Recenze (525)
Vůně ženy (1992)
52. KVIFF: Většinou si udělám radost a jdu o fesťáku i na jednoho Pacina. Člověk neudělá chybu. O tomhle filmu se dá opravdu říci: Budete se smát, budete plakat, změní vám to život.
Jak balit holky na mejdanech (2017)
Na jednu stranu jsem byl příjemně překvapený neotřelostí nápadu, na stranu druhou je ten film natolik rozházenej, že mě to až překvapilo. Já vím, punk... Tudíž se dočkáme anální sondy do života punkerů, několika super vtipných scének a pár nevýslovných zmatků.
nech ten sen hořet (2017)
Super, asi v 5. minutě jsem zabral. Snímek, který nezná slovo insomnie.
Oklamaný (2017)
Nevím, jak by se Sofia Coppola dívala na to, že diváci 52. KVIFF přijali její snímek jako černou komedii, co se týče reakcí v sále. Což není zrovna špatně, jen to mnohé vypovídá o snímku i diváctvu českém.
Den poté (2017)
Korejský černobílý film... Už zpočátku jsem si říkal, že možná bude problém rozeznat jednotlivé postavy, jenže ono tomu nakonec tak bylo. Dokonce i hlavní mužský představitel nepozná jednu z hereček! K tomu přidejte nejasně načrtnutou časovou linku, naprostou neznalost korejských jmen a máte opravdu na plátně hokej. Ale krom toho, že člověku trvá tak 3 minuty na začátku každé scény se zorientovat kdo, s kým, kdy, dalo se to.
Bez názvu (2017)
Tenhle film o sobě na začátku řekl, co bude, a to taky byl. Že to spíš než film budou obrazy zachycení světa, tak jak zrovna ukouzlili prchajícímu autorovi. Zcela jistě poklona Monice Willi, protože v dílech jako je třeba i takové Koyaaniquatsi to chce rozhodně pevnou ruku. Já byl okouzlen, ale rozhodně to není pro každého. (pro holky: Tahákem budiž roztomilá kůzlátka a štěňátko)
Země jahod (2016)
Švédsko-polští Romeo a Julie mezi řádky jahod. Takže máte-li rádi jahody, polštinu a dorost švédského bikini teamu, film jako stvořený pro vás.
Ztraceni v Paříži (2016)
Milá francouzská komedie se vším všudy a kanadskou popletou. Dvě výborná taneční čísla a pařížský výhled navrch.
Pěkně blbě (2017)
Tenhle film má všechno co by taková romantická komedie pro každého měla mít: vtip, trochu napětí, milé osazení a svým příběhem je od života mimo plátno vzdálená jen malými krůčky. Příběh o tom, že seznámení s rodiči vašeho protějšku je lepší stihnout před tím, než upadnete do komatu. A spousta zajímavých faktů o Pákistánu (věděli jste, že Pákistán má největší zavlažovací systém na světě?)
Abriliny dcery (2017)
Konečně mužská postava, která dá za pravdu feministkám. Dvě dámy berou osud do svých rukou, zatimco ta třetí všechno řeší tím nejvic mexickým způsobem. Není to stand-off jak byste si mohli myslet, ale prospat všechno na zápraží.