Koyaanisqatsi

Tak tohle je jeden z filmů, který by pro mě měl sebezničující důsledky, pustil li bych si jej ve chvílích lehké duševní nestability. Naprosto úžasné záběry a snad ještě úžasnější hudba, která okatě, ale ne však nedůstojně parafrázuje písně Atom Heart Mother a On the Run od Pink Floyd. Chcete li si užít v bezeslovném ohromujícím dokumentu krásy i "krásy" světa, chcete li proniknout do samého nitra podstaty lidské společnosti a chcete li si navodit destruktivně přemýšlivou náladu, která skončí nejdřív druhý den, pak je pro Vás tento dokument jako stvořený a musím říci, že i pro mě takovým byl. Tedy syrově skutečným a spoutaným vlastní nespoutaností. Říkajícím vše a zároveň nic a jako bonus, byl i něčím víc. (04.03.2010)

Tak toto dílo jsem chytla v TV zhruba někde v půlce a první, co mě na něm zaujalo, byla opravdu geniální hudba, dnes již pro mne známého a originálního Philipa Glasse, která skvěle pasovala k tématice tohoto filmu, a již si pamatuji taktéž z italského hororu Svatyně. Dokonalá byla destrukce budov, stejně tak davy lidí či nekonečné proudy aut. Po zhlédnutí jsem si uvědomila, v čem to vlastně všichni žijeme a že bych nejradši byla na pustém ostrově, nebo někde na samotě, než být obyčejnou funkční součástkou zmodernizované společnosti, která neustále touží po dokonalosti, která je tak strašně hektická a také než být mezi lidmi, kteří jsou dokonale "zmanipulováni" tlakem médií, přetechnizovaností dnešního světa a ztratili tak svoji vlastní osobnost. Lidé jako stroje, jako loutky, jako otroci, jako stádo... (23.04.2008)

Nejhypnotičtější film všech dob, Muž s kinoaparátem 80. let, totálně sugestivní a dokonalá filmová báseň, při které - ačkoli nemá žádný příběh - jsem se napětím v kině 90 minut nemohl pohnout. Také snad jediný film, kde hudba není jen jednou ze složek, ale polovinou díla - do nekonečna bychom se mohli přít, co bez čeho by spíš fungovalo - jestli geniální obrázky bez geniální hudby nebo naopak. I z dnešního pohledu jsou některé scény na tak vysoké technické úrovni, až zůstává rozum stát. Sympatické navíc je, že ač má film velmi silné společensko-kritické poselství, nepůsobí nepříjemně mentorsky. Režisér prostě ukazuje svět jak je a divák si to může interpretovat jak libo... Děkuji za uvedení v Projektu 100. Vidět to na velkém plátně je zážitek na celý život. (12.02.2014)

Ide o zaujímavý "environmentálny" dokument, na svoju dobu, jedinečný s vynikajúcim mixom synthwave a klasickej hudby. Soundtrack udržoval moju pozornosť počas celej doby, čo sa však o samotnej snímke nedá povedať. Hoci je Koyaanisqatsi jedno obrovské posolstvo ktoré sa svojim obsahom musí dotknúť každého jedného obyvateľa našej planéty, prvá polovica mala veľmi pomalé tempo, dlhočizné zábery na objekty ma nefascinovali až tak ako by som očakával. Za to druhá polovica si napravila renomé. Vynikajúce timelapse zábery ma ohurovali až som takmer onemel. Lepšie zachytené zábery tohoto typu som doteraz ešte nikde inde nevidel, bravó. (04.01.2019)

Fascinující obrazy absurdně uspěchané moderní civilizace kontrastující s panenskou přírodou. Mnohem lepší než Baraka. Nedílnou součástí snímku je i hudba Philipa Glasse, která mi zpočátku připadala trochu vlezlá, ale nakonec jsem se jí poddal. Závěrečný dlouhý záběr na hořící trosky rakety snášející se k zemi je jednou z nejpůsobivějších scén, jaké jsem kdy viděl, natolik silnou katarzí, že si o ní valná většina hraných filmů může nechat jen zdát. (11.11.2003)