořila to cena z festivalu, rozmělnili anti-ándrasské recenze a zase vyhladily rozhovory s Nvotovou, která věděla, co dělá. Pak přišly procenta a mé samotné zhlédnutí a jsme tam kde jsme. V prdeli. Rozumím, že definovat něco jako horor je dnes ošemetné. I kvůli idiotům, co pod klasikou hororu stále vidí něco jako Paranormal Activity. Jenže tady jsem se při každé scéně nejvíc děsil toho, že postavy zase promluví a budou chtít cokoliv dělat. Osobně si myslím, že se slovenštinou jsem kamarád. Dokáži s ní docela i hovořit a o rozumění jazyka ani nemluvě. Je fakt ten, že ovšem čarodějnici jako "bosouhorku" jsem zjistil, že existuje až před filmem. Nicméně tady se vyvinul nějaký dialekt, kde postavy huhňají, mumlají a je jim rozumět třeba 40 % toho, co povedaj. A to jsem optimista. Pak je tu jazyk těla. Další šum. Postavy dělají všechno strašně nahodile, necharakteristicky a hlavně bláznivě. Někam přijedou, začnou střílet, bláznit z kravin a divák ani neví proč. Při nejlepším jim rozumí něco jako "Čo huhmmmm tam hmmmmhu niečo bbbbu bolo!" Jsem upřímně alergický na to, že dnešní kritici strašně rádi mluví o tom, jak se autor ve filmu vyjadřuje sebestředně a myslí si o sobě něco víc. Velká výjimka je v tomto případě u tohoto filmu oddělování na kapitoly, které jenom podtrhuje problém celého filmu. Máme kapitolu Divé dítě nebo co to bylo a o něm za celou dobu nevím, že existuje. Postavy jednají, jako kdyby utekly z povídkového sborníku a vyhlásily revoluci. Spousta věcí je ve filmu strašně přemrštených, emocionální až se v tom strašně ztratí ta pointa. Která je sama o sobě v něčem vágní. Jasně, chlapi jsou prasata. Jasně, Velikonoce jsou brutální lynč na ženy a blababla. Mimochodem já sám nejsem fanda oslav Velikonoc, ale u téhle scény jsem sám trochu křenil. Suma sumárum strašně random film. Nevadilo by mi poselství... nic. Ale ta forma je jako otevřený jogurt na júlovém slunci. Dobrou chuť!

Film, který se zajímavou lehkostí kombinuje lidskou křehkost a zároveň i zbytečnou surovost. Ještě ke všemu v rovině kluků, kdy se mnohdy předhazuje spíše to druhé. Nejvíce překvapující na filmu byly vztahy mezi aktéry, které ukázaly, že něco takového mohou mít i zastánci mužského pohlaví. A přitom nemusí jít o žádnou macho propagandu. Klasicky do toho musí autor vtěsnat nějaké nadpřirozeno, což je na tyto filmu už klasika, ale zase toho nebylo tolik. Po nějaké době islandský film, který mě bavil a dával mi i smysl.