Ixbalanke

Musím se přiznat, že snesu hodně (můj nejoblíbenější film je Antikrist). Ale tento dokument se vymyká čemukoliv, co jsem kdy viděla. Nikdo by mě nedonutil dívat se na to znovu. Pár dnů jsem měla noční můry. O dětech, které jakoby ani nežili. Asi se o tom ani nebudu rozepisovat. Viděla jsem to sice před pár lety, ale dosud mě jímá hrůza a zima, když si na tento film vzpomenu. Opravdu pro silné žaludky anebo emocionálně mrtvé osoby. Pevně doufám, že se tato situace už zlepšila, a klaním se režisérce, která se do toho pustila. Opravdu hrdinná žena. Film natočila Kate Blewett. Země: Bulharsko, Velká Británie. Vtipné bylo, že film vznikl ve stejném roce, jako když autorka Harryho Pottera otravovala u nás kvůli síťovým lůžkům. Opravdu komické.

Nejvíc mě vždy dostávají záběry z demonstrací, zvlášť když zásahovky mlátí lidi (2 a víc na jednoho apod.). To musí být opravdu hodně psycho, účastnit se toho. Situace v Bělorusku je opravdu odstrašující a proto by o ní mělo vědět co nejvíce lidí. Situace v ČR na tom s demokracií v poslední době není úplně nejlépe a proto se mějme na pozoru. Vše se může během mžiku obrátit. V historii je takových dokladů spousta, akorát se k nim v realitě příliš nepřihlíží a zvlášť těm nahoře jde většinou jen o koryto a ne o demokracii a dobro obyčejných lidí. Dokument je s anglickýma titulkama na youtube.

Viděla jsem dobarvovanou verzi s hudbou od Air. Filmík má v dnešní době neopakovatelnou atmosféru. Hudba ji dokresluje velmi svérázným způsobem. Je příjemné, že se dějí tyto návraty ke kořenům filmařství.

Téma je zajímavé, ale zpracování nic moc. Hlavní hrdinka hrála dost nepřesvědčivě a vypadala na 12 let (a občas jako kluk:). Ale konec velmi dojemný. Rozhovory chvílemi laciné a nedotažené. Reakce lidí přehrávané či nedotažené. Chápala jsem to jako přirovnání k rasistům lidským. Rasismus u lidí se také vytváří již od mládí a je to také reakce vyvolaná strachem. Všeho cizího se bojíme a tak raději zaútočíme, co když to chce zaútočit na nás (což je v 99% mylná představa).

Hodně věcí si musí divák domyslet. Třeba to, že říkají jiné věci před matkou a jiné bez ní vypovídá něco o těchto dětech. Ale předpokládá se, že divák přemýšlí u filmu. Teda hodně přehnané byly ty brečící scény. Takže sem si trochu zabulela taky:) Ale na druhou stranu, je hodně lidí, kteří možná nad podobnou odlukou nikdy nepřemýšleli a nedokáží si představit jaké to je. Díky filmu mám celkem přesnou představu. Film byl docela dlouhý, ale velmi mi utekl a nic mi tam nepřipadalo zbytečné. Tvůrce dokumentu dílo vytváří, protože chce světu sdělit určitý problém. Tvůrce je proto sám velmi zaujat, pohlíží na problém subjektivně, ale to je právě ten pohled, který se od dokumentu očekává. Objektivnosti je ve zpravodajstvích až nad hlavu Kdyby bylo vše objektivní, tak bychom se nedozvěděli o ničem nic a holá fakta jsou k ničemu. Je tolik smutku, který zažívají tyto rodiny nejen v zemích východní Evropy, že si zaslouží, aby za ně uronili pár slz i diváci v kině. Migrace za prací je velkým problémem a dodnes je velice přehlížena a moc se o jejích podrobnostech neví a nemluví. A ony opakované návraty měly divákovi podle mne ukázat, jak děti postupně stárly a jak se měnily domovy apod. A že se tyto tíživé okamžiky loučení v životě těchto rodin musí neustále opakovat. Ať už to diváka v kině potom baví či nebaví. A je tam pár extra scén, který se vegetariánům nebudou moc líbit. Ale je to z ekozemědělství a domácí výroba:)

Klasická detektivka s výbornými scénáři a obsazením, s výbornou francouzskou atmosférou. Ale hlavně Bruno je můj miláček:) Životem protřelý detektiv, který není žádný výstavní krasavec, ale svou povahou si mě absolutně získal (dokonce se mi o něm zdálo, že mě ve snu zachraňoval:))

Daria je ironická realistka, opak své sestry, konzumem a obchoďákama semleté blbky. Tento seriál mě formoval asi od mých 13 let... A asi by se měl pouštět povinně a nebylo by pak možná tolik zmanipulovaných zmalovaných a nahastrošených "krasavic".

Je to taková psychologicko-historická sonda do života jedné rodiny. Je to o vzniku a průběhu nenávisti a z čeho může pramenit. A jak těžké je se takové nenávisti zbavit. Film řeší hlavně problém domácího násilí (psychického i fyzického) a jaký má dopady na budoucí dospělé oběti. Oceňuji režisérku, že se pustila do řešení tak vážného problému ve vlastní rodině.

Asi nevtipnější dokument na Jednom světě, a to jen díky úžasné bábi:)

Ostatní komentáře mi vše vzali z úst:) Bezvadně natočené, objektivní, vtipné a upřímné. Hodnotím onen časový dlouhodobý přesah, který vše mapuje od začátku do konce. A líbilo se mi, že Kaku sama uznala, že vypadají jako banda bláznivejch hippíků:)