lisa.ginmi

Na tenhle film nás kdysi, naprosto nepochopitelně, vzali se základkou. Přestože nepovažuji výběr za právě vhodný pro diváky mladší dvanácti let, pamatuju si, že to pro mě byl opravdu silný zážitek a mnohé role si vybavuji dodnes. A možná právě proto, že jsem byla dítě, mi film nepřišel nijak nechutný. Zato postava holčičky, rozhodující o životě a smrti svých sousedů, mě pronásledovala ještě dlouho.

Realistické, hořkosladké. Jen se nějak nemůžu přinutit k tomu, abych to považovala za komedii.

Po geniálním Putování s dinosaury mi má drahá BBC naservírovala další dávku vizuálně neskutečně nádherných a vysloveně uvěřitelných pravěkých tvorů. Kdyby na světě neexistovaly žádné jiné akční, romantické ani dobrodružné filmy, s tímhle materiálem bych si pořád s radostí vystačila.

No jo, ve čtyřicátých letech se ještě točily filmy, které nedevalvovaly předlohu. Za tu jedničku u maturity vám, pane Forde, děkuju :-D

Naprostá zhovadilost postrádající jakoukoli logiku a jakýkoli smysluplný děj. Lidé, kteří do tohohle vrazili všechny ty peníze, si očividně nepřečetli scénář. Uznávám, že jako předražená pohádková napůlfantasy by se to snad ještě brát dalo, i když i tak by mi to nejspíš přišlo násilně a sterilně spatlané, ale jaký šílenec si sakra dovolil dát do názvu tohohle veledíla číslovku naznačující situování děje na planetu Zemi, to prostě nepochopím.

Tenhle film je možná naprostá pitomost, ale na druhou stranu je málo filmových "hrdinů", kteří by se roztomilostí vyrovnali dvoutýdennímu štěněti čivavy :-D

Jakožto obdivovatelku díla George Orwella mě nadchnul nápad zfilmovat jeho stěžejní román v roce jeho fiktivního děje, takže má počáteční očekávání byla více než velká. Bohužel se ale ani v nejmenším nenaplnila. Zdá se, že v případě tohohle díla odvedli producent a casting lepší práci než scénárista a režisér. Přestože vizuální stránka filmu působí velmi věrohodně a i herci se snažili naplnit své role, na které se povětšinou i typově hodí, nebyl jim k tomu dán dostatečný prostor. Především postava O’Briena jakoby se ztratila někde ve střižně, na obrazovku se z ní nakonec dostalo jen nutné minimum. Právě díky zkratkovitému převyprávění původně velmi napínavého a dojemného děje, ztrácí film gradaci a vyznívá jaksi do prázdna.

Přiznám se, že nejsem fanouškem hororů a ke zhlédnutí nového zpracování Věci mě přiměla spíše zvědavost ohledně sci-fi prvků, které film sliboval. Těch jsem se částečně i dočkala, naopak převažující hororová rovina příběhu pro mě představovala silné zklamání. Navzdory odkazu svého skvělého předchůdce nabízí Věc: Počátek jen minimální gradaci napětí, které je lacině bouráno rádoby senzačními dějovými zkratkami. Místo plíživého strachu a zpocených dlaní se tak dostavila jen velkolepá nuda občas rušená spíše předvídatelnými lekačkami. Co mě ale nejvíc rozčilovalo, byla silně přeexponovaná postava hlavní hrdinky. Film, který nabízí tolik prostoru pro rozvoj více různorodých charakterů, takovéhle naprosté zahození potenciálu v mých očích vyloženě shazuje, zvlášť když v případě slečny důležité není o co stát.

Řada nešťastných příhod Lemonyho Snicketa je pro mě srdeční záležitostí, a proto hlavní plus tohoto filmu představuje v mém případě věrnost a přirozenost a jakou navazuje na svou knižní předlohu. Myslím, že mi mnozí Snicketovi čtenáři dají za pravdu, že v tomto ohledu se pan Silberling opravdu vytáhl. Celý film je koncipován jako rodinná komedie a i styl humoru tomu odpovídá, ale mě se silně ujeté vystižení hraběte Olafa nebo tetičky Josefíny upřímně líbilo. Bavilo mě sledovat vtipné detaily kulis a kostýmů i zdánlivě nesmyslné dějové zvraty. Velmi jsem spokojená především s obsazením hlavních dětských rolí, Emily Browning se pro mě stala obrazem skutečné Violet a herecký výkon malých dvojčat Hoffmanových byl skutečně obdivuhodný. Snad jen, kdyby dětské charaktery dostaly trochu více prostoru k rozvoji. Ale i tak jsem maximálně spokojena.

Kultovní film, jehož poutavost spočívá především v pocitu silného napětí a očekávání, které v divákovi vyvolává. zvláště při prvním zhlédnutí, se nelze ubránit pocitu, že sledujete přímý přenos skutečného soudního případu a přímo před vašima očima se rozhoduje o životě a smrti odsouzeného. Vedle neobvykle komorní scény jediné místnosti, v níž se hodina a půl mění v pomyslnou věčnost, zaujme Dvanáct rozhněvaných mužů vyčerpávajícím výčtem lidských povah, tužeb a motivací. Jediné, co mi bránilo v plném ponoření se do příběhu, byly až nadpřirozené diplomatické schopnosti hlavního hrdiny, na které asi v reálném světě bohužel jen tak nenatrefím.