GordonCZ

Sedm statečných a jejich Návrat mi připadal jako Matrix a jeho Reload. Zkrátka jako pokus vydolovat co nejvíc z geniálního předchůdce za každou cenu. Bohužel v případě tohoto westernu byla cena vysoká. Nejen koncept filmu jako celek, ale skoro všechny scény jsou ubohou kopií původního filmu bez nějakého originálního nápadu, bojové scény působí kvůli slabým hereckým výkonům a neexistující choreografii dost trapně, dialogy jsou nudné a kvůli použití původní hudby se vám spíš vybavují scény z předchozího filmu, což ještě umocňuje srovnání obou snímků, z něhož Návrat vychází nutně jako jednoznačný poražený. Yule Brynnere, taky "bych nečekal, že se tam ještě někdy vrátíš..."

Scénář, kdy se masovému vrahovi daří zabíjet jednoho experta-studenta FBI za druhým na opuštěném ostrově v Atlantiku asi není úplně uvěřitelný, ale o to tady vlastně vůbec nejde. Spíše bych v tomto případě hodnotil samotné provedení a to nebylo vůbec špatné. Sled událostí má spád, tísnivá atmosféra odlehlého ostrova přidává na napětí, které by se už i tak dalo krájet, jednotlivé vraždy nejsou stereotypní a mají i svou logiku. Navíc, když jsem film viděl poprvé, až do konce jsem si nebyl jistý, kdo je vlastně vrah. A to je u každého thrilleru určitě velké plus. Při druhém shlédnutí už jsem viděl poměrně dost indicií, které by mě vlastně mohly k vrahovi dovést relativně brzo, ale které jsem předtím bez znalosti pachatele jednoduše přehlédl. Nicméně mi to film nijak nekazí, nehlásím se totiž k FBI...

Hodně nepovedený guláš uplácaný z tématiky starořímského colosea a filmu Truman Show a do určité míry ochucený střípky a nápady ze snímků jako 1984, Vyměřený čas nebo Vesnice, v nichž také určitá vůdčí skupina lidí kontroluje masy pomocí kombinace strachu a násilí. Bohužel tato směs nesourodých konceptů v praxi tohoto filmu vůbec nefunguje, ať už se to pokouší maskovat jakkoliv. Celkově je to příliš zdlouhavé, příliš fádní, příliš pubertálně nedospělé, příliš nudné. A když se náhodou objeví náznak naděje na alesoň částečné prohloubení do té doby značně plytkého příběhu, je záhy pohřben nánosem dalších povrchností a trapných klišé, které okamžitě uvrhají film zpět do hlubokého podprůměru. Holt se zdá, že v dnešní době lze za pomoci masové propagace udělat megahit z kdejaké slátaniny, jako jsme předtím měli možnost vidět už v případě Harryho Pottera nebo Twitlight ságy. Když porovnám komentáře, řekl bych, že jsem měl po dokoukání hodně podobný pocit jako verbal.

...aneb jak si projít nástrahami manželství ještě před jeho uzavřením (a tak vám zkazit celou tu předsvatební naivní romantiku). I když tato komedie není každou minutou k popukání, tak je alespoň sympatická. Alespoň tím, že ukazuje, že manželství vlastně není žádná sranda. I tak je to hodně průměrný kousek, 3* mu patří s hodně odřenýma ušima.

Na Robocopovi je Verhoevenův podpis zřetelně znát, a to právě díky kombinaci přemíry násilí a krve se sebeparodií prostřednictvím reklamních vsuvek v televizním zpravodajství. Skoro jako bych se díval na Hvězdnou pěchotu. Z dětského pohledu bych dal asi 4*, ale objektivně řečeno, opravdu, ale opravdu 3* bohatě stačí. Na víc to zkrátka nemá. I přes skvělý konec: "Dicku, máte padáka!"

Dokument History Channel srhnující podmanivým způsobem osobní pocity novinářů, vojáků, členů NSDAP i obyčejných Němců z období od konce první světové války v roce 1918 až do pádu Třetí říše v květnu 1945. Na výběru domácích videí jednotlivců je přehledně ukázána postupná proměna názorů a postojů Němců od počátečního ponížení Versailleskou mírovou smlouvou, přes naděje spojované s příchodem Hitlera a nacistů k moci až po závěrečné vystřízlivění, deziluzi a odpor vůči tomu, čeho byli více či méně dobrovolně všichni součástí.

Nebýt dokonalého komentáře Vladimíra Čecha, který se zhostil role "dokonale obeznámeného mimozemského vypravěče-dokumentaristy", byla by z tohoto filmu lehce podprůměrná komedie, kterou by nezachránilo ani krásné tělo Carmen Electry. Ke škodě snímku samotného právě komentáře vypravěče ke konci citelně ubývá a tím ubývá i zábavnosti a výjimečnosti filmu. Nejlepší devizou filmu je zkrátka právě ona parodie na všechny vědce-biology, kteří si o sobě myslí, jak dobře znají jednotlivé živočišné druhy a jejich zvyky, přičemž všechno může být vlastně úplně jinak.

Nekonvenční sci-fi se zajímavým tématem, chytlavým příběhem, přesně padnoucí hudbou, přesvědčivými herci a precizními kulisami.

Skvělé psychologické drama o psychice člověka v prostředí vietnamské války, kde Willem Dafoe doslova exceluje.

Film je výjimečný zejména tím, že ve skutečnosti téma církevní inkvizice používá jen jako prostředek a nikoliv jako podstatu svého sdělení. Tím je totiž naopak obecné varování před zneužitím moci kýmkoliv pro své osobní sobecké cíle, ať už se zaštiťuje jakoukoliv autoritou. Toto poselství z filmu evidentně vyznívá tak silně, že si za komunismu snímek vysloužil zákaz vysílání. Přesto ona základní myšlenka Kladiva na čarodějnice není uplatnitelná pouze na totalitní režimy, ale vlastně i do určité míry i na dobu současnou. Stačí se jen rozhlédnout kolem sebe...