Echoes

Ale jo, ono se na to i dalo koukat! Šel jsem do toho s očekáváním nějaké 60. sekundové auto akce, ale Drive mě nenápadně vtáhnul, mile překvapil a úplně dostal hudbou!

Emily, Emily, proč takové koniny děláš? Snad jsi za tenhle výkon dostala pořádně zaplaceno, protože jinak to fakt nestálo za to.

Tří hodinová epochální nuda, při které jsem přemýšlel, co ještě potřebuju kde dodělat a zařídit před vánocemi. Vietnam zachránil jednu hvězdičku a klapání promítačky (pásek se přetrhnul jen jednou) zachránilo druhou. Kdyby to mělo o dvě hodiny míň, byl by svět hned krásnější!

Pěkně natočené - *, dobře zahrané - *, poutavá hudba - *. Nic víc, nic míň. Jediné, co mě zaujalo, byl herecký výkon Nicole i přes to, že mi jako herečka nesedí.

Když se v patnácti rozhodovali, co dál dělat, snowboarding byl jasná volba! Co se o těchto filmech má psát? Vizuálně hezké, příroda, kterou v životě neuvidím (takže můžu jen závidět), parta lidí dělá, co je baví… Prostě fajn film na zkouknutí po kouskách. Osobě mě tento typ vždicky přestane bavit po půlhodince a musím si dát pauzu. Ale jinak stravitelné a jediné, co mě při sledování mrzelo je, že tak neumím jezdit taky.

„I’v seen things…“ nic jiného mě na tomhle filmu nebavilo. Roztahané vyprávění o něčem, u kterého jsem se musel zvednout a protáhnout se (dvakrát). Naštěstí to prostředí bylo celkem hezké, tak se alespoň oko kochalo. Podruhé už ne (anebo s dekou a polštářkem).

Jako každý i já chci domů dráčka! Krásně zpracovaný příběh pro děti všech tvarů a velikostí. Jeden nešika, kterému už něco prostě musí vyjít. Zasloužená pusa od hezké holky, kopa roztomilých draků, pár nabručených Vikingů a hezky podaný závěr, že násilí nic neřeší. Dá se to popsat i jednoduše: Moc hezké, moc milé!

Jediný film, který dokáže Kinga vystihnout líp, než Stephen sám (kniha mě prostě nudila). Na to kopec strachu, který se nezakládá na lekavých scénách, ale na celkové mrazivé atmosféře jedné zimy v jednom hotelu. Při zvuku praskajícího krbu, psacího stroje nebo tříkolky jedoucí po dřevěné podlaze mi stále běhá mráz po zádech. A to i v létě. Na bravurní herecký výkon jak Nicholsona, tak Lloyda a mistrovské vedení Kubricka se nedá zapomenout!

Nevím, co všichni mají, ale osobně jsem od Sucker Punch nic nečekal a dostal jsem toho desetkrát tolik. A k tomu Emily! Nějaký příběh jsem vůbec neřešil. Bral jsem ho, jak mi byl ukazován a jen jsem se kochal fantastickými kulisami. Stačí si otevřít vínko a všechny ty barvy najednou začnou prostupovat celým pokojem. Skvělá oddechovka po náročném dnu, kdy už není síla na zapojení mozku.

Měl jsem v plánu dát 4*. Jenže pak na mě Caesar vyvalil ty svoje zelená kukadla a já se jen vezl. Velice hezký a nenásilně se rozvíjející příběh o tom, jak jsme to zase jednou zkonili. Něco se nepovede + všechny zabít + jeden přežije a vyroste v ústraní + trocha lidské „nadřazenosti“ a hned nás zase něco nemá rádo. To už tady všechno bylo, ale Zrození nám to předkládá uvěřitelně. Kontrast S.W.A.T teamu krvelačně pálícího do mlhy a Caesarovo zakazování mordování lidského křoví mě nadchl... A za závěrečnou pointu po pointě si Zrození Planety opic zasloužilo hvězdičku pátou.